116 C 50/2023-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobou původně doručenou Okresnímu soudu v Břeclavi dne 22. 7. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 12 600 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 29. 6. 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovaným dne 29. 6. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr výši 10 000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 60 týdenních splátek ve výši 300 Kč celkovou částku ve výši 18 000 Kč. Tato částka byla tvořena zápůjčkou ve výši 10 000 Kč a poplatkem ve výši 8 000 Kč. Poplatek představoval součet úroku ve výši 2 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 23. 8. 2021. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když uhradil celkem částku ve výši 5 400 Kč, kterou právní předchůdce žalobce v částce 199,94 Kč započetl na úhradu jistiny, v částce 2 000 Kč na úhradu úroku, v částce 2 000 Kč na úhradu administrativního poplatku a ve zbývající částce 1 200,06 Kč na úhradu inkasního poplatku. Poslední splátka byla ze strany žalovaného učiněna dne 6. 11. 2020. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný, žil v nájmu a neměl žádnou vyživovací povinnost. Pracoval jako zprostředkovatel obchodu a služeb s čistým měsíčním příjmem ve výši 17 000 Kč, což bylo dle zatrhnutých políček ověřeno výpisem ze živnostenského rejstříku, daňovým přiznáním a pracovní smlouvou. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 12 000 Kč, kdy částka ve výši 3 000 Kč představovala výdaje na bydlení, částka 4 000 Kč osobní výdaje žalovaného a částka 5 000 Kč představovala další výdaje žalovaného (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědností plnění, nedoplatky na daních apod.). Výdaje žalovaného byly dle zatrhnutých políček ověřeny bankovními výpisy a nájemní smlouvou. Použitelný příjem dosahoval částky ve výši 5 000 Kč. Z předložené smlouvy o podnájmu bytu ze dne 27. 7. 2018 soud zjistil, že podnájem bytu byl sjednán na dobu určitou od 27. 7. 2018 do 31. 1. 2019 s měsíčním nájemným včetně záloh na služby v částce 21 800 Kč. Společně s žalovaným byt užívaly další dvě osoby. Z předložených faktur soud zjistil, že žalovaný [právnická osoba] [anonymizováno] fakturami ze dne 5. 3. 2020, 5. 4. 2020 a 5. 5. 2020 vyfakturoval marketingové služby na částku 42 500 Kč. Z výpisu z bankovního účtu vedeného u [právnická osoba] na jméno žalovaného soud zjistil, že v měsíci březnu 2020 žalovaný na tento účet dne 11. 3. 2020 obdržel platbu od [právnická osoba] s.r.o., přičemž téhož dne byla tato platba odeslána na jiný účet. Žádná jiná příchozí nebo odchozí platba na tomto bankovním účtu nebyla učiněna a konečný zůstatek tak činil částku 0,00 Kč. Z částečného bankovního výpisu za měsíc duben 2020 z dříve uvedeného účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný opět od výše uvedené [právnická osoba] s.r.o. obdržel dne 28. 4. 2020 platbu ve výši 42 500 Kč, která však byla téhož dne odeslána na jiný bankovní účet. Konečný zůstatek v měsíci dubnu 2020 činil 248,36 Kč. Z částečného bankovního výpisu za měsíc květen 2020 je opět patrná příchozí i odchozí platba ve výši 42 500 Kč a další výdajové nikoliv však příjmové položky. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že s účinností k témuž dni postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 4. 2. 2022. Žalovaný žalobci dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 14. 4. 2022, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána dne 19. 4. 2022. Žalobce tak požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 800,06 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 799,94 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 317 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 843,61 Kč, úroku z prodlení od 8. 1. 2022 do zaplacení z částky 9 800,06 Kč a úroku z úvěru ve výši 22,62 % od 8. 1. 2022 do zaplacení z částky 9 800,06 Kč. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Dle § 2291 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebi