47 C 180/2023-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 17. 4. 2023 (podána u soudu téhož dne) se žalobce domáhal zaplacení částky celkem 19 466,55 Kč s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne 6. 6. 2014, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši celkem 20 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s úroky 2,19 % p. m. ve splátkách min. 2 100 Kč měsíčně + administrativní poplatek 200 Kč měsíčně počínaje dnem 31. 7. 2014. 2. Žalovaný se vyjádřil v tom smyslu, že nároky neuznává, věřitel nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neplatná jsou smluvní ujednání o úrocích z prodlení pro nemravnost. 3. Z dokazování provedeného na jednání dne 10. 10. 2023 soud zjistil následující skutečnosti. 4. Účastníci spolu uzavřeli v písemné formě smlouvu o úvěru dne 6. 6. 2014, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, na základě kterého žalovaný čerpal dne 6. 6. 2014 v hotovosti částku 20 000 Kč, a poté, kdy úvěr částečně splatil, dne 18. 11. 2014 žalovaný od žalobce obdržel další částku úvěru ve výši 5 970 Kč na svůj účet (důkaz: Předsmluvní informace ke spotř. úvěru [anonymizováno] s datem 6. 6. 2014, Smlouva o úvěru [anonymizováno] [číslo] s datem 6. 6. 2014, Návrh na poskytnutí úvěru Příloha ke smlouvě o úvěru s datem 6. 6. 2014, Výdajový pokladní doklad s datem 6. 6. 2014, Žádost o bezhotovostní čerpání nevyčerpané části úvěru s datem 18. 11. 2014, Potvrzení o platbě s datem 18. 11. 2014). 5. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti, žalobce vyšel ze mzdových lístků za měsíc únor, březen a duben 2014, z kterých vyplynul příjem žalovaného cca 18 500 Kč měsíčně, a pracovní smlouvy, jak soud zjistil z důkazu Návrh na poskytnutí úvěru. Dále žalobce vycházel z toho, že příjem manželky žalovaného žijící ve společné domácnosti činil 11 000 Kč (viz důkaz Návrhem na poskytnutí úvěru a doplnění žaloby z 18. 9. 2023). Pokud jde o výdaje žalovaného, tak žalobce vycházel z toho, že celkové výdaje žalovaného činí 8 050 Kč. Z těchto výdajů však žalobce měl ověřené jen výdaje na bydlení, a to konkrétně ze SIPO za tři měsíce, a to ve výši 2 750 Kč měsíčně (důkaz Návrhem na poskytnutí úvěru a tvrzení v doplnění žaloby). 6. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal splácet úvěr částkou min. 2 120 Kč měsíčně, platit administrativní poplatek 200 Kč měsíčně, platit úroky 2,19 % p. m. a platit eventuální úroky z prodlení ve smluvené sazbě 0,4 % denně. Dále se strany dohodly na poplatku 450 Kč za upomínku a smluvní pokutě 1 000 Kč za hrubé porušení smlouvy (důkaz: Smlouva o úvěru [anonymizováno] [číslo] s datem 6. 6. 2014). 7. Žalovaný na úvěr skutečně zaplatil částku 20 456,3 Kč (viz již tvrzení žalobce v žalobě a v doplnění žaloby: 13 580 Kč před zesplatněním a 6 876,30 Kč po zesplatnění). 8. Se splátkou splatnou dne 31. 12. 2014 se žalovaný dostal do prodlení o více než 65 kalendářních dní, které byla dle dohody stran obsažené ve smlouvě (bod 8.) považováno za hrubé porušení smlouvy. V důsledku této skutečnosti žalobce celý úvěr ke dni 8. 6. 2015 zesplatnil s tím, že dle žalobce dlužná částka ke dni zesplatnění činila 26 342,85 Kč a sestávala z těchto dílčích nároků: 1) 17 657,48 Kč - nesplacená jistina úvěru. 2) 2 375,61 Kč - nesplacený úrok 2,19 % p.m. z aktuální vyčerpané jistiny úvěru. 3) 1 200 Kč - nesplacený administrativní poplatek. 4) 3 209,76 Kč - nesplacený úrok z prodlení se splátkami do zesplatnění úvěru. 5) 900 Kč - nesplacený poplatek za vystavené upomínky. 6) 1 000 Kč - nesplacená smluvní pokuta za hrubé porušení smlouvy. (Důkazy: Upomínka s datem 16. 2. 2015, Podací kniha s datem 19. 2. 2015, Upomínka s datem 16. 3. 2015, Podací kniha s datem 19. 3. 2015, Oznámení o zesplatnění úvěru s datem 8. 6. 2015, Podací kniha s datem 18. 6. 2015, Rozpis úhrad k úvěru, Neuhrazené evidované částky k úvěru, Rozpis položky úrok z prodlení). 9. Žalobce žalovanému odeslal předžalobní upomínku ze dne 17. 7. 2015 (důkaz: Předžalobní výzva k plnění s datem 17. 7. 2015, Poštovní podací arch s datem 17. 7. 2015 – 11 listů). 10. Žalovaný v tomto řízení namítl neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu, že žalobce před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a zákonných úroků z prodlení (a to ještě v omezeném rozsahu). 12. Při právním posouzení soud použil zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), neboť úvěrová smlouva byla uzavřena po 1. 1. 2014, tedy za účinnosti tohoto zákona. Právní poměr úvěru se mezi stranami řídil také zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť rozhodné skutečnosti nastaly dne 6. 6. 2014 (uzavření smlouvy). Zákon o spotřebitelském úvěru byl nahrazen novým zákonem č. 257/2016 Sb. až s účinností od 1. 12. 2016, proto je třeba aplikovat starou právní úpravu. 13. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 25 970 Kč. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. 16. Žalobce vycházel ve svém závěru o úvěruschopnosti žalovaného ze mzdy ve výši 18 575 Kč, které měl doložené třemi mzdovými lístky od zaměstnavatele žalobce ([právnická osoba]) za tři měsíce (konkrétně únor až duben 2014) a pracovní smlouvou, jak soud zjistil z důkazu Návrhem na poskytnutí úvěru. Dále žalobce vycházel z toho, že příjem manželky žalovaného žijící ve společné domácnosti činil 11 000 Kč, což však žalobce neověřoval (viz důkaz Návrhem na poskytnutí úvěru v části„ předložené listiny a dokumenty“ a contrario a doplnění žaloby z 18. 9. 2023). 17. Pokud jde o výdaje žalovaného, tak žalobce vycházel z toho, že celkové výdaje žalovaného činí 8 050 Kč. Z těchto výdajů však žalobce měl ověřené jen výdaje na bydlení, a to konkrétně ze SIPO za tři měsíce, a to ve výši 2 750 Kč měsíčně (důkaz Návrhem na poskytnutí úvěru). 18. Za prvé, až na jednu jedinou výjimku (viz SIPO) žalobce nijak neověřoval výdaje žalovaného. 19. Za druhé, žalobce ani nevedl žalovaného k tomu, aby své skutečné výdaje žalobci uvedl (byť i jen ve formě tvrzení, tj. bez doložení) – srov. v důkaze„ Návrh na poskytnutí úvěru předtištěná kolonka v částce 2 200 Kč jakožto„ minimum na osobní spotřebu“ a náklady na děti jen ve smyslu„ minima“ a ve smyslu výpočtového paušalizujícího vzorečku žalobce dopadajícího na všechny děti (označená jako„ minimum na vyživované děti (počet dětí * 2200/ vyživovatelů)“), tj. bez individualizace ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr, tj. i žalovanému. Je zřejmé, že o úvěruschopnosti žadatele o úvěr nevypovídá paušální a nad to minimální částka na osobní spotřebu, ale skutečně žadatelem o úvěr potřebná (vynakládaná) částka na osobní spotřebu. Obdobně není relevantní, jaké jsou podle obecné, paušalizující úvahy žalobce minima na vyživované děti, nýbrž jsou podstatné skutečně vynakládané náklady na konkrétní dítě žalovaného. 20. Za třetí, závěr o neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud dovodil i ze skutečnosti, že žalobce neověřoval všechny příjmy členů domácnosti žalovaného a neověřoval ani náklady a výdaje všech členů domácnosti. Z návrhu na poskytnutí úvěru přitom vyplynulo, že počet osob s příjmem ve společné domácnosti činí tři osoby (a bez příjmu – zjevně nezletilé dítě – jedna osoba) (viz důkaz Návrh na poskytnutí úvěru:„ počet osob s příjmem ve spol. domácnosti počet: 3“). 21. V této souvislosti soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018, v němž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti – poznámka zdejšího soudu: tím spíše (a fortiori) bez údajů o výdajích samotného žadatele o úvěr - si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celk