13 C 147/2023-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 26. 5. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit částku 11 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 656 Kč, celkem tedy částku 18 656 Kč, zaplatit v pravidelných 53 týdenních splátkách. Žalovaný svou povinnost nesplnil a zaplatil pouze částku 3 494 Kč, která byla započtena na úhradu části souhrnného poplatku. Právní předchůdkyně žalobkyně následně na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] ke dni [datum] postoupila pohledávku [právnická osoba] [anonymizováno] a tato společnost následně s účinností ke dni [datum] postoupila pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisy ze dne 25. 6. 2015 a 17. 9. 2018. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2023. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel tuto smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 11 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 11 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 656 Kč, celkem tedy částku 18 656 Kč. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím pravidelných 53 týdenních splátkách po 352 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným v celkové výši 15 162 Kč z titulu smlouvy [číslo] včetně příslušenství [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015 a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla s účinností ke dni [datum] pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 17. 9. 2018. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2023 včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že předžalobní výzvou odeslanou prostřednictvím [anonymizována dvě slova] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 15 162 Kč, a to nejpozději do 9. 5. 2023. Žalovaný byl zároveň upozorněn na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou a s tím spojený vznik dalších nákladů. 7. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud věc posoudil podle dosavadních právních předpisů. 8. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 10. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] ve smyslu ustanovení § 657 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy byla žalovanému v hotovosti vyplacena částka 11 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Kromě poskytnuté půjčky se žalovaným zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 7 656 Kč. Celkovou částku 18 656 se žalovaný zavázal zaplatit v pravidelných 53 týdenních splátkách po 352 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku 3 494 Kč. Zbývající pohledávka ve výši 15 162 byla následně postoupena žalobkyni. 13. Soud se v této souvislosti zabýval otázkou platnosti ujednání o výši souhrnného poplatku a dospěl k závěru, že tento nárok požadovaný žalobkyní je částečně neplatný pro rozpor s dobrými mravy. 14. Protože předchůdkyně žalobkyně na základě předmětné smlouvy žalovanému poskytla částku 11 000 Kč, má právo na vrácení jistiny s úrokem ve výši 30 % z jistiny, tedy 3 300 Kč. Co se zbytku úroku ve výši 4 356 Kč týče, soud dospěl k závěru, že ujednání o odměně žalobkyně v této výši je neplatné podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, pro rozpor s dobrými mravy a též pro rozpor se zákonem, a to konkrétně s ustanovením § 56 odst. 1 občanského zákoníku, neboť ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté na úvěru podle názoru soudu v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % z jistiny za dobu splatnosti úvěru, tedy za dobu dvanácti měsíců. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“ – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky. Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). Protože žalobkyně tedy má právo na vrácení jistiny ve výši 11 000 Kč a úroku ve výši 3 300 Kč, soud žalobě jako částečně důvodné vyhověl ohledně částky 10 806 Kč – částka, která zbývá žalovanému doplatit (uhradil 3 494 Kč). Protože se žalovaný s úhradou svého dluhu dostal do prodlení, zavázal ho soud rovněž k zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Vzhledem k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně až na žalobkyni, má pak žalovaný tuto povinnost nyní k žalobkyni. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 15. S ohledem na uvedené závěry, soud žalobu ohledně části úplaty sjednané v rozporu se zákonem a dobrými mravy, tedy v částce 4 356 Kč zamítl. Žalobkyně nezaplacenou část souhrnného poplatku ve výši 4 162 Kč označila jako kapitalizovaný úrok. Soud na základě výše uvedených závěrů dospěl k závěru, že částka představuje odměnu za poskytnutí úvěru. Žalobkyně z částky 4 162 Kč nepožadovala zaplacení příslušenství. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku rovněž rozhodl o zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství z části žalované jistiny ve výši 194 Kč (11 000 Kč – 10 806 Kč). 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný v rozsahu 71,3 %, zatímco žalovaný pouze v rozsahu 28,7 %. Žalobce má proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42,6 % Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou advokátovi v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, předžalobní výzva k plnění) ve výši 300 Kč za úkon, třemi náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH ve výši 252 Kč dle ustanovení § 137 odst. 1,3 o. s. ř. Celková částka nákladů řízení tak činí 2 452 Kč, přičemž žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42,6 % z této částky, tedy 1 045 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 045 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).