48 C 158/2022-47 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25.972 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 18. 10. 2019 uzavřena smlouva [číslo] na základě, které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti půjčka 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 10.080 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit úrok ve výši 56 % ročně. Zápůjčku se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím 78týdenních splátek po 258 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 2.208 Kč, která byla v částce 690,61 Kč započtena na jistinu a v částce 1.517,39 Kč na poplatek. Žalovaný byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně – žalobkyně se po žalovaném domáhá smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 603,24 Kč a sankčních poplatků ve výši 3.100 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá úhrady jistiny ve výši 9.309,39 Kč, poplatků ve výši 8.562,61 Kč, smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, úroku z prodlení ve výši 603,24 Kč a poplatků ve výši 3.100 Kč spolu s úrokem ve výši 56 % ročně z jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně v žalobě stran úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela mj. z informací získaných z nebankovních a veřejných registrů jako např. z insolvenčního rejstříku a komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, kdy informace sdělené žalovaný konfrontoval s dostupnými údaji dle ekonomických modelů. Dále žalobkyně k výzvě soudu ve svém podání ze dne 27. 9. 2023 uvedla, že žalovaný neměl záznam v bankovních a nebankovních registrech, nebyl účastníkem insolvenčního ani exekučního řízení a měl příjem za zaměstnání ve výši 12.408 Kč měsíčně (doloženo výplatními páskami za srpen a září 2019) a další příjem domácnosti ve výši 27.000 Kč s tím, že tyto skutečnosti byly ověřeny paní [jméno] [příjmení]. Žalovaný měl výdaje ve výši 3.000 Kč, který byly jmenovanou také ověřeny. U jednání žalobkyně žalobu stran úvěruschopnosti nijak nedoplnila a uvedla, že ve vztahu k posuzování jeho úvěruschopnosti nedisponuje žádnými jinými než dosud předoženými listinami. Stran dalšího příjmu žalovaného pak uvedla, že s ním při posuzování jeho úvěruschopnosti nebylo kalkulováno. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se jednání konaného dne 20. 3. 2023 neúčastnil, z jednání se neomluvil a nepožádal soud o jeho odročení. Soud proto ve věci jednal a věc rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. 5. Soud u nařízeného jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. 6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 18. 10. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě, které byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, který se právní předchůdkyni žalobkyně zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 10.080 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 4.817 Kč a z částky za zpracování úvěru ve výši 5.263 Kč. Současně se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 56 % ročně. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 20.080 Kč prostřednictvím 78 splátek po 258 Kč týdně. V čl. 6 smluvních podmínek se pak žalovaný zavázal v případě prodlení hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz smlouva a standartní informace o spotřebitelském úvěru). Ze zákaznické karty ze dne 18. 10. 2019 soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný žil s rodiči, měl základní vzdělání, byl svobodný a úvěr si bral za účelem pořízení vybavení domácnosti. Neměl žádnou vyživovací povinnost a nevlastnil automobil. Jeho příjem ve výši 12.408 Kč měsíčně byl tvořen mzdou ze zaměstnání, další čistý příjem domácnosti pak byl představován částkou 27.000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl jeden zdroj svého příjmu. Jeho odhadované měsíční výdaje byly představovány částkou 3.000 Kč. Žalovaným uvedené informace byly ověřeny z jeho pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek za měsíc srpen a září 2019. Žalovaný nebyl ke dni uzavření smlouvy účastníkem exekučního řízení. Žalovaný dlužil žalobkyni ke dni 1. 2. 2022 na smluvní pokutě částku 9.534 Kč, na úroku z prodlení pak částku 2.266 Kč. Žalovaný sjednaným splátkám nedostál, k úhradě dlužných částek byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzýván prostřednictvím výzev ze dne 17. 5. 2020, ze dne 21. 6. 2020, ze dne 2. 8. 2020, ze dne 21. 9. 2020, ze dne 19. 10. 2020, ze dne 23. 11. 2020 a ze dne 11. 1. 2021. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 1. 2. 2022 zaslaným žalovanému doporučeně dne 11. 2. 2022 na adresu [adresa žalovaného]. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil, proto byl k její úhradě vyzván i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022 zaslané mu dne 24. 5. 2022 doporučeně na adresu [adresa]. 7. Soud závazek žalovaného z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce posoudil dle z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní poměry vzniklé po 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>8. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>9. Dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>10. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>15. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>16. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 17. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do části žalobkyní požadované jistiny a co do části žalobkyní požadovaného příslušenství. 18. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebi