116 C 9/2024-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 36 375,70 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených úvěrů, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 23. 7. 2019 a ze dne 17. 12. 2019.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovaným dne 23. 7. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “). Na základě smlouvy č. , hodnota, byl žalovanému poskytnut úvěr výši 26 000 Kč, přičemž částka ve výši 4 860 Kč byla použita na zaplacení zůstatku jiného spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalovanému tak byla vyplacena částka ve výši 21 140 Kč, jejíž převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 80 týdenních splátek ve výši 631 Kč celkovou částku ve výši 50 440 Kč, poslední splátka byla ve výši 591 Kč. , adresa, 440 Kč byla tvořena úvěrem ve výši 26 000 Kč, úrokem ve výši 4 420 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 820 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když uhradil celkem částku ve výši 34 603 Kč, kterou právní předchůdce žalobce v částce 4 420 Kč započetl na úhradu úroku, v částce 5 200 Kč na úhradu administrativního poplatku, v částce 10 158,80 Kč na úhradu inkasního poplatku a v částce 14 824,20 Kč na jistinu. Poslední úhrada na tuto pohledávku byla žalovaným učiněna dne 18. 11. 2021.5. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 23. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný, žil s rodiči a neměl žádnou vyživovací povinnost. Dosáhl středoškolského vzdělání. Pracoval na částečný úvazek na dobu určitou u označeného zaměstnavatele jako doručovatel tisku s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 000 Kč. Tento příjem byl dle zatrhnutých políček ověřen výplatními páskami a pracovní smlouvou. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 6 700 Kč, kdy částka ve výši 3 800 Kč představovala osobní výdaje, částka ve výši 2 900 Kč představovala splátku jiného úvěru/zápůjčky u právního předchůdce žalobce. Použitelný příjem byl zjištěn ve výší 7 300 Kč.6. Dne 17. 12. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “). Na základě smlouvy č. , hodnota, byl žalovanému poskytnut úvěr výši 35 000 Kč, přičemž částka ve výši 16 632 Kč byla použita na zaplacení zůstatku jiného spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalovanému tak byla vyplacena částka ve výši 18 368 Kč, jejíž převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 60 týdenních splátek ve výši 1 050 Kč celkovou částku ve výši 63 000 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 35 000 Kč, úrokem ve výši 7 000 Kč, administrativním poplatkem ve 7 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když uhradil celkem částku ve výši 30 600 Kč, kterou právní předchůdce žalobce v částce 7 000 Kč započetl na úhradu úroku, v částce 7 000 Kč na úhradu administrativního poplatku, v částce 6 799,90 Kč na úhradu inkasního poplatku a v částce 9 800,10 Kč na jistinu. Poslední úhrada na tuto pohledávku byla žalovaným učiněna dne 18. 11. 2021.7. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný, žil s rodiči a neměl žádnou vyživovací povinnost. Dosáhl učňovského vzdělání. Pracoval na částečný úvazek na dobu neurčitou u označeného zaměstnavatele jako doručovatel tiskovin s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 100 Kč. Tento příjem byl dle zatrhnutých políček ověřen výplatními páskami. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 7 300 Kč, kdy částka ve výši 500 Kč tvořila výdaje na bydlení, částka ve výši 4 000 Kč představovala osobní výdaje, částka ve výši 2 800 Kč představovala splátku jiného úvěru/zápůjčky u právního předchůdce žalobce. Použitelný příjem byl zjištěn ve výší 6 800 Kč.8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že s účinností k témuž dni postoupil právní předchůdce žalobce obě pohledávky na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2023, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku téhož dne.9. Žalovaný žalobci dlužné částky z obou smluv nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 29. 9. 2023, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána dne 2. 10. 2023.10. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Dle § 2291 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Právní předchůdce žalobce uzavřel obě smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).20. Ze žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost ža