263 C 15/2022-61 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 31.5.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.860 Kč s úrokem z prodlení z částky 23.198 Kč za dobu od 23.11.2021 do 14.12.2021 ve výši 115,02 Kč, z částky 22.029 Kč za dobu od 15.12.2021 do 14.2.2022 ve výši 322,48 Kč, z částky 20.860 Kč za dobu od 15.2.2022 do zaplacení, dále částku 3.669,66 Kč a 56,91% úrok z částky 18.509,98 Kč od 23.11.2021 do 15.1.2022 ve výši 1.523,88 Kč a ve výši 8,5% z téže částky od 16.1.2022 do zaplacení – maximálně do částky 50.500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 5.2.2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžité prostředky ve výši 20.000 Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu s úrokem v sazbě 56,91% v pravidelných 36 měsíčních splátkách po [číslo], splatných vždy do 17. dne kalendářního měsíce. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaná příslušné splátky úvěru řádně nesplácela, když celkem uhradila toliko 7.014 Kč, to je 7 splátek, poslední uhradila dne 20.10.2021 a ke dni 21.11.2021 byl úvěr zesplatněn a žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 18.763,45 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 1.497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 3.669,66 Kč, smluveného úroku a úroku z prodlení. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z listiny označené„ [anonymizována dvě slova] - Hodnocení klienta“ a„ [anonymizována dvě slova] – PŘEDSMLUVNÍ FORMULÁŘ“ soud zjistil, že se vztahují ke smlouvě o úvěru [číslo] která má být uzavřena s žalovanou, jejíž pravidelný měsíční příjem byl uveden ve výši 19.050 Kč a jeho zdrojem je zaměstnání žalované, uváděné měsíční výdaje pak činí 3.860 Kč (životní minimum), 3.384 Kč náklady na bydlení (nájemné, inkaso), celkem tedy výdaje 7.244 Kč a částka ve výši 10.806 Kč byla specifikována jako„ rezerva“. K osobě žalované je dále uvedeno, že je svobodná, zaměstnaná v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou, bydlí u rodičů, nejvyšší dosažené vzdělání má středoškolské s maturitou. 3. Z potvrzení o příchozí úhradě bylo zjištěno, že byla vyhotovena [právnická osoba] [příjmení] a.s. dne 16.2.2021 a z jejich obsahu vyplývá, že na účet č. [bankovní účet] vedený ve prospěch žalované byla dne 11.11.2020 přijata částka 18.176 Kč, dne 11.12.2020 částka 17.055 Kč a dne 11.2.2021 částka 24.505 Kč, vždy z účtu č. [bankovní účet]. 4. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] ze dne 4.2.2021 bylo zjištěno, že ke dni 4.2.2021 nebyla ve vztahu k žalované v uvedeném registru evidována žádná dlužná splátka. 5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla sepsána mezi žalobkyní na straně poskytovatele úvěru a žalovanou na straně klienta, které se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 20.000 Kč oproti závazku žalované vrátit částku ve výši 42.084 Kč a to v 36 pravidelných splátkách po 1.169 Kč měsíčně. Smlouva je za klienta podepsána„ jedinečným kódem [číslo]“ a pod text smlouvy je připojena akceptační doložka s podpisem zástupce žalobce a datem 5.2.2021. Dopisem ze dne 18.2.2021 žalobkyně sdělila žalované, že žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] doručením oznámení došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve výši 20.000 Kč, za který žalovaná uhradí 42.084 Kč v 36 splátkách měsíčně po 1.169 Kč. Z připojené kopie dodejky je zřejmé, že oznámení o schválení úvěru bylo žalované odesláno na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě ze dne 5.2.2021, žalovaná si zásilku nevyzvedla. 6. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že je vyhotoven [právnická osoba] k účtu [číslo] [bankovní účet], ze kterého byla na účet č. [bankovní účet] připsána dne 17.2.2021 částka 20.000 Kč. 7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, z čehož žalovaná uhradila ve dnech 15.3.2021, 14.4.2021, 14.5.2021, 14.6.2021, 20.7.2021, 20.10.2021, 14.12.2021 a 14.2.2021 splátku vždy ve výši 1.169 Kč, celkem tedy 9.352 Kč. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, oproti závazku žalované zaplatit žalobkyni celkem 42.084 Kč v 36 měsíčních splátkách po 1.169 Kč. Ve smlouvě tedy bylo dohodnuto, že za poskytnutí peněžní částky 20.000 Kč uhradí žalovaná úplatu ve výši 22.084 Kč, mezi stranami byl tedy sjednán úrok v sazbě 110,42 % z poskytnuté částky. 9. Soud má za to, že již taková dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 110,42 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů. 10. Soud se však předně zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalované splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně sice provedla lustraci v několika registrech a vycházela z potvrzení banky o příjmech žalované za 3 měsíce, avšak takové zkoumání soud považuje za nedostačující, neboť z něj nebyly zjištěny a ověřeny reálné příjmy a reálné výdaje žalované, když zejména u zjišťovaných výdajů je uvedena částka životního minima, nikoli zjištěná výše reálných nákladů a výdajů žalované. Z toho důvodu dospěl soudu k závěru, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí v ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalované, a smlouva o úvěru uzavřená účastníky byla hodnocena podle ustanovení § 588 o.z. jako neplatná. 11. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky ve výši 20.000 Kč žalovaná vrátila 9.352 Kč, bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10.648 Kč (20.000 – 9.325 = 10.648) coby vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 13.881,66 Kč ( (20.860 + 3.669) – 10.648 = 13.881)), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalované povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tato se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitla, a splatnost dlužné částky pak byla stanovena dle § 87 odst. 2 citovaného zákona, ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně, když tuto částku považuje soud za maximální možnou s přihlédnutím k finančním možnostem žalované, jak jsou zřejmé z obsahu spisu (žalobkyně se žalovanou původně sjednala splátky ve výši 1.169 Kč měsíčně. Protože sjednané splátky nebyla žalovaná po určité době sto splácet, soud předpokládá, že když budou splátky sníženy, bude v silách žalované, aby zbývající částku 10.648 Kč po dobu necelého roku splatit, přičemž výše splátek byla stanovena i s ohledem na dobu, po kterou bude věřiteli dluh splácen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nezaplatí-li však žalovaná stanovenou splátku včas, může se žalobkyně domáhat zaplacení zbývající dlužné částky naráz. Žalované byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.648 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 24.529 Kč. Byla úspěšná ve výši 10.648 Kč, což je 43 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalované, která tedy byla úspěšná v 57 %. Vzhledem k tomu, že rozdíl v úspěchu stran je nevelký, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu vynaložených nákladů právo.