34 C 58/2023-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 27. 10. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 831 Kč s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o úvěru ze dne 16. 6. 2022 poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději dne 14. 7. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč, avšak do dnešního dne ničeho neuhradil. Žalobci rovněž vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou kapitalizoval za období od 15. 7. 2022 do 26. 10. 2022 na částku 1 040 Kč. Žalovaný žalobce marně před podáním žaloby vyzýval k zaplacení dlužné částky. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému v žalobě nevyjádřil. 3. Příslušnost českých soudů je dána článkem 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když služba žalovanému, který je cizí státní příslušník, byla poskytnuta na území České republiky. Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když poskytovatel služby má sídlo na území České republiky. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 5. Z předložených listinných důkazů, a to fotografie osobních dokladů, výpisu z účtu za duben 2022, květen 2022 a červen 2022, žádosti o poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěroschopnosti [číslo], credit report, EUCB request, smlouvy o úvěru ze dne 16. 6. 2022, výpisu z účtu z 16. 6. 2022, výzvy z 14. 9. 2022, předžalobní výzvy z 14. 9. 2022, soud zjistil následující skutkový stav: 6. Žalobce předložil soudu smlouvu o úvěru, která nebyla žalovaným podepsána. Na základě této smlouvy bylo mezi stranami sjednáno, že žalobce žalovanému poskytne úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností 28 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný se také zavázal uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 791 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž se žalovaný ocitne v prodlení. Žalovaný dne 16. 6. 2022 zaslal na účet žalovaného předmětnou částku 10 000 Kč. Žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky vyzýval, naposledy výzvou z 14. 9. 2022. Z výpisu účtu žalovaného vyplynulo, že žalovaný splácí další spotřebitelské úvěry a dle EUCB mu byla žádost o úvěr dříve zamítnuta. Z vyhodnocení úvěroschopnosti měl mít žalovaný měsíční příjem 59 346 Kč, výdaje domácnosti 3 000 Kč, náklady na bydlení 12 000 Kč a jiné finanční závazky 9 000 Kč. 7. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, jež by případně prokazovaly, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, byl z hlediska hmotně právního nedůvodný. 8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 9. Dle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Dle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Dle ustanovení § 1740 odst. 1 o.z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. 15. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetových stránek věřitele byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by žalovaný smlouvu přijal v souladu s ustanovením § 1740 a násl. o.z. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když případné kopie dokladu o rodném čísle a dokladu o povolení pobytu, fotografie dlužníka, který v ruce drží nečitelný doklad totožnosti, sms ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či doklad totožnosti poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na dokladu totožnosti. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený věřitelem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby a stvrzení konkrétní smlouvy konkrétního znění při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků, a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy. 17. Mimo tuto skutečnost soud dospěl i k závěru, že žalobce při uzavírání smlouvy nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 z.s.ú.). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 18. Věřitel v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházel z toho, že žalovaný měl měsíční příjmy ve výši 59 346 Kč, výdaje pak ve výši 24 000 Kč, převis příjmů nad výdaji měl dle zjištění věřitele činit 39 909 Kč. Nebylo však prokázáno, že by věřitel tyto údaje nějak prověřil, když z předložených výpisů z účtu nevyplývalo, že by žalovanému zůstával dostatečný přebytek na účtu. Tyto informace vytvářejí nesoulad, který by logicky měl vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Věřitel příjmy a výdaje žalovaného přesto žádným způsobem neověřil, např. výpisem z účtu za delší období, alespoň půlroční, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by věřitel mohl ověřit pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že věřitel poměry žalovaného sepsal formálně, aniž by se zabýval prověřením příjmů a výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak, než zjistit, že je žalovaný natolik solvent