63 C 208/2022-16 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 31.7.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.474 Kč a úrokem v sazbě 19,32 % ročně z částky 20.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.833,33Kč a 10% úrokem z prodlení z částky 20.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba], byla dne 30.6.2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžité prostředky ve výši 20.000 Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu splácena spolu s úrokem ve výši 4.000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje dnem 7.7.2018 a poslední splátka byla splatná dne 24.8.2019. Žalovaná však sjednané splátky nehradila a za celou dobu smluvního vztahu uhradila pouze 2.000 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 5.7.2018. Pohledávka společnosti [právnická osoba], za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15.1.2021. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z karty zákazníka – žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná požádala dne 30.6.2018 společnost [právnická osoba], o peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč s týdenní splatností sjednaných splátek, přičemž v žádosti uvedla, že žije v nájmu v partnerském vztahu, pobírá dávky v období mateřské dovolené, nemá žádnou další zápůjčku či úvěr, je zaměstnaná, její čistý měsíční příjem je 17.600 Kč, a odhadované měsíční výdaje činí 9.500 Kč. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 30.6.2018 mezi žalovanou a společností [právnická osoba] ve smlouvě se strany dohodly, že žalované bude poskytnuta půjčka ve výši 20.000 Kč. Poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 4.000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4.000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, se žalovaná zavázal splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 a oznámení o postoupení pohledávky z 15.1.2021 soud zjistil, že žalovaná byla informována o skutečnosti, že společnost [právnická osoba], postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] v celkové výši 37.500 Kč bez příslušenství na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek z 15.1.2021. 5. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], dne 30.6.2018 smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalované poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, oproti závazku žalované zaplatit žalobkyni celkem 36.000 Kč, v 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč. Mezi stranami byl tedy sjednán úrok v sazbě 80 % z poskytnuté částky 20.000 Kč. 6. Soud má za to, že již taková dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 80 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů. 7. Soud se však předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalované splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, neprovedla žádné další zjištění ohledně její majetkové situace a takové zkoumání soud považuje za nedostačující, neboť z něj nebyly zjištěny a ověřeny reálné příjmy a reálné výdaje žalované. Z toho důvodu dospěl soudu k závěru, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí v ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalované, a smlouva o úvěru uzavřená účastníky byla hodnocena podle ustanovení § 588 o.z. jako neplatná. 8. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky v souhrnné výši 20.000 Kč žalovaná již uhradila 2.000 Kč, jak bylo uvedeno v žalobě, zůstala žalovaná dlužna 18.000 Kč a proto bylo žalobě vyhověno v této části, coby vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. (20.000 – 2.000 = 18.000) a ve zbývající části 2.000 Kč a požadovaných úroků a úroků z prodlení, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalované povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tato se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitla, a splatnost dlužné částky pak byla stanovena dle § 87 odst. 2 citovaného zákona, ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně, když tuto částku považuje soud za maximální možnou s přihlédnutím k finančním možnostem žalované, jak jsou zřejmé z obsahu spisu (žalobkyně se žalovanou naposled sjednala splátky ve výši 600 Kč týdně, tedy 2.400 Kč měsíčně). Protože sjednané splátky nebyla žalovaná po určité době sto splácet, soud předpokládá, že když budou splátky sníženy, bude v silách žalované zbývající částku 18.000 Kč po dobu cca 1,5 roku splatit, přičemž výše splátek byla stanovena i s ohledem na dobu, po kterou bude věřiteli dluh splácen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nezaplatí-li však žalovaná stanovenou splátku včas, může se žalobkyně domáhat zaplacení zbývající dlužné částky naráz. Žalované byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 28.307,33 Kč (20.000 + 5.474 + 2.833 = 28.307). Byla úspěšná ve výši 18.000 Kč, což je 64 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalované, která tedy byla úspěšná v 36 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni 28 % žalobkyní vynaložených nákladů řízení (64 – 36 = 28). Žalobkyni vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v úhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění), a v úhradě 3 paušálních částek po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 1.200 Kč ( (3 x 300) + (3 x 100) = 1.200) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 252 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 1.452 Kč Náklady vynaložené žalobkyní činí 2.252 Kč (800 + 1.452 = 2.252). 28 % z 2.252 pak po zaokrouhlení činí 631 Kč Kč a tuto částku je žalovaná povinna podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.