63 C 51/2022-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 25.11.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.202,61 Kč s úrokem ve výši 10.374,11 Kč, úrokem z prodlení ve výši 481,10 Kč a od 20.7.2021 do zaplacení v sazbě 8,25 % ročně z částky 11.202,61 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částku 2.128,50 Kč coby smluvní pokutu. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba], byla dne 2.10.2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a náklady za vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku v celkové výši 10.302 Kč, v souhrnu tedy ve výši 22.302 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1.593 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 2.12.2020. Protože žalovaný své platební povinnosti nesplnil, stala se celá pohledávka splatnou dne 2.12.2020. Ke dni 19.7.2021, kdy byla pohledávky za žalovaným postoupena žalobkyni, nezaplatil žalovaný peněžitou částku skládající se z nesplacené jistiny ve výši 11.202,61 Kč, smluvního úroku ve výši 1.004,26 Kč a 874,72 Kč, dlužného„ poplatku za vyhodnocení úvěru“ ve výši 1.034,75 Kč, dlužného„ poplatku za poskytnutí úvěru“ ve výši 5.456,09 Kč a dlužného„ inkasního poplatku“ ve výši 2.004,29 Kč. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z žádosti o úvěr ze dne 2.10.2019 a smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2.10.2019 bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného – v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnaný od 13.4.2019 s měsíčním příjmem z podnikání ve výši 9.400 Kč a jeho celkové měsíční výdaje dosahují 4.410 Kč, je rozvedený, bez vyživovací povinnosti - byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba], uzavřena smlouva o úvěru, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 1.155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5.880 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1.107 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2.160 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1.593 Kč. 3. Uvedená pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021 postoupena žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 5.8.2021. 4. Po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 2.10.2029 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), ve které se žalobkyně, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč - a podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že mu byla uvedená částka poskytnuta - a poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, v 14 měsíčních splátkách po 1.593 Kč, tedy v celkové výši 22.302 Kč. Ve smlouvě tedy bylo dohodnuto, že za půjčení finanční částky 12.000 Kč uhradí žalovaný úplatu ve formě úroků ve výši 1.155 Kč, tedy 9,6% z poskytnuté částky a ve formě poplatků (označeno jako úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 5.880 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1.107 Kč a inkasní poplatek ve výši 2.160 Kč) ve výši dalších 76 % z poskytnuté částky. 5. Soud má za to, že dohoda stran v části takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2392 o. z. sice lze ve smlouvě o zápůjčce ujednat úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, vycházeje však z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši přesahující 85 % z poskytnuté částky (vycházeje z toho, že byla poskytnuta částka 12.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 22.302 Kč). Takové ujednání soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst.1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů. Vzhledem k tomu, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč a uhradil na poskytnutý úvěr celkovou částku ve výši 1.600 Kč, bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10.400 Kč (12.000 – 1.600 = 10.400) a ve zbývající části ve výši 2.931,11 Kč ( (11.202 – 10.400) + 2.128 = 2.931) byla jako nedůvodná zamítnuta, přičemž podle ustanovení § 1968, 1970 o.z. zavázal soud žalovaného povinností zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, jejichž výše byla stanovena podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z podacího archu České pošty, s.p. je zřejmé, že výzva k úhradě dlužné částky adresovaná žalovanému byla dána k přepravě provozovateli poštovních služeb dne 20.10.2021 a dle ustanovení § 573 o.z. byla tato doručena dne 25.10.2021 (§ 605 odst. 1, § 607 o.z.). Nesplnil-li tedy žalovaný svůj peněžitý závazek dne poté, to je 26.10.2021, ocitl se ode dne následujícího, tedy od 27.10.2021 v prodlení a je podle ustanovení § 1970 o.z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat nejen zaplacení vzniklého dluhu, ale i úroků z prodlení. Žalovanému byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky 10.400 Kč od 27.10.2021 tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba ohledně požadovaných úroků a úroků z prodlení zamítnuta, neboť žalovaný po uvedenou dobu nebyl v prodlení, resp. smlouva byla shledána neplatnou (ohledně požadovaných úroků a smluvních pokut). 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13.331,11 Kč. Byla úspěšná ve výši 10.400 Kč, což je 78 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšný v 22 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 56 % žalobkyní vynaložených nákladů řízení (78 – 22 = 56). Žalobkyni vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v úhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění ze dne 18.10.2021), a v úhradě 3 paušálních částek po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 1.200 Kč ( (3 x 300) + (3 x 100) = 1.200) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 252 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 1.452 Kč Náklady vynaložené žalobkyní činí 2.252 Kč (800 + 1.452 = 2.252). 56 % z [číslo] pak činí 1.261 Kč a tuto částku je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.