14 C 289/2021-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne , datum, (podána téhož dne) se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částku , částka, na jistině, smluvní pokuty a příslušenství, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. sml. 819082. Na základě uvedené smlouvy žalobce poskytl žalované dne , datum, částku ve výši , částka, + , částka, provizi zprostředkovateli, přičemž žalovaná byla povinna dluh splatit ve 40 splátkách po , částka, měsíčně počínaje dnem , datum, . Žalovaná dluh nesplnila řádně a včas.2. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstalo předmětem řízení zaplatit:d) částku ve výši , částka, na jistině spolu se smluvním úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku,e) částku ve výši , částka, na smluvní pokutě,f) částku ve výši , částka, na smluvní pokutě.3. Žalovaná se během řízení nevyjádřila.4. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl bez jednání a vyhlásil tento rozsudek.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.6. Dne , datum, uzavřeli žalobkyně a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru, č. sml. , Anonymizováno, (důkaz touto smlouvou). Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, s ročním úrokem 21,05 %, žalovaná se zavázala vrátit úvěr ve 40 měsíčních splátkách po , částka, , počínaje dnem , datum, .7. Z potvrzení , Anonymizováno, banky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, odeslala na bankovní účet žalované částku , částka, . Z obdobného potvrzení soud zjistil, že žalobkyně téhož dne odeslala částku , částka, jakožto provizi zprostředkovateli, to ovšem na jiné číslo účtu než byl účet, na který žalobkyně poukázala částku , částka, , přičemž účet, na nějž byla uhrazena částka , částka, , byl podle smlouvy o spotřebitelském úvěru účet zprostředkovatele (důkaz smlouvou).8. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně předložila listinu „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne , datum, , z které vyplývá, že žalovaná má příjem , částka, a výdaje na bydlení , částka, na další úvěry , částka, . Dále měla žalobkyně k dispozici jeden výpis z účtu u , Anonymizováno, banky za období 5/2020, dvě výplatní pásky za 4/2020 a 5/2020, negativní výpis z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Z čestného prohlášení žalované „Závazky spotřebitele“ ze dne , datum, vyplývá, že žalovaná měla dluh u společnosti , právnická osoba, v celkové výši , částka, a měsíční splátkou , částka, .9. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak poskytnuté peněžní prostředky nevrátila řádně a včas, když zaplatila toliko částku ve výši , částka, (tvrzení žalobkyně na č.l. 21, přičemž se v řízení neprokázal jiný údaj). Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu formou upomínek, a nakonec i předžalobní upomínkou (Upomínky pro smlouvu č. , hodnota, , Zesplatnění pro smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, včetně podacího lístku, Potvrzení České pošty , s.p.)10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků (a to ještě v omezeném rozsahu).11. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc se aplikuje úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jednalo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobkyně byla osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí: „(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“14. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie.15. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice prokázala uzavření smlouvy, avšak věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).16. Žalobkyně předložila určité doklady o příjmové a výdajové stránce žalované v době sjednávání úvěrové smlouvy, avšak z nich vyplynulo, že by žalované zůstávalo na živobytí jen , částka, měsíčně. Tato částka by měla dostačovat na život jedné osoby, což dle názoru soudu není adekvátní. Uvedená suma nepočítá s běžnými výdaji jako připojení k internetu, výdaje na mobilní telefon a jeho síť, ošacení, stravné. Nad to žalovaná již jednu půjčku měla, tudíž o její solventnosti vyvstávaly pochybnosti. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když po takto provedeném posouzení úvěruschopnosti poskytl dlužníku další úvěr se splátkou , částka, měsíčně (pak by žalované zbývalo jen , částka, měsíčně). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy.17. Protože bylo žalované poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaná je povinna toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatila (§ 2991 odst. 1 o.z.) Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , jednalo se na straně žalované o plnění, které přijala z neplatného právního důvodu. Žalovaná ale už vrátila , částka, , proto je žaloba důvodná jen do výše rozdílu, tj. , částka, a ve zbytku je třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Proto je žalovaná povinna vrátit právě tuto částku podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru.18. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebite