49 C 60/2023-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce es domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 35.000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10.250 Kč a úrok z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný podle smlouvy o půjčce uzavřené dne 12. 6. 2007 s [právnická osoba] čerpal částku ve výši 35.000 Kč (v hotovosti), podle této smlouvy měl tuto částku vrátit spolu se„ souhrnným poplatkem“ v částce 24.360 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách. Celkem měl zaplatit částku ve výši 59.360 Kč. Žalovaný zaplatil částku ve výši 14.110 Kč, jinak ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], smlouvou ze dne 24. 8. 2018 potom byla postoupena žalobci. Žalovaný byl o obou postoupeních informován a byl vyzván k zaplacení žalované částky před podáním žaloby. 2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – nevyjádřil. 3. K jednání soudu nařízenému na 17. 8. 2023 se nedostavil ani žalobce (který svou neúčast omluvil, současně svou absencí však znemožnil soudu, aby jej poučil a vyzval podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 6. 2007 soud vzal za prokázané, že ji uvedeného dne podepsali žalovaný a zástupce [právnická osoba] (paní [příjmení]), že uvedeného dne žalovaný převzal částku 35.000 Kč v hotovosti a tuto měl podle smlouvy spolu se souhrnným poplatkem v částce 24.360 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 1.120 Kč. 6. Z listiny žurnalizované na č. l. 6 spisu soud neučinil žádné skutkové zjištění, není zřejmé, o jakou listinu se jedná. 7. Z formuláře zákaznické karty soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jedná se o prostý formulář bez zřejmé vazby k projednávané věci, neobsahuje žádné informace vážící se k osobě žalovaného. 8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 6. 2007 byla postoupena [právnická osoba] [anonymizováno]. Dále z této listiny soud zjistil, že se nejednalo o jedinou pohledávku za žalovaným. Z listiny je zřejmé, že žalovaný již dříve (srov. nižší číslo smlouvy) uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o půjčce a na tuto smlouvu neplatil, jak bylo sjednáno. V oznámení o postoupení ze dne 25. 6. 2015 je dluh žalovaného z předchozí smlouvy vyčíslen v částce 10.230 Kč„ bez příslušenství“. Poskytovateli půjčky ([právnická osoba]) tedy v době čerpání částky 35.000 Kč (ke dni 12. 6. 2007) bylo známo, že přinejmenším u ní má žalovaný dosud nesplacený dluh z předchozí smlouvy o půjčce. 9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2018 soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 6. 2007 byla postoupena žalobci. 10. Dne 29. 7. 2015 byla žalovanému odesláno oznámení o prvním postoupení a současně výzva k zaplacení. Doručení této listiny žalobce netvrdil ani neprokazoval, soud tedy vychází z domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání podle ustanovení § 573 o. z., tj. ke dni 3. 8. 2015. 11. Z ostatních listin soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. 12. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanoven § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: 13. V blíže nezjištěné době před 12. 6. 2007 žalovaný čerpal prostředky od společnosti [právnická osoba] Výše těchto prostředků ani výše toho, co vrátil, není zřejmé, nicméně žalovaný nezaplatil vše, co bylo ujednáno, a ke dni 25. 6. 2015 ji [anonymizována dvě slova] s..r o. vyčíslil v částce 10.230 Kč (srov. oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015). Dne 12. 6. 2007 s ním [právnická osoba] přesto uzavřel další smlouvu o půjčce, přenechal žalovanému částku 35.000 Kč v hotovosti, kterou měl žalovaný splácet v 53 týdenních splátkách po 1.120 Kč týdně, tzn. v částce [číslo] – 5.600 Kč měsíčně (v závislosti na počtu týdnů v měsíci). Poskytovatel půjčky přitom nijak nezjišťoval, zda částky v této výši žalované je schopen splácet, a zjišťoval-li to, žalobce v tomto směru nic relevantního ani netvrdil, ani neprokazoval. Svou neúčastí při jednání pak soudu zabránil v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaný vrátil celkem částku 14.110 Kč (tvrzené žalobce, žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by zaplatil více). Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve [právnická osoba] [anonymizováno] (srov. oznámení ze dne 25. 6. 2015), následně žalobci (srov. oznámení ze dne 1. 10. 2018). 14. Po právní stránce soud věc posoudil takto: 15. Smlouvu o půjčce ze dne 12. 6. 2007 soud hodnotí jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. ustanovení § 3028 odst. 3 o. z.), dále jen „obč. zák.“, neboť poskytovatel půjčky ([právnická osoba]) zjevně před poskytnutím půjčky nijak nezjišťoval a neověřoval schopnost žalovaného reálně splnit to, co bylo ve smlouvě sjednáno. Poskytovateli půjčky bylo známo, že žalované v té době měl již předchozí nesplacený závazek (srov. oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015). Prostředky, které měl, nepostačovaly k pokrytí jeho potřeb, proto čerpal dne 12. 6. 2007 další půjčku (k nezjištěnému účelu), a [právnická osoba] mu ji poskytl, aniž zkoumal, zda další zatížení žalovaného je možné s ohledem na jeho majetkové poměry, příjmy, výdaje apod. Nezabýval se výší příjmů, výdajů žalovaného, otázkou, zda žalovaný případně nemá i u jiných osob nesplacené závazky ze smluv o půjčce, o úvěru apod. Zde soud zdůrazňuje, že důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence (k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ze všech uvedených důvodů soud smlouvu o půjčce ze dne 12. 6. 2007 hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpal částku 35.000 Kč bez právního důvodu, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák., a toto obohacení je povinen vydat podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k tomu, že dosud zaplatil částku ve výši 14.110 Kč, zbývá vydat 20.890 Kč. Vzhledem k tomu, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, je oprávněným k vydání bezdůvodného obohacení žalobce. První výzva k zaplacení (u níž žalobce prokázal její odeslání), byla odeslána dne 29. 7. 2015 a byla doručena dne 3. 8. 2015 (domněnka doby dojití podle ustanovení § 573 o. z., srov. shora). Splatnost tedy nastala následujícího dne, tj. 4. 8. 2015 (srov. ustanovení § 563 obč. zák.) a od následujícího dne (5. 8. 2015) je žalovaný v prodlení. Žalobci proto ode dne 5. 8. 2015 náleží i úrok z prodlení (srov. ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák.) ve výši podle nařízení vlády č. 142/1992 Sb., tj. ve výši 8,05 % ročně. Vzhledem k tomu, že za část období žalobce požadoval úrok z prodlení v nižší výši, soud mu – vázán žalobním petitem – přiznal úrok z prodlení maximálně v žalované výši. O pariční třídenní lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). 16. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl neúspěšný v převažující části, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.