63 C 154/2022-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 15.6.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.481 Kč s 29% úrokem z částky 4.729,76 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 282,92 Kč a od 18.3.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % z částky 4.729,76 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne 25.1.2018 uzavřena smlouva [číslo] s produktovým názvem„ [ulice] [anonymizováno]“, na základě které byly žalované poskytnuty peněžité prostředky ve výši 8000 Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu s poplatkem ve výši 7.233 Kč (29% úroky za půjčené peněžní prostředky, částka za administrativní činnost a komfortní splácení, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení) v pravidelných 59 týdenních splátkách po 254 Kč a poslední splátkou ve výši 247 Kč. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaná příslušné splátky úvěru nesplácela, když naposled uhradila splátku dne 6.1.2020, a ke tomuto dni uhradila 6.582 Kč, z čehož bylo 3.270,24 Kč započítáno na jistinu, která byla ponížena na 4.729,76 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byla shora uvedená pohledávka společnosti [právnická osoba] vůči žalované postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 1.2.2022. Žalobkyně proto požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 4.729,76 Kč, dlužných poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 3.651,24 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 4.000 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 282,92 Kč a sankčních poplatků ve výši 5.100 Kč, celkem tedy 17.481 Kč s příslušenstvím. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná požádala dne 25.1.2018 společnost [právnická osoba] o půjčku ve výši 6.000 Kč s týdenní splatností sjednaných splátek, přičemž v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, má vyživovací povinnost k 2 dětem, nemá osobní automobil, kreditní kartu ani bankovní účet, má zápůjčku u jiné společnosti, je nezaměstnaná, její měsíční příjem je 12.997 Kč, celkové příjmy domácnosti odhadla na 39.997 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 5.500 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 25.1.2018 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], ve smlouvě se strany dohodly, že žalované bude poskytnuta zápůjčka ve výši 8.000 Kč. Poskytnutou částku spolu s „ poplatkem“ ve výši 7.233 Kč, který byl tvořen součtem úroku ve výši 1.431 Kč, částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3.366 Kč a za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2.436 Kč, se žalovaná zavázala splácet v 59 pravidelných měsíčních splátkách po 254 Kč a poslední 60. splátkou ve výši 247 Kč. Z listiny označené„ rozpis splátek žalované“ bylo zjištěno, že v době od 1.2.2028 do 21.3.2019 bylo žalovanou uhrazeno celkem 6.352 Kč (sloupec G) a následně do 6.1.2020 uhradila dalších 500 Kč, jak je uvedeno v žalobě, celkem tedy žalovaná uhradila 6.852 Kč. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a oznámení o postoupení pohledávek z 1.2.2022 soud zjistil, že žalované bylo oznamováno, že společnost [právnická osoba], postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek z 28.1.2022. 4. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela dne 25.1.2018 s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, oproti závazku žalované poskytnutou částku spolu se sjednaným úrokem, poplatkem za administrativní činnost, komfortní splácení, zpracování, doručení a flexibilní splácení zaplatit vždy v sjednaných týdenních splátkách. Účastníky bylo tedy dohodnuto, že za půjčení finanční částky 8.000 Kč uhradí žalovaná úplatu ve formě úroků ve výši 1.431 Kč (to je 17,88 % z poskytnuté částky), a ve formě poplatků ve výši dalších 5.802 Kč, (to je 72,52 % z poskytnuté částky), celkem byl tedy sjednán úrok v sazbě 90,4 % ročně z poskytnuté částky. 5. Soud má za to, že dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 90,4% z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů. 6. Soud se však předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalované splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V řízení nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla jakákoli zjištění ohledně majetkové situace žalované a že by byla zjišťovala, tím méně ověřovala reálné příjmy a reálné výdaje žalované,„ spokojila“ se pouze s údaji uvedenými žalovanou v předtištěném formuláři. Z toho důvodu dospěl soudu k závěru, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí v ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalované, a smlouva o úvěru uzavřená účastníky byla hodnocena podle ustanovení § 588 o.z. jako neplatná. 7. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky v souhrnné výši 8.000 Kč žalovaná již uhradila 6.852 Kč, jak bylo uvedeno v žalobě, zůstala žalovaná dlužna 1.148 Kč (8.000 – 6.852 = 1.148), a proto bylo žalobě vyhověno v této části - coby vydání bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím částky 8.000 Kč z neplatné smlouvy žalovanou - dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 16.333 Kč (17.481 – 1.148 = 16.333) a požadovaných úroků a úroků z prodlení, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalované povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tato se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitla, a splatnost dlužné částky pak byla stanovena dle § 87 odst. 2 citovaného zákona, ve lhůtě 3 dnů, kterou považuje za reálnou s přihlédnutím k finančním možnostem žalované, jak jsou zřejmé z obsahu spisu (žalovaná se naposled zavázala splácet poskytnuté prostředky v týdenních splátkách po 254 Kč, tedy 1.016 Kč měsíčně). 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17.481 Kč. Byla úspěšná ve výši 1.148 Kč, což je 7 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalované, která tedy byla úspěšná v 93 %. Po odečtení neúspěchu žalované od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalobkyně je povinna nahradit žalované 86 % žalovanou vynaložených nákladů řízení (93 – 7 = 86). Protože žalované v souvislosti s podanou žalobou žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II.