63 C 192/2021-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 21.3.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 159.672,37 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 70.219,49 Kč od 4.3.2021 do zaplacení, 0,1% úrokem z prodlení denně z částky 55.251 Kč od 4.3.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 15.1.2020 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 50.000 Kč, oproti závazku žalované zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky s 23% úrokem, v celkové částce ve výši 92.603 Kč v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1.286 Kč. Účastníci si sjednali doplňkové služby [anonymizováno] (možnost odkladu tří splátek úvěru ročně, přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě onemocnění, hospitalizace či nezaviněné ztráty zaměstnání). Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou 15.12.2020, a i přes opakované upomínky žalobkyně dlužnou splátku neuhradila, proto byl úvěr ke dni 21.1.2021 zesplatněn. K uvedenému dni je u žalované evidován dluh v celkové výši 159.777,58 Kč skládající se z jistiny ve výši 46.214,80Kč, smluvních úroků ve výši 34.214,80 Kč, inkasní služby ve výši 12.978 Kč, doplňkové služby podpora ve výši 42.273 Kč, smluvních úroků z prodlení z inkasní služby ve výši 8,45 Kč, smluvní pokuty za prodlení úvěru ve výši 84,04 Kč a smluvní pokuty ve výši 23.406,50 Kč, z čehož žalobkyně nárokovala zaplacení 159.672,37 Kč. 2. Pokud žalobkyně opakovaně soudu navrhovala, aby byl soudem schválen smír uzavřený účastníky dne 10.9.2021, soud tomuto návrhu nevyhověl už jen proto, že dle obsahu listiny předložené soudu žalobně svým podpisem potvrzovala, že nárok žalobkyně vůči žalované„ v rozsahu 132 92 119,99—Kč“ tedy v částce mnohonásobně vyšší, než je částka požadovaná předmětnou žalobou. 3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] datované 15.1.2020 soud zjistil, že tato byla sepsána mezi žalovanou a žalobkyní, která se zavázala poskytnout žalované neúčelový hotovostní úvěr ve výši 50.000 Kč ve splátkách tak, že částka 30.479 Kč bude uhrazena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady závazku žalované vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] bude vyplacena na účet žalobkyně„ do 5 pracovních dnů poté, co žalovaná písemně předloží žalobkyni veškerou dokumentaci potřebnou k úhradě této částky“, částka 9.521 Kč bude vyplacena na účet žalované č. [bankovní účet]„ do 5 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy, za předpokladu splnění všech předcházejících relevantních zákonných i smluvních podmínek“ a částka 10.000 Kč bude„ započtena na náklady poskytovatele“ specifikované v bodu 4.8., to je náklady na zaslání smlouvy, na lustrum v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru odcizených dokladů, v registrech spojených s AML, v nebankovním registru a na administrativní náklady žalobkyně. Oproti tomu se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 42.603 Kč, tedy celkem 92.603 Kč v pravidelných splátkách po 1.286 Kč, a to ve lhůtě do 15.1.2026. Přílohou č. 5 této smlouvy je„ dotazník posouzení bonity žadatele (spotřebitele)“, ze které bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost, nemá účet na sociálních sítích, má účet vedený [právnická osoba] pod č. [bankovní účet], je zaměstnána na dobu neurčitou, není vlastnicí nemovitostí, má finanční závazky u 7 společností ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba]) v celkové výši 27.000 Kč, uváděné měsíční příjmy činí 28.650 Kč, z čehož měsíční zůstatek činí 16.887 Kč. Z lustrace v databázích Centrální evidence exekucí, nebankovním registru, rejstříku AML, insolvenčního rejstříku a z katastru nemovitostí nebyl nalezen žádný záznam, žalovaná byla hodnocena jako úvěrovatelná. Součástí smlouvy o úvěru byla i smlouva o inkasní službě (příloha [číslo]) a zřízení doplňkové služby [anonymizováno] na základě žádosti žalované o poskytování těchto doplňkových služeb. Smlouva není podepsána žádnou ze stran. 4. Z potvrzení o vyplacení úvěru a listiny označené„ detail pohybu – platba převodem uvnitř banky“ ze dne 10.2.2020, bylo zjištěno, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla vyplacena částka 9.521 Kč a na účet č. [bankovní účet] byla vyplacena částka 30.479 Kč a následně potvrzením ze dne 16.1.2020 adresovaným žalované bylo žalobkyní potvrzeno, že byla doplacena zbývající část úvěru [číslo] čerpaného žalovanou. 5. Po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalované skutečně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč (30.479 + 9.521 = 40.000) – byť dle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový hotovostní úvěr ve výši 50.000 Kč, avšak částka 10.000 Kč nebyla žalované poskytnuta, neboť tato dle smlouvy„ bude započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8., to je náklady na zaslání smlouvy, na lustrum v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru odcizených dokladů, v registrech spojených s AML, v nebankovním registru a na administrativní náklady žalobkyně“. Oproti tomu se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 42.603 Kč, tedy celkem 92.603 Kč v pravidelných splátkách po 1.286 Kč, a to ve lhůtě do 15.1.2026. Ve smlouvě tedy bylo dohodnuto, že za poskytnutí peněžní částky 40.000 Kč uhradí žalovaná úplatu ve výši 52.603 Kč, mezi stranami byl tedy sjednán úrok v sazbě 131,5 % z poskytnuté částky. 6. Soud má za to, že již taková dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 131,5 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů. 7. Soud se však předně zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalované splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně sice provedla lustraci v několika registrech, avšak takové zkoumání soud považuje za nedostačující, neboť z něj nebyly zjištěny a ověřeny reálné příjmy a reálné výdaje žalované, když zejména u příjmů a výdajů žalované nebyla dostatečně zjišťována výše reálných nákladů a výdajů žalované, nijak nebylo zohledňováno, že žalovaná má finanční závazky u 7 společností. Z toho důvodu dospěl soudu k závěru, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí v ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalované, a smlouva o úvěru uzavřená účastníky byla hodnocena podle ustanovení § 588 o.z. jako neplatná. 8. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky ve výši 40.000 Kč žalovaná vrátila 19.467 Kč, jak je uvedeno v žalobě, bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20.533 Kč (40.000 – 19.467 = 20.533) coby vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 139.139,37 Kč (159.672 – 20.533 = 139.139) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalované povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tato se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitla, a splatnost dlužné částky pak byla stanovena dle § 87 odst. 2 citovaného zákona, ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně, když tuto částku považuje soud za maximální možnou s přihlédnutím k finančním možnostem žalované, jak jsou zřejmé z obsahu spisu (žalobkyně se žalovanou původně sjednala splátky ve výši 1.286 Kč měsíčně. Protože sjednané splátky nebyla žalovaná po určité době sto splácet, soud předpokládá, že když budou splátky sníženy, bude v silách žalované, aby zbývající částku 20.533 Kč po dobu necelých dvou let splatit, přičemž výše splátek byla stanovena i s ohledem na dobu, po kterou bude věřiteli dluh splácen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nezaplatí-li však žalovaná stanovenou splátku včas, může se žalobkyně