94 C 29/2021-64 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 25. 9. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 100 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná dne 26. 9. 2016 uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce ve výši 20 000 Kč. Spolu s jistinou se žalovaná smlouvou zavázala zaplatit i poplatky v celkové výši 14 800 Kč. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když dlužnou částku řádně a včas nevrátila. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 14 700 Kč. Původní věřitel dne 29. 11. 2019 postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Žalobou ze dne 28. 7. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 460,14 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nejprve dne 31. 8. 2016 uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce ve výši 8 000 Kč a následně porušila své povinnosti, když nevrátila poskytnutou jistinu a poplatky v celkové výši 7 145 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 6 719 Kč, původní věřitel dne 14. 6. 2018 pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. Následně žalovaná dne 2. 1. 2017 uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce ve výši 20 000 Kč a opět porušila své povinnosti, když nevrátila poskytnutou jistinu a poplatky v celkové výši 17 114 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 3 600 Kč, původní věřitel dne 14. 6. 2018 pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 5. Dne 26. 9. 2016 podepsala žalovaná smlouvu o zápůjčce od [právnická osoba] ve výši 20 000 Kč, kterou měla vrátit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč včetně„ poplatku“ ve výši 14 800 Kč. Částka zápůjčky byla žalované poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy (ze Smlouvy [číslo]). Žalovaná na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně zaplatila částku 14 700 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019, seznam pohledávek). Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29. 11. 2019 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, podací lístek ze dne 13. 12. 2019). Výzvou ze dne 30. 4. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky (z předžalobní upomínky, podacího lístku ze dne 1. 5. 2020). 6. Dne 31. 8. 2016 podepsala žalovaná smlouvu o zápůjčce od [právnická osoba] ve výši 8 000 Kč, kterou měla vrátit v 60 týdenních splátkách po 253 Kč včetně„ poplatku“ ve výši 7 145 Kč. Dne 2. 1. 2017 pak žalovaná podepsala obdobnou smlouvu o zápůjčce ve výši 20 000 Kč, kterou měla vrátit v 60 týdenních splátkách po 619 Kč včetně„ poplatku“ ve výši 17 114 Kč. Z přehledů plateb soud ověřil poskytnutí zapůjčených částek žalované dne 31. 8. 2016, resp. 2. 1. 2017, a dále skutečnost, že žalovaná na dluh z první smlouvy zaplatila celkem 6 419 Kč (dalších 300 Kč pak dle žalobních tvrzení dne 31. 7. 2018 přímo žalobkyni) a na dluh z druhé smlouvy celkem 3 600 Kč Smlouvou ze dne 14. 6. 2018 postoupil [právnická osoba] obě pohledávky za žalovanou žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, seznam pohledávek). Dne 14. 6. 2018 adresoval původní věřitel žalované oznámení o postoupení pohledávek z obou smluv žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, podací lístek z 13. 7. 2018). K zaplacení částky 46 414,30 Kč vyzýval zástupce žalobkyně žalovanou předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2018 (předžalobní výzva ze dne 12. 11. 2018, podací lístek z 12. 11. 2018). 7. Původní věřitelé ověřovali v době uzavření smluv úvěruschopnost žalované z údajů, které žalovaná vyplnila v zákaznické kartě, a nahlédnutím do žalovanou předložených dokumentů a dostupných databázích. 8. V případě smlouvy ze dne 26. 9. 2016 žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na částečný úvazek u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 9 000 Kč a žije v nájmu s měsíčním nájemným ve výši 7 200 Kč Vedle příjmu ze zaměstnání uvedla příjem ze státní sociálních dávek ve výši 13 200 Kč. Ohledně výdajů uvedla vedle nájemného také osobní výdaje ve výši 6 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 2 400 Kč (karta zákazníka ze dne 26. 9. 2016). 9. V případě smlouvy ze dne 31. 8. 2016 žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná, vyživuje jednu osobu, žije v nájmu, má měsíční výdaje asi 15 500 Kč. Ohledně příjmů uvedla vlastní příjem ve výši 3 800 Kč, o němž soud i s ohledem na zákaznickou kartu ze dne 2. 1. 2017 usuzuje, že se jedná o státní podporu. Příjmy jiných členů domácnosti uvedla ve výši 16 000 Kč a snad věřiteli předložila nespecifikované potvrzení o příjmu a dokument potvrzující výši výživného (zákaznická karta ze dne 31. 8. 2016). V případě smlouvy ze dne 2. 1. 2017 žalovaná opět uvedla, že je nezaměstnaná, vyživuje jednu další osobu, žije v nájmu, splácí asi 1 010 Kč měsíčně (předchozí smlouva) a má čistý příjem 3 100 Kč, který měla doložit výměrem státní podpory. Další příjem ve výši 9 000 Kč původní věřitel jakkoli neověřoval, jako ostatně ani tvrzené výdaje ve výši 9 000 Kč (zákaznická karta ze dne 2. 1. 2017). 10. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. 11. Co se týče první smlouvy ze dne 26. 9. 2016, původní věřitel ([právnická osoba]) poskytl žalované částku 20 000 Kč a pohledávka platně přešla na žalobkyni. Ohledně smlouvy ze dne 31. 8. 2016 a ze dne 2. 1. 2017 původní věřitel ([právnická osoba]) poskytl žalované částku celkem 28 000 Kč a pohledávky rovněž platně přešly na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že v těchto vztazích věřitel vystupoval ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 13. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná její právní předchůdkyni poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala také nahlédnutím do veřejných rejstříků. Toto své tvrzení žalobkyně nikterak neprokázala. Žalobkyně soudu předložila pouze kartu zákazníka, z níž vyplývá tvrzení žalované o jejích poměrech, nedoložila však již další listiny, z nichž by vyplývalo, že tvrzené poměry skutečně s odbornou péčí prověřovala (pracovní smlouva, nájemní smlouva, výplatní pásky, výpisy z účtu aj.). Neprokázala tak, že její právní předchůdkyně prověřila z dostatečných a přiměřených zdrojů, jaké byly skutečné příjmy a zejména výdaje žalované a ani to, že před uzavřením smlouvy o úvěru prováděla lustraci žalované ve veřejně přístupných rejstřících. Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. 14. Co se týče smluv ze dne 31.8.2016 a ze dne 2.1.2017, je třeba nad výše uvedené dodat, že v těchto případech měl původní věřitel posoudit žalovanou jako neúvěruschopnou. Byl-li její tvrzený osobní příjem 3 800 Kč a osobní výdaje 15 500 Kč, nemohla být schopna platit jakékoli splátky zápůjčky. Jednalo-li se v případě částky 16 000 Kč o výživné placené otcem dcery žalované (údaje z evidence obyvatel), tyto finance nemohly sloužit žalované, už vůbec pak ne ke splácení zápůjčky. Výdaje ostatních členů domácnosti navíc původní věřitel na rozdíl od jejich příjmů nezkoumá. I kdyby byla finanční situace žalované skutečně taková, jak tvrdí žalobkyně, její schopnost splácet byla vysoce riziková. Shodně dne 2. 1. 2017 neměl původní věřitel žalované zápůjčku poskytnout. Její úvěruschopnost neověřil dostatečným způsobem, z ověřeného příjmu ve výši 3 100 Kč žalovaná nemohla uživit ani sama sebe, natož zaplatit nájemné, ži