36 C 277/2021-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 7. 2021 po žalované zaplacení částky 27.210,59 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.575,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10.170,71 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 27.210,59 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku ve výši 29 % ročně z částky 27.210,59 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 21. 1. 2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně - [právnická osoba], [IČO] (dále jen nárok [číslo] původní věřitel). Dále se domáhala zaplacení částky 12.086,29 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.081,02 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5.339,45 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 12.086,29 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku 28 % ročně z částky 12.086,29 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 9. 10. 2016 s týmž věřitelem. 2. K jednotlivým nárokům: 1. Ve věci smlouvy [číslo] tvrdila, že tuto uzavřel původní věřitel s žalovanou po posouzení schopnosti žalované požadovanou zápůjčku splácet, kdy poskytnuté informace žalovanou byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané,,ověření dokumenty”, tyto však jsou soudu nepředložila. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 36.000 Kč, které se zavázala vrátit původnímu věřiteli včetně částky 30.800 Kč, jako poplatku v souvislosti s uzavřením smlouvy, tuto celkovou částku měla zaplatit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po [číslo], Kč, poslední splátka byla stanovena na 17. 3. 2018. Žalovaná původnímu věřiteli zaplatila celkem částku 16.700 Kč, která byla započítána na jednotlivé nároky dle uzavřené smlouvy. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, žalovaná nevrátila ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala, po celou dobu řízení zůstala naprosto nečinná. 4. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - smlouvy o zápůjčce, smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce na zadní straně smlouvy, zákaznické karty, přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní včetně přílohy [číslo] předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že původní věřitel uzavřel dne 21. 1. 2017 s žalovanou předmětnou smlouvu o zápůjčce, na základě které v den uzavření smlouvy žalované poskytl částku 36.000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši 36.000 Kč, jako jistinu + 30.800 Kč, jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6.439 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení ve výši 8.492 Kč a částku 15.869 Kč, jako poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti). Celkovou částku se zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 1.114 Kč, poslední splátka byla stanovena na 17. 3. 2018, žalovaná uhradila původnímu věřiteli celkem částku 16.700 Kč. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaná má čistý příjem ve výši 19.100 Kč, další čisté příjmy domácnosti 20.000 Kč, celkem 39.100 Kč, interní splátky 3.474 Kč s ověřením dokumentů - výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky bez bližšího určení. Původní věřitel vůbec neověřoval žádnými důkazy skutečné výdaje žalované, tyto pouze odhadl částkou 14.250 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 24. 6. 2019, postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaná nezaplatila požadovanou částku ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. 6. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 12. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 13. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) řádně nezjišťoval informace týkající se příjmu žalované, ani ohledně jejích reálných výdajů. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou ohledně jejích skutečných výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 18. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalované poskytl zápůjčku v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C [číslo], ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18). 19. Soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné ú