17 C 258/2020-112 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11.12.2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 145.000 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že uvedl, že mezi účastníky řízení byla dne 31.7.2019 uzavřena smlouva o spolupráci při výkonu sportovní činnosti, a to na dobu určitou do 30.5.2023. Dle č.l. 5 smlouvy byla sjednána měsíční odměna ve výši 30.000 Kč, která byla splatná vždy do 20. dne následujícího měsíce. Dále žalobce uvedl, že za měsíc leden 2020 mu byla vyplacena toliko částka ve výši 20.000 Kč a za měsíc únor 2020 částka 15.000 Kč. Žalobce měl za to, že nenastaly podmínky pro krácení sjednané odměny, které jsou uvedeny v č.l. 5 – 5.10 smlouvy. Následně emailem ze dne 1.4.2020 oznámil žalovaný žalobci, že odměny za měsíce březen – květen budou vyplaceny ve výši 30- 50 %. Poté byla dne 2. 4. 2020 smlouva ze strany žalovaného s účinností ke dni 31.5.2020 vypovězena. Žalobce má za to, že tato výpověď byla neplatná, protože smlouvu bylo možné vypovědět pouze z důvodů uvedených v č.l. 6 smlouvy, kdy tyto však nenastaly, a žalovaný je ani jako důvody udělení výpovědi neuvedl. Žalobce přitom zejména nebyl upozorněn na porušování svých závazků dle č.l. 6 .4.1 smlouvy, ani nebyl již za porušení svých povinností pravomocně disciplinárně potrestán podle č.l. 6 .4.2 smlouvy. Odměna za měsíce březen 2020, duben 2020, květen 2020 a červen 2020 nebyla žalobci vyplacena vůbec, a to ani ve snížené výši. S ohledem na shora uvedené žalobce výzvou ze dne 10. 7. 2020 vyzval žalovaného k úhradě částky ve výši 90.000 Kč, kdy tato představuje nevyplacenou odměnu za měsíce březen-květen 2020, kdy žalobce současně upozornil žalovaného na skutečnost, že výpověď smlouvy je neplatná. Opětovně byl žalovaný vyzván výzvou ze dne 24. 9. 2020, kdy žalobce požaduje vyplacení nedoplatku odměny za období leden až červen 2020, kdy měl za to, že v měsíci lednu a únoru mu byla odměna nedůvodně krácena a v dalších měsících mu nebyla vyplacena vůbec, přičemž v dotčené smlouvě, zejména v č.l. V., není nijak stanoveno, že by žalobci vznikal nárok za odměnu za určitý měsíc pouze tehdy, pokud bude vykonávat v daném měsíci sportovní činnost. Pokud tedy nenastaly podmínky ke krácení odměny v souladu se smlouvou, ani nebylo toto krácení vůči žalobci uplatněno, žalobci náleží za každý uplynulý měsíc odměna v plné výši (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 848/2006). Pokud se žalobce od počátku dubna 2020 neúčastnil žádných aktivit v rámci klubu – žalovaného, nevykonával sportovní činnost a neplnil svoje závazky, jak uváděl následně žalovaný, uvedené nebylo možné v důsledku opatření přijatých v souvislosti s onemocněním COVID-19, kdy žalobce tedy fakticky žádné aktivity vykonávat již nemohl. Poté již žalobce na žádné tréninky ani jiné klubové aktivity nebyl pozván a nemohl se jich tak ani účastnit. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí, neboť žalobou uplatněný nárok neuznal, a to ani z části. Žalovaný učinil nesporným, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 31.7.2019 smlouva o spolupráci při výkonu sportovní činnosti, kdy tato byla dle č.l. 6 uzavřena na dobu určitou do 30.5.2023. Žalovaný má za to, že uzavřená smlouva byla řádně ukončena výpovědí ze dne 2.4.2020, kdy tuto výpověď žalobce po jejím doručení písmeně ani jinak nerozporoval. K údajné neplatnosti či neoprávněnosti se nijak nevyjádřil, od dubna 2020 se neúčastnil jakýchkoliv aktivit (zejména tréninků nebo setkání členů klubu), kterých se však neúčastnil ani před podáním této výpovědi, kdy ani po ukončení volna ostatních hráčů od začátku srpna 2020 se žalobce nedostavil na jediný trénink. Žalobce tedy neplnil řádně svoje závazky vyplývající z uzavřené smlouvy. Toliko až v dopise právního zástupce ze dne 24.9.2020 tj. 5 měsíců po jejím doručení uvedl, že považuje výpověď ze dne 2.4.2020 za neplatnou a smlouva tedy nadále trvá. Žalovaný dále uvedl, že pokud tedy měl žalobce za to, že uzavřená smlouva o spolupráci trvá, měl se podle toho i chovat a plnit své závazky z této smlouvy vyplývající, což nečinil. Na uvedené žalovaný reagoval jednak písemným upozorněním na neplnění povinností žalobce ze dne 14.10.2020 a následnou další výpovědí ze smlouvy. Žalovaný měl za to, že pokud byly žalobci kráceny měsíční odměny, bylo tak činěno v souladu s uzavřenou smlouvou a dohodnutými podmínkami v č.l. V. Smlouvy, a to v rozsahu, ve kterém to smlouva umožňovala, kdy důvodem krácení byly nejen absence hráče – žalobce na trénincích a utkáních klubu, ale rovněž jde o případy neuspokojivých výsledků extraligového týmu či poklesu výkonnosti hráče a nebo poskytnutého volna hráčům ze strany klubu-žalovaného. Tvrzení žalobce, že krácení odměny pouze z důvodu volna smlouva neumožňovala, nemá oporu ve smluvních ujednáních, kdy v č.l. 5 bylo uvedeno že maximální krácení dle č.l. 5, 5.6, 5.7,5.8 a 5.9 je do výše 50% základní měsíční odměny, vyjma měsíců volna, kdy může být krácena až o 100%. Volno měli hráči od poloviny března 2020, a to v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem a omezujícími opatřeními vyplývajícími z obecně závazných předpisů s tím, že soutěžní ročník 2019 2020 byl předčasně ukončen. K argumentaci žalobce a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 848/2006 žalovaný uvedl, že toto rozhodnutí se vztahuje na případy, kdy v uzavřené smlouvě nebyly upraveny podmínky, za kterých by klub mohl přistoupit ke krácení měsíční odměny a rovněž neobsahovala žádné sankce za nedodržení závazku hráče ze smlouvy, kdy v posuzované věci hráč ve skutečnosti nevykonával pro klub činnosti, k nimž se zavázal, bylo tedy jen na něm, aby zvážil mravnost svého požadavku, pakliže se však vyplacení plné odměny domáhal, měl na ni podle dohodnutých podmínek právo. V této projednávané věci však je situace jiná, kdy ve smlouvě uzavřené mezi účastníky řízení je vazba mezi plněním povinností žalobce jako hráče a poskytovanou odměnou, kdy dále jsou v č.l. V. - 5.5, 5.6, 5.7,5.8, 5.9 a 5.10 uvedeny případy, kdy může být sjednaná odměna hráče krácena. Žalovaný dále uvedl, že žalobce byl ze strany žalovaného opakovaně upozorněn na nedostatečnou výkonnost a nasazení, které poté bylo i příčinou neuspokojivých výsledků extraligového týmu, a to ústně trenérem [jméno] [příjmení] a také předsedou klubu [jméno] [příjmení]. Písemně měl být žalobce upozorněn tehdejším sportovním ředitelem [jméno] [příjmení]. Žalovaný měl tedy za to, že byly naplněny důvody č.l. 6 .4.1 smlouvy, a proto výpověď z dubna 2020 je platná. Žalobce se opakovaně neúčastnil tréninků, které jsou pro hráče povinné, kdy byla evidována docházka hráčů, kterou vedl trenér. Dále žalovaný uvedl, že v únoru 2020 byla mezi žalovaným (předsedou žalovaného panem [příjmení] a žalobcem) uzavřena dohoda o vrácení přeplatku ve výši 10.500 Kč, kdy oprávněný nárok žalobce za leden 2020 činil 9.286 Kč (zaokrouhleno na 9.500 Kč), ale s ohledem na jeho rodinnou situaci bylo žalobci vyplaceno 20.000 Kč. Mělo být dohodnuto, že následně z odměny za březen 2020 a duben 2020 budou provedeny srážky po 5.000 Kč a 5.500 Kč. Výše uvedená dohoda byla takto realizovaná, kdy žalobce se ani v únoru ani v březnu, ani kdykoliv později (do 7/ 2020) žalovanému neozval, že by s tímto krácením dle dohody nesouhlasil a toto dohodnuté vyplácení částek nijak nereklamoval. Obecně dále žalovaný uvedl, že hráč měl možnost v případě, že chtěl zjistit informace ohledně výpočtu vyplacené měsíční odměny, se obrátit na vedení klubu (předsedu klubu) o případné vysvětlení důvodu krácení, žalobce takové možnosti nevyužil. Pro případ, že by soud neměl uzavření dohody za prokázané, žalovaný přeplatek ve výši 10.714 Kč (20.000 Kč - 9.286 Kč = 10.714 Kč) započítává na žalobcem uplatněné nároky v rámci projednávané věci. 3. K tomu dále žalobce uvedl, že žalovaný v dopise ze dne 14.10.2020 uvedl, že pokud žalobce měl za to, že uzavřená smlouva o spolupráci je i přes podanou výpověď z dubna 2020 stále platná, měl by tedy s ohledem na uvedené plnit své závazky ze smlouvy vyplývající, což však v říjnu 2020 nečinil, kdy ani po skončení volna v srpnu 2020 se žalobce neúčastnil tréninku klubu. Na toto byl žalovaným upozorněn přípisem ze dne 23.10.2020. Uvedené žalovaný učinil z opatrnosti, aby mohl následně udělit žalobci nyní již účinnou výpověď. Toto písemné upozornění na neplnění závazků ze dne 23.10.2020 nelze z pohledu žalobce však považovat za vážně míněnou výzvu k plnění povinností žalobce, když žalovaný současně opakovaně uváděl, že má za platnou výpověď z dubna 2020. Dle žalobce bylo vše činěno z důvodu zhojení kroků učiněných neplatnou výpovědí, kdy žalovaný neměl v úmyslu žalobci skutečně umožnit návrat do klubu. V uvedené době měl žalobce již jiné závazky a nemohl se do aktivit klubu prakticky zapojit. Pokud žalovaný uváděl, že měsíční odměny bylo možno v měsících volna krátit až o 100 %, je třeba dle žalobce uvést, že ustanovení čl. 5 smlouvy je třeba vykládat tak, že krácení o 100 % je možné v měsících volna z důvodů podle č.l. 5