248 C 26/2022-129 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43.687 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 23.865,03 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 19. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě, které byl žalovanému dne 23. 7. 2019 poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 55.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 120,41 % ročně splácet prostřednictvím 36 splátek po 4.130 Kč měsíčně splatných do každého 21. dne v měsíci počínaje srpnem 2019. Schopnost žalovaného hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, na základě výstupů z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, a i na základě jiných zdrojů. Žalovaný splátkám úvěru nedostál a dostal se do prodlení s jejich úhradou. Do data zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazena pouze dne 7. 8. 2019 částka 22.050 Kč a dne 18. 10. 2019 částka 4.130 Kč. Žalobkyni před zesplatněním úvěru vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč a na náhradu nákladů vzniklých prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění úvěru ke dni 26. 12. 2019. Žalovaný žalobkyni k tomuto dni dlužil na jistině úvěru částku 42.089,66 Kč. Žalovaný ani po zesplatnění úvěru žalobkyni dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla i povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný tak žalobkyni dluží na jistině úvěru částku 42.089,66 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 23.865,03 Kč a úrok z prodlení ve výši 81,69 % ročně z částky 35.251,45 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 7. 12. 2022 stran zjišťování úvěruschopnosti žalovaného v doplnění žaloby ze dne 20. 12. 2022 sdělila, že při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z dokladů o jeho příjmech, z výpisů z databází, z hodnocení klienta a z prohlášení dlužníka. 3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Žalovaný se nezúčastnil jednání nařízeného na den 10. 7. 2023 ve 13.00 hod. Z jednání se neomluvil ani nepožádal soud o jeho odročení z důležitých důvodů. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. ve věci jednal a věc rozhodl bez přítomnosti žalovaného. 4. Soud u nařízeného jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, z nichž zjistil tento skutkový stav. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 7. 2019 vyplývá, že mezi účastníky řízení byla téhož dne uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 55.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím 36 splátek po 4.130 Kč měsíčně. Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 148.680 Kč. Současně se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni úrok ve výši 120,41 % ročně s tím, že tato úroková sazba je vyjádřena jako roční efektivní úroková míra. Žalobkyně jej pak byla oprávněna požadovat až do výše 178.416 Kč. Žalovaný se současně v případě svého prodlení zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Z předsmluvního formuláře ze dne 19. 7. 2019 a z prohlášení klientů z téhož dne vyplývají podmínky poskytnutého úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr ve výši 55.000 Kč zaplatit prostřednictvím 36 splátek po 4.130 Kč měsíčně splatných vždy do každého 21. dne v měsíci. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 148.680 Kč a současně i uhradit v případě svého prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný se současně zavázal uhradit žalobkyni úrok ve výši 120,41 % ročně. Dopisem ze dne 24. 7. 2019 zaslaným žalovanému téhož dne doporučeně na adresu [adresa žalovaného], žalobkyně žalovanému oznámila akceptaci úvěrové smlouvy. Současně mu zaslala i splátkový kalendář ke smlouvě, ze kterého je zřejmý režim splácení čerpaného úvěru. Úvěr ve výši 55.000 Kč byl žalovanému dne 23. 7. 2019 poukázán na bankovní účet č. účtu [] [bankovní účet] (viz doklad). Žalovaný byl v době od 8. 11. 2013 do 8. 11. 2014 zaměstnán jako sanitář ve [anonymizována čtyři slova]. [jméno] [anonymizováno] [obec] (viz pracovní smlouva [číslo] ze dne 7. 11. 2013). Tato pracovní smlouva na dobu určitou byla následně dodatkem ze dne 6. 11. 2014 prodloužena na neurčito (viz dodatek ze dne 6. 11. 2014). Z výpisu z bankovního účtu žalovaného vyplývá výše mzdy žalovaného poukazovaná mu jeho zaměstnavatelem na jeho bankovní účet. Z výplatního lístku za měsíc květen 2019 a červen 2019 vyplývá, že žalovanému byla v květnu 2019 vyplacena mzda ve výši 15.281 Kč a v měsíci červnu 2019 pak mzda ve výši 25.126 Kč. Z hodnocení klienta ze dne 19. 7. 2019 pak vyplývá, že žalovaný měl příjem ve výši 24.000 Kč měsíčně a výdaje v podobě životního minima ve výši 3.410 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 2.600 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 300 Kč měsíčně. Žalovaný byl dne 18. 7. 2019 lustrován v registru SOLUS s negativním výsledkem (viz výpis). Z výpisu z NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 18. 7. 2019 lustrován v tomto registru a bylo mu přiřazeno skóre CBS 244. Z vyjádření znalce ze dne 25. 10. 2018 vyplývá přepočet efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu. Z karty klienta pak vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni pouze dvě splátky, celkem pak částku 26.180 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné do 21. 10. 2019. Žalovaný byl výzvou ze dne 21. 11. 2019 žalobkyní vyzván k úhradě dlužné splátky č. 3 a č. 4 splatné dne 21. 10. 2019 a dne 21. 11. 2019 s tím, že byl žalobkyní výslovně upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalovaný dlužné splátky žalobkyni neuhradil, dostal se do prodlení i s úhradou splátky č. 5 splatné dne 21. 12. 2019 (viz výzva ze dne 23. 12. 2019). Dopisem ze dne 26. 12 2019 bylo žalovanému oznámeno, že došlo k okamžitému zesplatnění úvěru a současně jej žalobkyně vyzvala k neprodlené úhradě částky 43.687 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, byť k tomu byl vyzván i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 18. 6. 2020 zaslané mu dne 19. 6. 2020 doporučeně na adresu [adresa žalovaného]. 6. Soud u jednání žalobkyni poučil a vyzval dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k doplnění důkazů k prokázání svého skutkového tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Současně soud žalobkyni poučil o případných následcích nevyhovění výzvě soudu spočívajících v tom, že žalobkyně stran tohoto svého skutkového tvrzení neunese břemeno důkazní. Žalobkyně po tomto poučení soudem neoznačila žádné další důkazy. 7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>8. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zák