18 C 229/2022-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 19.7.2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky celkem 14.789,10 Kč s příslušenstvím z důvodu, že účastníci uzavřeli dne 14.2.2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8.700 Kč na účet a žalovaný se zavázal uhradit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 2.730 Kč, jistina a poplatek byly splatné dne 17.4.2021. Žalovaný neuhradil své závazky řádně a včas. Žalovaný uhradil částku 582 Kč, kterou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobce se kromě jistiny a poplatku ve výši 11.430 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč domáhá úhrady také smluvní pokuty ve výši 0,10% denně z dlužné částky 8.700 Kč od 18.4.2021 do 15.7.2022 ve výši 3.941 Kč, kdy tato částka byla ponížena úhradou žalovaného na 3.359 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. 4. Ohledně skutkového stavu věci na základě listinných důkazů soud dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne 14.2.2021 (dále jen„ předmětná smlouva“), na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní částku 1.000 Kč bezhotovostní na bankovní účet č. [bankovní účet], žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 227 Kč do 16.3.2021. Žalobce sodu dále doložil dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 18.2.2021 (dále jen„ dodatek k předmětné smlouvě“), ve kterém strany odkázaly na smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 4.000 Kč s tím, že žalovaný má zájem o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků ve výši 4.700 Kč, současně účastníci uzavřeli, že žalovanému bude navýšena zápůjčka o tuto částku, celková výše zápůjčky bude 8.700 Kč s tím, že žalovaný se zavázal uhradit poplatek za navýšení ve výši 1.528 Kč, celkový poplatek tedy 2.730 Kč, nová zápůjčka s novým poplatkem ve výši 6.228 Kč jsou splatné dne 16.3.2021. Žalobce soudu doložil potvrzení o platbě ve výši 1.000 Kč dne 17.2.2021, 1.000 Kč 18.2.2021, 4.700 Kč dne 19.2.2021 a 14.2.2021 1.000 Kč, 15.2.2021 1.000 Kč, vše s poznámkou dodatečná půjčka, uhrazeno na protiúčet č. [bankovní účet], kdy z předmětné smlouvy vyplývá, že jde o účet žalovaného, stejně jako z potvrzení o korunové bezhotovostní platbě žalovaným na účet žalobce dne 4.11.2020. Soud tedy z tohoto uzavřel, že žalovanému byla žalobcem bezhotovostně poskytnuta částka 8.700 Kč. Dále žalobce doložil upomínku ze dne 24.4.2021, kterým vyzývá žalovaného k úhradě částky 11.986 Kč, upomínku z 1.5.2021, opakovanou výzvu k úhradě z 8.5.2021, 17.5.2021 a 1.6.2021, také byla doložena předžalobní výzva spolu s dokladem o odeslání. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalobce nedoložil ničeho. 5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že účastníci uzavřeli dne 14.2.2021 a 18.2.2021 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému bezhotovostně finanční částku ve výši 8.700 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 16.3.2021 spolu se stanoveným poplatkem. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86 a § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z. 18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Žalobce soudu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložil ničeho, soud proto uzavřel, že tuto svoji povinnost nesplnil, úvěruschopnost žalovaného neposoudil. 20. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tuto posoudil špatně, dále je neplatná dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalovaného. Plnění, které poskytl žalobce žalovanému (částku 8.700 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalovaný žalobci uhradil částku 582 Kč, proto mu k úhradě zbývá částka 8.118 Kč. Ohledně této částky soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaná) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v d