116 C 293/2023-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 30 189,04 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 3. 2021.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovaným dne 11. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit v 12 měsíčních splátkách po 5 206 Kč, poslední splátka ve výši 5 205 Kč, celkovou částku ve výši 62 471 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 40 000 Kč, úrokem ve výši 20 971 Kč a poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč.5. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, když nepravidelnými platbami v různé výši zaplatil částku ve výši 21 205 Kč, kterou žalobce v částce 9 810,96 Kč započetl na úhradu jistiny. Z tabulky je zřejmé, že žalovaný nezaplatil včas již první splátku.6. Ze zákaznické karty ze dne 11. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaný byla ke dni uzavření smlouvy svobodný, základního vzdělání, měl dvě vyživovací povinnosti, byl v invalidním důchodu a žil s rodiči. Účelem úvěru byly neočekávané výdaje. Žalovaný žil v domácnosti s příjmem v celkové výši 64 247 Kč, který tvořil jeho invalidní důchod ve výši 11 447 Kč a další blíže nespecifikované čisté příjmy domácnosti ve výši 52 800 Kč. Dle vyznačených políček měl být k ověření žalovaným předložen výměr důchodu. Běžné měsíční výdaje byly vyčísleny na částku ve výši 2 100 Kč.7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2022, soud zjistil, že s účinností ke dni 16. 12. 2022, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 13. 1. 2023.8. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 1. 6. 2023, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána dne 2. 6. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení zbývající dlužné částky. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 30 189,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 278,77 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 670,26 Kč, úroku z prodlení od 15. 12. 2022 do zaplacení z částky 30 189,04 Kč a úroku z úvěru ve výši 18,69 % od 15. 12. 2022 do zaplacení z částky 30 189,04 Kč. Zaplacení zbývajících poplatků žalobce nepožaduje.9. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2291 odst. 2 občanského zákoníku).17. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 ZSÚ.18. Z doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Dle zákaznické karty se právní předchůdce žalobce zabýval příjmy i výdaji žalovaného, které měly být dle zatrhnutých políček v zákaznické kartě ověřeny předloženými dokumenty. Soud má však za to, že z těchto dokumentů právním předchůdce žalobce nemohl dospět ke zjištění, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně a včas po celou dobu trvání smlouvy splácet. Ke zjištění příjmu měl být předložen výměr důchodu. Z této listiny však právní předchůdce žalobce mohl pouze ověřit výši tvrzeného příjmu žalovaného v částce 11 447 Kč, nikoliv další 52 800 Kč, které měly být příjmem domácnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobce nemohl jen z tvrzení žalovaného usuzovat, že jako invalidní důchodce, který žije u rodičů a má dvě vyživovací povinnosti, může disponovat dalšími peněžními prostředky, a bude tak schopen po dobu 12 měsíců platit částku ve výši 5 206 Kč. Pokud se jedná o výdaje žalovaného, na ty právní předchůdce žalobce zcela rezignoval, neboť tyto nijak neověřil, když nelze uvěřit, že má žalovaný se dvěma vyživovacími povinnostmi měsíční výdaje pouze ve výši 2 100 Kč. Jiné výdaje tvrzeny ani doloženy nebyly. Pokud právní předchůdce žalobce poskytne žalovanému úvěr bez toho, aniž by blíže zkoumal disponibilní prostředky žalovaného, ačkoliv plánovaná splátka má představovat skoro polovinu jeho příjmů, jeví se počínání právního předchůdce žalobce jako lehkomyslné a svědčí o zcela nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře zákaznické karty, aniž by se právní předchůdce žalobce uvedenými hodnotami vůbec zabýval, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ a na § 580 ve spojení s § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, přičemž soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez