73 C 100/2020-149 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27.5.2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 96 000 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení a částku 1.800 000 Kč s příslušenstvím jako nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním a dále, aby bylo soudním rozhodnutím konstatováno porušení práva žalobkyně v souvislosti s tímto trestním stíháním. Písemným podáním ze dne 31.3.2023 a při jednání dne 15.6.2023 žalobkyně upřesnila a opravila početní chybu v žalobě tak, že namísto nesprávně uvedené částky 96 000 Kč, požadovala přiznat částku 95 000 Kč s příslušenstvím. Podáním doručeným soudu dne 13.10.2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu žalobou uplatněné částky 130 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 29.7.2020 do zaplacení, neboť žalovaná dne 28.7.2020 žalobkyni tuto částku jako přiznané zadostiučinění vyplatila a současně se za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení omluvila. Žalobkyně vzala zpět žalobu také v tom rozsahu, ve kterém požadovala konstatování, že nedůvodným trestním stíháním žalobkyně vedeným orgány Policie České republiky pod sp. zn. KRPB [číslo] a Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 53 T 6/2017, bylo porušeno právo žalobkyně na zachování důstojnosti, cti a dobré pověsti a ochranu jména a právo žalobkyně na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24.3.2021, č.j. 73 C 100/2020-51, pravomocným dne 5.5.2021, bylo řízení částečně zastaveno a předmětem řízení byl tedy žalobou uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 95 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 20.5.2020 do zaplacení, částky 1.669 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00% ročně od 29.7.2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 1.800 000 Kč ve výši 10% ročně od 20.5.2020 do 28.7.2020. 2. Žaloba je odůvodněna tím, že proti žalobkyni bylo vedeno trestní stíhání, zahájené dne 30.1.2012, sp. zn. KRPB [číslo] pro podezření ze spáchání pomoci dle ust. § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku dle ust. § 255 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 trestního zákoníku Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12.4.2019, č.j. 53 T 6/2017-12535, žalobkyni obžaloby zprostil podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Státní zástupce si ponechal lhůtu pro podání odvolání, řízení tak pravomocně skončilo až dne 29.5.2019. Dne 21.5.2019 bylo usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. 53 T 6/2017-12557, zrušeno zajištění majetku žalobkyně trvající od roku 2012. 3. Trestním stíháním utrpěla dobrá pověst žalobkyně, byla narušena její osobní integrita, rodinné vztahy, neboť tvrzená trestná činnosti měla být fakticky organizována otcem žalobkyně, a i další z obviněných byl jejím příbuzným. Žalobkyně byla do té doby osobou netrestanou, bez zkušeností s trestním řízením. Ačkoliv žalobkyně na nedůvodnost trestního stíhání od počátku poukazovala a činila veškeré procesní úkony, aby bylo neprodleně ukončeno, bylo řízení vedeno po dobu více než sedmi let, v průběhu této doby docházelo k dlouhodobé nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Usnesením Krajského soudu v Brně z 21.12.2015 došlo k zastavení stíhání, usnesením Nejvyššího státního zastupitelství z 1.4.2016, č.j. 1 NZA 8005/2016 však bylo toto usnesení zrušeno jako nezákonné. Ve věci byla tvrzena škoda v řádu desítek milionů korun. Žalobkyně žila po dobu více než sedmi let pod tíhou životní nejistoty s hrozící finanční a osobnostní likvidací. Změnila se její osobnost, stala se více zasmušilou, opatrnou a vůči okolí nedůvěřivou a bojácnou. Trestní stíhání bylo opakovaně veřejně označováno v insolvenčním řízení [právnická osoba] [anonymizováno], a.s., což komplikovalo obchodní jednání. Žalobkyně nemohla nakládat se svým majetkem, nemohla obdržet bankovní půjčku či úvěr. Žalobkyně v souladu s ust. § 31a zák. č. 82/1998 Sb. žádá o přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění v penězích, a to v základní výši 1.500 000 Kč, dále tvrdí, že řešením situace v souvislosti s trestním řízením strávila nejméně 300 hodin, kdy nemohla vykonávat jinou činnost, při průměrném hodinovém ohodnocení ve výši 1 000 Kč, pak nad rámec výše uvedené částky požaduje navýšení náhrady o 20 % tj. o 300 000 Kč. 4. Žalobkyně tvrdí závažnost dopadů do své psychické sféry a na svém zdraví, kdy začala trpět migrénami, stala se smutnější, více melancholickou a pesimistickou, zpracovávala pocit viny, odkládala uzavření sňatku se svým dlouholetým partnerem i založení rodiny. Trestní stíhání ji omezovalo v obvyklém způsobu života, v průběhu stíhání rezignovala na svůj osobní rozvoj, další vlastní projekty aj. Byly narušeny její mezilidské a profesní vztahy, zlobila se na svého otce, ještě rok po trestním stíhání spolu nemluvili, stále k sobě hledají cestu. Zcela zásadní pak byl zásah do majetkové sféry žalobkyně v důsledku zajištění jejího veškerého majetku, byla nucena řešit veškeré transakce v hotovosti, obracet se s žádostí o finanční výpomoc na svou matku, rezignovala na snahu o další výdělek a zajištění finančních prostředků na koupi vlastního bydlení či nabytí dalšího majetku. Přestože v průběhu trestního řízení opakovaně žádala o zrušení či alespoň omezení zajištění majetku, nebylo jí vyhověno, ke zrušení zajištění majetku došlo až po vyhlášení zprošťujícího rozsudku. 5. Trestní věc nebyla po skutkové a právní stránce složitá, složitou ji učinily orgány činné v trestním řízení, když postupovaly metodou„ pytlování“ důkazů, namísto vytřídění rozhodných důkazních materiálů, ponechaly součástí spisu i nesouvisející listiny např. část trestního spisu č.l. 3311-6748 obsahuje vyčíslení škod údajných poškozených, kteří však v řízení vůbec jako poškození nefigurují. Žalobkyně se na délce trestního řízení nikterak nepodílela, nekonala žádná obstrukční jednání, naopak se aktivně snažila o ukončení nedůvodného trestního řízení. 6. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok dle § 14 zák. č. 82/1998 Sb. dne 19.11.2019. 7. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznávala, v písemných podáních ze dne 13.7.2020 a dne 24.7.2020 uvedla, že sporuje existenci nezákonného rozhodnutí, nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy tak, jak je žalobkyní v řízení uplatňováno. Současně také uvedla, že po provedeném šetření konstatovala, že v rámci trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 6/2017 bylo ve vztahu k žalobkyni vydáno nezákonné rozhodnutí, když byla obžaloby zproštěna. Vzhledem k okolnostem a průběhu trestního stíhání, právní kvalifikaci a hrozící sazbě, žalovaná dospěla k závěru, že je namístě žalobkyni odškodnit peněžitou částkou ve výši 130 500 Kč a současně žalovaná vyslovila žalobkyni omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Nemajetková újma za nezákonné trestní stíhání se nepresumuje, žalobkyně musí konkrétně tvrdit a prokázat její vznik a intenzitu. 8. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb. V trestním řízení sice lze shledat určitou nekoncentrovanost, činnost soudu nevykazuje zásadní období nečinnosti a celkovou délku lze ještě hodnotit jako přiměřenou zvýšené složitosti věci. Řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování s přeshraničním prvkem, jen spisový materiál k věci čítá cca 30 svazků. Z procesního hlediska došlo k několikeré změně kvalifikace, řízení bylo vůči žalobkyni jednou pravomocně zastaveno, následně toto rozhodnutí zrušeno Nejvyšším státním zástupcem a vráceno k došetření. Ve věci rozhodovaly soudy na dvou úrovních soudní soustavy, žalobkyně se na délce řízení nepodílela, význam řízení pro žalobkyni byl shledán jako zvýšený. 9. Žalovaná se z neúčasti při nařízených ústních jednáních v tomto občanskoprávním řízení omlouvala z důvodu personální vytíženosti odboru a kolizi s jinými jednáními. 10. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyně dne 19.11.2019 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 1.800 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí a poskytnutí zadostiučinění ve výši 96 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 23.7.2020. Žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 zák. č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění formou omluvy a přiznání peněžité částky ve výši 130 500 Kč, tato částka byla žalobkyni vyplacena dne 28.7.2020. Žalovaná současně konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb. a požadované zadostiučinění nebylo žalobkyni z tohoto důvodu poskytnuto. 11. Ze stanoviska žal