63 C 87/2022-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 29.10.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 4.10.2006 do 18.12.2020 ve výši 27.453,70 Kč a od 19.12.2020 do zaplacení ve výši 7,25 % z částky 15.000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 30.5.2006 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši 15.000 Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu s poplatkem ve výši 8.985 Kč v pravidelných 39 týdenních splátkách po 615 Kč a poslední splátka byla splatná dne 27.2.2007. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaný příslušné splátky úvěru nesplácel, a ke dni 18.12.2020 činila dlužná jistina 15.000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 byla shora uvedená pohledávka společnosti [právnická osoba] vůči žalovanému postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobkyně proto požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 27.453,70 Kč a 7,25 % úroků z prodlení z dlužné jistiny od 19.12.2020 do zaplacení. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 27.5.2006 společnost [právnická osoba] o půjčku ve výši 15.000 Kč s týdenní splatností sjednaných splátek, přičemž v žádosti uvedl, že je zaměstnán, nevlastní automobil, bydlí v nájmu, jeho měsíční příjem je 16.000 Kč, celkové příjmy domácnosti odhadl na 16.000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 7.200 Kč. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 27.5.2006 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], ve smlouvě se strany dohodly, že žalovanému bude poskytnuta zápůjčka ve výši 15.000 Kč. Poskytnutou částku spolu s „ poplatkem“ ve výši 8.985 Kč se žalovaný zavázal splácet v 39 pravidelných týdenních splátkách po 615 Kč. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 a oznámení o postoupení pohledávky z 6.1.2021 soud zjistil, že žalovaný byl informován o skutečnosti, že společnost [právnická osoba], postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek z 18.12.2020, což bylo žalovanému oznamováno dopisem ze dne 6.1.2021. 4. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 17.9.2007 s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, oproti závazku žalovaného poskytnutou částku spolu se sjednaným„ poplatkem“ ve výši 8.985 Kč zaplatit v 39 týdenních splátkách po 615 Kč. Ve smlouvě tedy bylo dohodnuto, že za půjčení finanční částky 15.000 Kč uhradí žalovaný úplatu ve výši 8.985 Kč, mezi stranami byl tedy sjednán úrok v sazbě 59,9 % z poskytnuté částky. 5. Soud má za to, že již taková dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 59,9 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů. 6. Soud se však předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalovaného splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, neprovedla žádné další zjištění ohledně jeho majetkové situace a takové zkoumání soud považuje za nedostačující, neboť z něj nebyly zjištěny a ověřeny reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného. Z toho důvodu dospěl soudu k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalovaného, a smlouva o úvěru byla hodnocena podle ustanovení § 588 o.z. jako neplatná. 7. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky ve výši 15.000 Kč žalovaný ničeho nevrátil, bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15.000 Kč a podle ustanovení § 1968, 1970 o.z. zavázal soud žalovaného povinností zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, jejichž výše byla stanovena podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z podacího lístku České pošty, s.p. [anonymizováno] je zřejmé, že výzva k úhradě dlužné částky adresovaná žalovanému byla dána k přepravě provozovateli poštovních služeb dne 30.7.2021 a dle ustanovení § 573 o.z. byla tato doručena dne 2.8.2021 (§ 605 odst. 1, § 607 o.z.). Nesplnil-li tedy žalovaný svůj peněžitý závazek dne poté, to je 3.8.2021, ocitl se ode dne následujícího, tedy od 4.8.2021 v prodlení a je podle ustanovení § 1970 o.z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat nejen zaplacení vzniklého dluhu, ale i úroků z prodlení. Žalovanému byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky 15.000 Kč od 4.8..2021 tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba ohledně požadovaných úroků z prodlení zamítnuta. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalobkyně právo na náhradu nákladů právo. Žalobkyni vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v úhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění ze dne 29.7.2021), v úhradě 3 paušálních částek po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, úhradě 1 úkonů právní pomoci advokáta ve výši 1.700 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odstavec 1 písmeno g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (účast u jednání dne 2.3.2023), a v úhradě 1 paušálních částek po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 3.200 Kč ( (3 x 300) + (3 x 100) + 1.700 + 300 = 3.200) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 672 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 3.872 Kč Náklady vynaložené žalobkyní činí 4.872 Kč (1.000 + 3.872 = 4.872) a tuto částku je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 9. Žalobkyně uhradila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Výše soudního poplatku dle položky 1a písm. b) sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, však výše soudního poplatku činí 1.000 Kč. Proto bylo žalobkyni stanoveno doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.