35 C 196/2018-554 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 360 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná od května roku 2015 do října roku 2017 bez právního důvodu užívala nemovitosti, a to parcelu č. st. 349, jejíž součástí je stavba [adresa] a parcelu p. [číslo] vše v [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti“) ve vlastnictví [právnická osoba] & [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ dlužník“), ohledně které je u Krajského soudu v Brně veden pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] konkurz. Žalovaná namítala, že s dlužníkem řádně uzavřela nájemní smlouvy, na základě kterých byla oprávněna užívat nemovitosti od 1. 3. 2010 do 29. 2. 2040 a nájemné bylo uhrazeno v hotovosti ve splátkách. Žalobce na základě tohoto tvrzení zaslal dne 15. 6. 2015 žalované výpověď z tvrzené nájemní smlouvy, proti výpovědím (směřujícím do tvrzené nájemní smlouvy proti nemovitostem a garáže) se žalovaná bránila v řízení o určení neplatnosti výpovědi vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 10 C 198/2015. Zde soud dospěl k závěru, že tvrzené nájemní smlouvy včetně pokladních dokladů jsou antedatovány (dle závěrů znalců), aby se žalovaná (v předmětném řízení jako jedna ze žalobců) vyhnula účinkům vedené exekuce proti dlužníkovi a žalobu rozsudkem ze dne 10. 10. 2016, č. j. 10 C 198/2015-396, zamítl s tím, že smyslem uzavření smluv bylo obejití účinku nařízené exekuce, a proto jde o úkony nedovolené a tedy neplatné. Dále žalovaná v daném řízení, jako jedna ze žalobců, neprokázala provedení plateb, pouze tvrdila, že plnila v hotovosti. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. 19 Co 123/2018-498, který nabyl právní moci dne 8. 11. 2018 potvrdil rozsudek Okresního soudu ve [obec]. Podanou žalobou se tedy žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájmu za dobu 30 měsíců od května 2015 do října 2017 s tím, že výše obvyklého nájemného za rodinný dům včetně garáže a přilehlého pozemku činí 12 000 Kč měsíčně. Domáhá se tedy úhrady částky 360 000 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalovaná se vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává. Nemovitosti užívala na základě platně uzavřených třech samostatných nájemních smluv ze dne 26. 2. 2010 (na dům s pozemkem, na kterém stál, garáž a zahradu), tyto smlouvy byly uzavřeny dlužníkem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem na dobu určitou od 1. 3. 2010 do 29. 2. 2040. Nájemné bylo sjednáno ve výši 3 900 Kč měsíčně a úplata za plnění poskytované s užíváním bytu byla sjednána ve výši 3 500 Kč měsíčně, za užívání garáže bylo sjednáno nájemné 500 Kč měsíčně a za zahradu s bazénem pak nájemné ve výši 500 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že zaplatila dlužníku nájemné předem v hotovosti ze všech tří shora označených nájemních smluv částku v celkové výši 3 024 000 Kč, že společně s těmito smlouvami uzavřeli v podstatě totožné nájemní smlouvy i nájemci dalších nemovitostí v k. ú. [část obce] (šlo o sousední, v podstatě totožné, řadové domky) pan [příjmení] a pan [příjmení], i tito hradili shodně jako ona celou částku předem v hotovosti společně s ní. K úhradě nájemného došlo dle dohody o úhradě z data 26. 2. 2010 tak, že celé nájemné včetně záloh za služby v částce 3 024 000 Kč mělo být uhrazeno do 26. 2. 2011. Konkrétně pak žalovaná uvedla, že došlo k devíti úhradám po 300 000 Kč (dne 26. 2., 24. 3., 21. 4., 26. 5., 23. 6., 28. 7., 25. 8., 27. 9., 18. 10., vše v roce 2010) a jedné úhradě v částce 324 000 Kč dne 15. 11. 2010, vše v hotovosti bylo předáno žalovanou zástupci dlužníka PaedDr. [anonymizováno] v kanceláři [právnická osoba] na [anonymizováno] ulici v [obec], přičemž u tohoto předání byli vždy přítomni i svědek [příjmení] a svědek [příjmení], kteří byli nájemci v podstatě totožných nemovitostí, nacházejících se v sousedství a hradili spolu s ní shodné částky ve shodné dny za nájem a zálohy na služby za uvedené sousední nemovitosti. K tomuto byly vytvořeny v roce 2013 duplicitní příjmové doklady o počtu 10 kusů, pouze potvrzující platby provedené skutečně v roce 2010. Žalovaná dále namítla, že nemovitosti v žalobcem uváděném období užíval výlučně podnájemce nikoli žalovaná, a proto se nemohla na úkor dlužníka obohatit a navrhuje žalobu zamítnout. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Mezi účastníky je nesporné, že došlo k uzavření třech nájemních smluv na nájem bytu, který se nachází v prvním a druhém nadzemním podlaží číslo budovy 196, stojící na pozemku p. č. st. 349 v k. ú. [část obce], nájem nebytových prostor včetně garáže a nájem pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] včetně stavby venkovního bazénu a jeho technologie (dále také jen„ nájemní smlouvy“), žádné specifické ujednání o délce výpovědní lhůty nebylo v těchto třech smlouvách ujednáno. Z těchto třech smluv, konkrétně ze smlouvy o nájmu bytu č. l. 38-40 soud zjistil, že jejím předmětem byla bytová jednotka v prvním a druhém nadzemním podlaží nacházející se v budově [adresa] p. č. st. 349 v k. ú. [část obce]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 3 900 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 3 500 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 3. 2010 do 29. 2. 2040, tuto měl dlužník jako pronajímatel uzavřít se žalovanou jako nájemnicí v [část obce] dne 26. 2. 2010, datum uzavření však bylo sporné, stejně jako u dalších dvou souvisejících smluv, kterými jsou smlouva o nájmu nebytových prostor č. l. 43-44, jejímž předmětem bylo užívání nebytových prostor, a to garáže v budově [adresa] na pozemku p. č. st. 349 k. ú. [část obce], nájemné bylo sjednáno ve výši 500 Kč měsíčně, nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 3. 2010 do 29. 2. 2040, uzavřena měla být v [obec] dne 26. 2. 2010 mezi dlužníkem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemnicí, shodně pak mělo dojít uvedeného dne mezi stejnými subjekty k uzavření smlouvy o nájmu nemovitostí č. l. 46-47, a to pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] včetně stavby venkovního bazénu a technologie, i zde byl sjednán nájem byl sjednán na dobu určitou 30 let počínaje dnem 1. 3. 2010, nájemné bylo sjednáno ve výši 500 Kč, podepsáno v [část obce]. K předání mělo dle protokolu o předání bytu č. l. 41 dojít dne 1. 3. 2010 v [část obce] mezi dlužníkem jednajícím PaedDr. [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem (viz protokol o předání předmětného bytu). S těmito smlouvami měla být současně uzavřena i dohoda o úhradě nájemného č. l. 49 mezi dlužníkem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemnicí. Předmětem byla dohoda, že nájemné ze všech nájemních smluv uzavřených dne 26. 2. 2010 v celkové výši 3 024 000 Kč bude uhrazeno dopředu do 26. 2. 2011 ve splátkách v hotovosti. 5. Současně byly doloženy nájemní smlouvy naprosto shodného obsahu, podmínek, doby trvání a data a míst uzavření (pouze pro sousední nemovitost - budovu [adresa], stojící na pozemku p. č. st. 345 v k. ú. [část obce], daný pozemek a pozemek p. [číslo] v k. ú. [část obce] včetně stavby venkovního bazénu a technologie) pro svědka [jméno] [příjmení] jako nájemce uzavřené s dlužníkem jako pronajímatelem, za něhož jednal PaedDr. [jméno] [příjmení]. I k těmto nájemním smlouvám byl doložen protokol o předání bytu pro svědka [jméno] [příjmení] datovaný z 1. 3. 2010 mezi dlužníkem, jednající PaedDr. [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a panem [jméno] [příjmení] jako nájemcem. 6. Přílohou všech těchto smluv (pro žalovanou i svědka) byla generální plná moc z 18. 5. 2009, jíž dlužník udělil generální plnou moc dne 18. 5. 2009 PaedDr. [jméno] [příjmení]. 7. Ke všem těmto listinám – tedy nájemním smlouvám i protokolům o předání, dohodě o úhradě nájemného (mimo generálních plných mocí) namítl žalobce pravost a správnost údajů co do data uzavření předmětných smluv a protokolů. Soud proto vyzval žalovanou k prokázání tvrzení o datu uzavření předmětných smluv s poučením o následku nesplnění této výzvy v podobě neprokázání tvrzení o době uzavření předmětných smluv. Žalovaná odkázala na důkazy, jež byly označeny ke tvrzení o úhradě nájemného a na výpověď svědka [příjmení]. 8. Mezi účastníky tak byl spor o datu uzavření předmětných nájemních smluv, kdy žalobce tvrdil jejich uzavření v přesně nezjištěné době po 11. 5. 2012 (tedy po nařízení exekuce vůči dlužníku, k čemuž došlo na základě vydaného exekučního příkazu č. l. 184 soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], PhD. dne 11. 5. 2010, přičemž šlo o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti dlužníka v k. ú. [část obce], mimo jiné pozemek p. č. st. 349 zastavěná plocha a nádvoří a na ní se nacházející budova č. p 196 dům a pozemek p. [číslo] z informace o řízení č. l. 185 je pak zřejmé, že katastrální úřad provedl na pokyn soudního exekutora záznam dne 24. 5. 2010) s cílem obejít nařízenou exekuci na dlužníka, oproti tomu žalovaná tvrdila uzavření k 26. 2. 2010, tedy datu uvedeném na nájemních smlouvách. Spor tak byl pouze ohledně data uzavření předmětných smluv a z toho vyplývající následné interpretace platnosti těchto sm