72 C 209/2022-98 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 25.000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce jako původním věřitelem (společností [právnická osoba], [IČO]) a žalovanou byla dne 21. 3. 2017 uzavřena smlouva o úvěru č. 1 2017, na základě které předchůdce žalobce v pozici původního věřitele poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč v podobě bezúčelového hotovostního spotřebitelského úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutý úvěr spolu s částkou odpovídající kapitalizovanému úroku, poplatku za správu úvěru, spolu s poplatkem za hotovostní výběr splátek a náklady spotřebitelského úvěru, tj. částku v celkové výši 46.000 Kč, a to prostřednictvím jednotlivých šestnácti splátek, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 21. 7. 2018. Žalobce dále uvedl, že předmětnou pohledávku za žalovanou nabyl na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 o postoupení pohledávky, kterou uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], coby právním nástupce původního věřitele. Žalobce dále v rámci doplnění žaloby ze dne 24. 1. 2023, které bylo doručeno soudu téhož dne, doplnil, že žalobou uplatněná částka v celkové výši 25.000 Kč je tvořena neuhrazenou jistinou úvěru po lhůtě splatnosti, kterou žalobce uplatňuje v celkové výši 25.000 Kč spolu s neuhrazeným úrokem z úvěru, který žalobce uplatňuje ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25.000 Kč od 22. 3. 2017 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 21. 3. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaná smlouvu o úvěru č. 1 2017, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, které byly žalované téhož dne poskytnuty, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč spolu s úroky a poplatky za správu úvěru a hotovostní výběr splátek prostřednictvím jednotlivých šestnácti měsíčních splátek po 2.875 Kč, přičemž takto se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 46.000 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 21. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. 6. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobce soudu předložil jednotlivé listiny v podobě čestného prohlášení, výplatního lístku za měsíc únor roku 2017 s uvedenou částkou příjmu na účet ve výši 13.003 Kč, smlouvy o přenechání věci nemovité do nájmu uzavřené dne 29. 9. 2016 mezi p. [jméno] [příjmení], jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem na dobu určitou do 30. 9. 2017, spolu s pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalovanou a zaměstnavatelem [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], uzavřenou dne 31. 1. 2017, a to spolu s žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru včetně listiny v podobě„ credit scoring“, kdy v rámci této scoringové karty k úvěru spolu s finanční analýzou provedenou dne 21. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaná dle hodnocení předchůdce žalobce byla vyhodnocena jako žadatel, kterému lze na základě finanční analýzy poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky v částce 6.003 Kč, kdy takto lze poskytnout úvěr ve výši max. 70.000 Kč. 7. Dne 6. 9. 2018 byla uzavřena smlouva o prodeji části závodu uzavřená s původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], a společností [právnická osoba], [IČO], kdy následně došlo k postoupení pohledávky dne 11. 12. 2019, kdy byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], [IČO], coby postupitelem, a žalobcem, coby postupníkem, a takto byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou, což bylo žalované oznámeno prostřednictvím dopisu ze dne 6. 2. 2020 v podobě oznámení o postoupení pohledávky předloženého spolu s potvrzením o expedici obyčejných zásilek. Žalovaná byla dále vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020. 8. Dle § [číslo] smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Právní poměr mezi stranami se dále řídí mimo jiné také ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Pokud jde o posouzení neplatnosti smlouvy jako neplatnosti absolutní, uvádí soud, že shodná povinnost prověřovat úvěruschopnost dlužníka byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. V právní praxi nebylo výraznějších pochyb o tom, že důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, by mohl (zejména s přihlédnutím k formulaci § 87 odst. 1) nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou by soud zkoumal pouze k námitce spotřebitele. 19. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze opomenout jejich účel a smysl, a je v něm třeba spatřovat i zásady uznávané demokratickými právními státy (s