14 C 290/2021-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 26 116,10 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2018 [číslo]. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Ke dni 28.9.2018 byla část závodu původního věřitele, tj. společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu C a vložce [číslo], tvořená divizí spotřebitelských úvěrů převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B a vložce [číslo], a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin pod spisovou značkou [spisová značka]. V důsledku koupě části závodu se tak věřitelem pohledávky evidované za žalovanou stala spol. [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ přechodný věřitel“). Z přechodného věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 19. 1. 2021. 4. Soud zjistil a vzal za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 28. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč a tuto částku žalovaná obdržela při podpisu úvěrové smlouvy, což stvrdila podpisem smlouvy. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 28. 8. 2019. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, když vrátila pouze částku ve výši 19 300 Kč, což odpovídá sedmi řádně uhrazeným splátkám. 5. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 18. 1. 2022 č. j. 14 C 290/2021-18, ve které soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů ohledně úvěruschopnosti žalovaného, tak uvedla, že schopnost žalované splácet byla ověřována právním předchůdkyní žalobkyně, když zjišťovala příjmy, výdaje a zaměstnání žalované. Žalobkyně doložila nájemní smlouvu a pracovní smlouvu a dohodu o smluvní mzdě ze dne 1. 6. 2018. 6. Úvěr byl poskytován žalované v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy. 7. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu formou upomínek, a nakonec i předžalobní upomínkou. 8. Uvedené skutečnosti vzal soud za prokázané z provedených listinných důkazů, a to smlouva o úvěru [číslo] ze dne 28. 6. 2018 vč. předpisu splátek, žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, doklad o koupi části závodu, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, příloha smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, oznámení o postoupení pohledávky vč. poštovního podacího archu dokládající odeslání tohoto oznámení, dopisy zaslané žalované, předžalobní výzva, pracovní smlouva žalované bez data, den nástupu do práce 1. 6. 2018, dohoda o smluvní mzdě ze dne 1.6. 2018, nájemní smlouva ze dne 1. 6. 2018. 9. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc by byla potřeba i úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdkyně žalobkyně byla osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona). 10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“. 12. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie. 13. Soud dospěl k závěru, že žalobce sice prokázal uzavření smlouvy, avšak původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z dohody o smluvní mzdě soud zjistil a vzal za prokázáno, že tarifní mzda měsíční činila 16 000 Kč a pohyblivá složka mzdy (nenároková): do 30 % základní mzdy – dle kvality a včasnosti vykonané práce v souladu a v rozsahu popisem práce a dle pokynů zaměstnavatele, při zohlednění přístupu k vykonávání práce a samostatnosti výkonu práce a plněn pracovních povinností. Žalovaná nastoupila do společnosti [právnická osoba] Den nástupu do zaměstnání byl 1. 6. 2018 a druh práce, kterou měla žalovaná vykonávat byl pomocná síla v kuchyni. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 6. 2018 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaná si pronajala byt od pronajímatele [jméno] [příjmení] a že v domácnosti s ní bude bydlet nezletilá [jméno] [celé jméno žalované] s tím, že v této nájemní smlouvě bylo uvedeno, že na dobu určitou, a to na dobu jednoho roku a nebyla uvedena výše nájemného a záloh za služby. V rámci finanční analýzy bylo uvedeno, že výše měsíčního příjmu žadatele činí 13 600 Kč a výše měsíčních výdajů žadatele 6 640 Kč, avšak není zřejmé, kolik činily výdaje za bydlení, dále je z finanční analýzy zřejmé, že žalovaná měla v péči nezletilé dítě a že tedy musí ze svého příjmu živit nejen sebe, ale i nezletilé dítě, nebyla nikde uvedena výše vyživovací povinnosti případného otce nezletilého dítěte. Vzhledem k tomu se jeví být ověřování úvěruschopnosti jako zcela nedostatečné, což je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. 14. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z. 15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, zabránila tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu – soud nemohl žalobkyni poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Podle konstantní judikatury platí, že„ účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.