14 C 126/2022-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném původně zaplacení částky ve výši 39 044,97 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 3. 2018 [číslo]. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši 11 044,97 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 044,97 Kč za období od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 24 730,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 221,62 Kč a smluvní pokuty ve výši 16 000 Kč, a proto soud v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí řízení částečně zastavil, a to usnesením ze dne 21. 7. 2022 č. j. 14 C 126/2022-36. 2. Žalovaný na obranu proti žalobě uvedl, že uplatněný nárok minimálně z části neuznává. Žalovaný uvedl, že žalobkyně dostatečně neověřila úvěruschopnost žalovaného. Dále žalovaný uvedl, že celková výše nákladů spotřebitelského úvěru (RPSN) je v rozporu s dobrými mravy, jestliže činí 187,54 % ročně. Žalovaný s ohledem na výše uvedené navrhl, aby soud žalobu zamítl. 3. Soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. 4. Soud zjistil a vzal za prokázané, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 19. 3. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 35 000 Kč a tuto částku žalovaný převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 19. 5. 2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, když vrátil pouze částku ve výši 23 000 Kč, což odpovídá pěti řádně uhrazeným splátkám. 5. Žalobkyně na vyjádření žalovaného, který rozporoval řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného při sjednání úvěrové smlouvy, reagovala tak, že nedisponuje důkazy ohledně ověřování úvěruschopnosti a z toho důvodu vzala žalobkyně žalobu zpět a požaduje pouze nevrácenou jistinu pohledávky ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím a ve zbývajícím rozsahu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, přičemž soud rozhodl o částečném zastavení řízení pravomocným usnesením ze dne 21. 7. 2022, č. j. 14 C 126/2022-36. Žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že nedisponuje důkazy ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání úvěrové smlouvy, tak žádá, aby soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované a s ohledem na to omezila žalovanou částku. 6. Úvěr byl poskytován žalovanému v hotovosti, což žalovaný potvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. 7. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky ze dne 18. 10. 2021. 8. Uvedené skutečnosti vzal soud za prokázané z provedených listinných důkazů, a to smlouva o úvěru [číslo] ze dne 19. 3. 2018 včetně předpisu splátek, žádost o úvěr ze dne 19. 3. 2018, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 vč. poštovního podacího archu o odeslání tohoto oznámení, předžalobní výzva ze dne 18. 10. 2021. 9. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc by byla potřeba i úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdkyně žalobce byla osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona). 10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“. 12. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie. 13. Soud dospěl k závěru, že žalobce sice prokázal uzavření smlouvy, avšak původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce nepředložil jediný doklad o příjmové či výdajové stránce žalované v době sjednávání úvěrové smlouvy. Žalobce nepředložil žádné podklady, z kterých by se vůbec mohl podávat obraz o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného v době sjednávání úvěru. To je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. 14. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z. 15. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu – soud nemohl žalobce poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Podle konstantní judikatury platí, že„ účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně byla srozuměna s tím, že soud může právně kvalifikovat právo žalobkyně, aby jí žalovaný vydal pouze bezdůvodné obohacení a vzhledem k tomu žalobu omezila a navrhla částečné zpětvzetí žaloby, o kterém soud rozhodl, jak bylo výše uvedeno. 16. Protože bylo žalovanému poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaný je proto povinen toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným dle § 1879 a nás