33 C 71/2023-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 10 230 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené půjčky poskytnuté předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] na základě smlouvy [číslo] uzavřené dne 16. 3. 2007. Na základě výše uvedené smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku 15 000 Kč, kterou převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. Původnímu věřiteli se zavázal žalovaný splatit souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách. Dále tvrdil, že souhrnný poplatek je označením pro úroky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Žalovaný nesplatil půjčku včas a řádně, původnímu věřiteli uhradil pouze částku 15 210 Kč, kterou předchůdce žalobce započetl ve výši 10 440 Kč na souhrnný poplatek a na jistinu částku 4 770 Kč. Žalobce se tak domáhá zaplacení zůstatku nesplacené jistiny ve výši 10 230 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, zástupce žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. 5. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 16. 3. 2007 pod [číslo] soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný jako zákazník se v souvislosti s půjčkou zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, a to v pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč v počtu 53. Převzetí půjčky ve výši 15 000 Kč žalovaný stvrdil svým podpisem ve smlouvě. Z přípisu ze dne 25. 6. 2015 a podacího archu ze dne 29. 7. 2015, a dále přípisu ze dne 1. 10. 2018 a podacího archu ze dne 4. 10. 2018 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 18. 11. 2022 a podacího archu ze dne 23. 11. 2022 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, a dále takzvaný souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, který žalobce v žalobě označil jako sjednané úroky ze zápůjčky. Žalovaný předchůdci žalobce zaplatil částku 15 210 Kč, kterou žalobce započetl na souhrnný poplatek a částečně, jak shora uvedeno, na jistinu. Na souhrnném poplatku žalobce již ničeho neuplatňuje a na zůstatku jistiny uplatňuje částku 10 230 Kč. 7. Dle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Ve smyslu citovaného ustanovení soud na věc aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). 9. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení § 657 obč. zák., podle kterého platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Dle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 11. Dle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 12. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 15 000 Kč. Strany si výslovně nesjednaly úrok z poskytnuté půjčky, nýbrž takzvaný souhrnný poplatek, jehož podstata není ve smlouvě o půjčce blíže specifikovaná. Soud dospěl k závěru, že se v projednávané věci ve skutečnosti jedná o úrok z půjčky, a nikoliv o jakýsi poplatek za půjčené peněžní prostředky. Částka tohoto úroku přitom odpovídá 69,6 % jistiny půjčky (jistina půjčky ve výši 15 000 Kč a k tomu souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč). 13. Dle ustanovení § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něž má věřitel ze zákona právo, jestliže se dlužník dostal s plněním půjčky do prodlení, a které tedy představují sankci za porušení povinnosti dlužníka vrátit půjčku řádně a včas. Občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze skutečně dovozovat, že by výše úroku závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a který v historickém vývoji osvědčí jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující části společnosti a mají povahu norem základním (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 1998 sp. zn. 3 Cdon 51/96). 14. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principem společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. 15. Požadavek na nepřiměřené smluvní úroky současně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu lichvy a to za předpokladu, že jde (má jít) o plnění, jež hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že věřitel přitom zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka (srov. § 253 zákona č. 141/1961 Sb. trestního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2009, tj. době, kdy byla předmětná smlouva o půjčce uzavřena). Dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná (§ 39 obč. zák.), a to buď pro rozpor se zákonem), představuje-li naplnění skutkové podstaty trestního činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestné činu), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech). 16. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že sjednaná výše úroku ve smlouvě o půjčce ze dne 16. 3. 2007 je v rozporu s dobrými mravy. Vycházel zejména ze skutečnosti, že smlouva je uzavřena na předtištěném formuláři předchůdce žalobce a je poměrně nejasné, co částka 10 440 Kč označená jako„ souhrnný poplatek,“ ve skutečnosti představuje. Soud dospěl k závěru, že se podle povahy této částky jedná o úrok z půjčky, když tato částka rozhodně neodpovídá běžně se ve smlouvách vyskytujícím částkám poplatků za sjednání půjčky, které zásadně nedosahují výše téměř celé jistiny půjčky. Celková částka takzvaného souhrnného poplatku ve výši 10 440 Kč z půjčky ve výši 15 000 Kč při splatnosti 53 týdnů, tak představuje úrok v přibližné výši 69,6 % ročně, který soud považuje za úrok odporující dobrým mravům. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroku sjednaná ve smyslu ustanovení § 58 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček (srovnej rozhodnutí Nevyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 17. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť předchůdce žalobce poskytl žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč, na základě předmětné smlouvy žalovaný uhradil částku 15 210 Kč (dle tvrzení žalobce). Žalovaný tak poskytnutou jistinu předchůdci žalobce splatil, soud proto žalobu na základě shora podrobně odůvodněného rozporu s dobrými mravy, zamítl. 18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v dané věci byl úspěšný žalovaný, dle obsahu spisu tomuto však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak shora ve výroku II. uvedeno.