16 C 8/2023-20 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 17.547 Kč s příslušenstvím, neboť dne 6.1.2022 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 13.1.2022, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 25.000 Kč. V duchu uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal vrátit žalobci - právnímu předchůdci za poskytnutý úvěr celkem 29.274 Kč spolu s příslušenstvím, a to do 26.1.2022. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy žalovaný neplnil a poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, čímž mu vznikla smluvní povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 byla pohledávka postoupena na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky činí hodnota pohledávky 23.971 Kč sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 17.000 Kč, z nesplaceného úroku ve výši 4.274 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 2.547 Kč a z neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. 2. Následně žalobce podáním ze dne 13.2.2023 omezil žalobu o částku 10.000 Kč, když částku 8.000 Kč zaplatil žalovaný původnímu věřiteli a částku 2.000 Kč současnému žalobci. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 6.1.2022 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] jako s věřitelem smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč a tento se žalovaný zavázala spolu s příslušným navýšením v celkové částce 9.520 Kč uhradit věřiteli do 26.1.2022. Dne 13.1.2022 pak uzavřel žalovaný s věřitelem - společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru stejného čísla s předmětem poskytnutí úvěru ve výši 25.000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s příslušným navýšením v celkové výši 29.274 Kč do 26.1.2022. Podáním ze dne 20.7.2022 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky 24.031,20 Kč do 5.8.2022. Upomínkou ze dne 12.2.2022, respektive 18.2.2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 29.724 Kč, respektive 29.924 Kč. Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 4.3.2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 30.324 Kč. Dne 8.12.2021 byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalobcem rámcová smlouva o postoupení pohledávek ve znění pozdějších dodatků, na základě které došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Předžalobní výzvou ze dne 31.10.2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 21.971 Kč do 11.11.2022. Podáním ze dne 20.7.2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. 5. Pokud se týká částky 10.000 Kč, tak byla žalobcem v průběhu řízení vzata zpět a soud tak v rozsahu částečného zpětvzetí řízení dle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. zastavil. 6. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014. 7. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 6.1.2022 ve znění 13.1.2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve smyslu ust. § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 25.000 Kč. 15. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). 16. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce ne