18 C 137/2023-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 4.11.2022 domáhá po žalované zaplacení částky 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9.9.2022 do zaplacení z důvodu, že dne 19.3.2014 uzavřela žalovaná se [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 12.000 Kč dne 21.3.2014 na její účet. Žalovaná nehradila ani částečně, ocitla se v prodlení, původní věřitel se rozhodl postoupit svoji pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.6.2014. Žalobce se domáhá pouze nároku na vrácení nesplacené části jistiny ve výši 12.000 Kč, kdy žalovaná neuhradila původnímu věřiteli ani žalobci ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. 4. Ohledně skutkového stavu věci na základě listinných důkazů soud dovodil, že [právnická osoba] [anonymizováno], IČ [číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] dne 19.3.2014 (dále jen„ předmětná smlouva o půjčce“), ve stejný den uzavřeli stejní účastníci rámcovou smlouvu o poskytování půjček na dálku, v předmětné smlouvě o půjčce se strany dohodly, že právní předchůdce žalobce žalované poskytne půjčku ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala v této souvislosti zaplatit mu částku 13.360 Kč jako celkové náklady půjčky, celkem se teda zavázala k úhradě částky 25.360 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 1.409 Kč vždy k 22. dni v měsíci počínaje dnem 22.4.2014, úroková sazba činila 113%, RPSN 194,6%. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce ze dne 21.3.2014 vyplývá, že v tento den zaslal na účet žalované částky 12.000 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobce ani žalobci ničeho neuhradila. Žalobce soudu dále doložil smlouvu o postoupení pohledávky z 21.6.2014 a předžalobní výzvu ze dne 18.8.2022. 5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 10. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 19.3.2024 předmětnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, jedná se o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, došlo k poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy pak poskytl právní předchůdce žalobce žalované na účet tedy bezhotovostně finanční částku ve výši 12.000 Kč, tuto se žalovaná zavázala vrátit v předepsaných splátkách. Ničeho však nezaplatila. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86 a § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z. 18. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá touto žalobou pouze vrácení jistiny úvěru, která byla žalované právním předchůdcem žalobce na účet zaslána, toto bylo doloženo listinnými důkazy (výpis z účtu právního předchůdce žalobce), soud se nezabýval z důvodu hospodárnosti tím, zda právní předchůdce žalobce splnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobce soudu ke zkoumání úvěruschopnosti ničeho neodložil. Pakliže by soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána, nastává z tohoto důvodu neplatnost smlouvy a žalobce tak má nárok na vrácení pouze poskytnuté částky jako jistiny z titulu náhrady bezdůvodného obohacení (§ 2991 o.z.). Soud shledal žalobu žalobce jako důvodnou, a to právě z tohoto výše uvedeného důvodu, co do částky požadované jistiny ve výši 12.000 Kč jako bezdůvodného obohacení žalované. V tomto rozsahu tedy bylo žalobě vyhověno. Pokud se žalobce domáhal zákonného úroku z prodlení, zde soud shledal, že žaloba žalobce důvodná není, v této části došlo k zamítnutí žaloby z důvodu, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaná) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. [ulice] doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). 19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce měl neúspěch v poměrně nepatrné části, proto mu přísluší náhrada nákladů řízení, kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, které u něj spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, v nákladech za právní zastoupení ve věci, které sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, výzva, žaloba), 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b a v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 2.252 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.