263 C 3/2023-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 31.1.2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 107.390 Kč s 15% úrokem od 22.9.2022 do zaplacení, částku 13.073,80 Kč, 64,85% úrok z částky 86.121,68 Kč od 22.9.2022 do [číslo] ve výši 3.579 Kč, a 15% úrok z prodlení z částky 86.121,68 Kč za dobu od 16.10.2022 do zaplacení – maximálně do částky 274.752 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 27.7.2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši 100.000 Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu s úrokem v sazbě 64,85% v pravidelných 36 měsíčních splátkách po [číslo], splatných vždy do 17. dne kalendářního měsíce. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaný příslušné splátky úvěru řádně nesplácel, když celkem uhradil toliko 69.960 Kč, to je 9 splátek po 6.360 Kč a poslední 10. splátka ve výši 12.720 Kč byla uhrazena dne 21.7.2022. Ke dni 20.9.2022 byl úvěr zesplatněn, a žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 99.800,91 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 4.990 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2.600 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 13.073,80 Kč, smluveného úroku a úroku z prodlení. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z listiny označené„ [anonymizována dvě slova] - Hodnocení klienta“ a„ [anonymizována dvě slova] – PŘEDSMLUVNÍ FORMULÁŘ“ soud zjistil, že se vztahují ke smlouvě o úvěru [číslo] která má být uzavřena s žalovaným, jehož pravidelný měsíční příjem byl uveden ve výši 32.416 Kč a jeho zdrojem je zaměstnání žalovaného, uváděné měsíční výdaje pak činí 3.860 Kč (životní minimum), 5.169 Kč náklady na bydlení (nájemné, inkaso), 4.525 Kč splátky [právnická osoba], celkem tedy výdaje činí 19.094 Kč a částka ve výši 12.322 Kč byla specifikována jako„ rezerva“. K osobě žalovaného je dále uvedeno, že je ženatý, zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele – [celé jméno žalovaného], nebydlí s manželkou ve společné domácnosti, bydlí u rodičů, nejvyšší dosažené vzdělání má středoškolské s maturitou. 3. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] ze dne 27.7.2021 bylo zjištěno, že ke dni 27.7.2021 nebyla ve vztahu k žalovanému v uvedeném registru evidována žádná dlužná splátka. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaný byl vyhodnocen jako osoba s menším rizikem pravděpodobnosti splácení. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla sepsána mezi žalobkyní na straně poskytovatele úvěru a žalovaným na straně klienta, kterému se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 100.000 Kč oproti závazku žalovaného vrátit částku ve výši 228.960 Kč a to v 36 pravidelných splátkách po 6.360 Kč měsíčně. Smlouva je za klienta podepsána„ jedinečným kódem [číslo]“ a pod text smlouvy je připojena akceptační doložka s podpisem zástupce žalobce a datem 28.7.2021. Z listiny označené„ oznámení o schválení úvěru“ bylo zjištěno, že je adresována žalovanému, kterému bylo žalobkyní sděleno, že úvěr ke smlouvě o úvěru [číslo] byl schválen, jedná se o bezúčelový úvěr ve výši 100.000 Kč, který bude splácen spolu s 64,85% úrokem v 36 splátkách po 6.360 Kč měsíčně, celkem tedy 228.960 Kč. Z připojené kopie dodejky je zřejmé, že oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému odesláno na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě ze dne 28.7.2021, žalovaný si zásilku nevyzvedl. 5. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že je vyhotoven [právnická osoba] k účtu č. [bankovní účet], ze kterého byla na účet [číslo] [bankovní účet] odepsána dne 28.7.2021 částka 100.000 Kč. 6. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, z čehož žalovaný uhradil ve dnech 22.9.2021, 21.10.2021, 22.11.2021, 21.12.2021, 20.1.2022, 17.2.2022, 14.3.2022, 21.4.2022 a 10.6.2022 splátku vždy ve výši 6.360 Kč, dne 21.7.2022 ve výši 12.720 Kč, celkem tedy 69.960 Kč. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč, oproti závazku žalovaného zaplatit žalobkyni celkem 228.960 Kč v 36 měsíčních splátkách po 6.360 Kč. Ve smlouvě tedy bylo dohodnuto, že za poskytnutí peněžní částky 100.000 Kč uhradí žalovaný úplatu ve výši 128.960 Kč, mezi stranami byl tedy sjednán úrok v sazbě 128,96 % z poskytnuté částky. 8. Soud má za to, že již taková dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 128,96 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů. 9. Soud se však předně zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalovaného splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně sice provedla lustraci v několika registrech, avšak takové zkoumání soud považuje za nedostačující, neboť z něj nebyly zjištěny a ověřeny reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného, když zejména u zjišťovaných výdajů nebyla zjištěná výše reálných nákladů a výdajů žalovaného. Z toho důvodu dospěl soudu k závěru, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí v ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalovaného, a smlouva o úvěru uzavřená účastníky byla hodnocena podle ustanovení § 588 o.z. jako neplatná. 10. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky ve výši 100.000 Kč žalovaný vrátil 69.960 Kč, bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30.040 Kč (100.000 – 69.960 = 30.040) coby vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 90.423,80 Kč ( (107.390 + 13.073) – 30.040 = 90.423)), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalovanému povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tento se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitl, a splatnost dlužné částky pak byla stanovena dle § 87 odst. 2 citovaného zákona, ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně, když tuto částku považuje soud za maximální možnou s přihlédnutím k finančním možnostem žalovaného, jak jsou zřejmé z obsahu spisu (žalobkyně se žalovaným původně sjednala splátky ve výši 6.360 Kč měsíčně). Protože sjednané splátky nebyl žalovaný po určité době sto splácet, soud předpokládá, že když budou splátky sníženy, bude v silách žalovaného, aby zbývající částku 30.040 Kč po dobu necelého půl roku splatit, přičemž výše splátek byla stanovena i s ohledem na dobu, po kterou bude věřiteli dluh splácen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nezaplatí-li však žalovaný stanovenou splátku včas, může se žalobkyně domáhat zaplacení zbývající dlužné částky naráz. Žalovanému byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.040 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 120.463,80 Kč. Byla úspěšná ve výši 30.040 Kč, což je 25 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšný v 75 %. Po odečtení neúspěchu žalovaného od jeho úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 50 % žalovaným vynaložených nákladů řízení (75 – 25 = 50). Protože žalovanému v souvislosti s podanou žalobou žádné náklady řízen nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.