33 C 323/2023-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 18 814,35 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 13. 1. 2020. Na základě výše uvedené smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vedle poskytnuté jistiny uhradit předchůdci žalobce úrok ve výši 5 200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 780 Kč počínaje dnem 20. 1. 2020. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 24,57 %. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatil částku 22 610 Kč, kterou předchůdce žalobce započetl částečně na jistinu, dále na sjednaný úrok, dále na sjednaný poplatek za administrativní činnost a částečně na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Předmětnou žalobou uplatňuje dlužnou jistinu ve výši 18 814,35 Kč, kapitalizované úroky ve výši 10 465,25 Kč a kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 513,97 Kč za období od 19. 3. 2021 do 1. 6. 2023 z dlužné jistiny, a dále úroky z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 13. 1. 2020 č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě kterého žalovanému poskytla úvěr ve výši26 000 Kč, kdy tuto částku žalovaný převzal proti podpisu v hotovosti. Vedle jistiny se žalovaný zavázal zaplatit předchůdci žalobce úrok ve výši 5 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 200 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, tj. úhrnem 46 800 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 780 Kč. Z žádosti o spotřebitelský úvěr a karty zákazníka ze dne 13. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný bydlí v nájemním bytě, vede samostatnou domácnost, jeho čistý příjem činí 19 287 Kč. Výdaje na bydlení činí částku 4 340 Kč a splátky úvěru či zápůjček činí 2 250 Kč. Z této listiny vyplývá, že předchůdce žalobce měl k dispozici pouze výplatní pásky, není patrno, z jakého období.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 a podacího lístku z téhož data soud zjistil, že společnost , právnická osoba, , oznámila žalovanému předmětné postoupení pohledávky na žalobce. V předmětném přípisu stanovila lhůtu k plnění, a to do 10 dnů po obdržení dopisu. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku ze dne2. 10. 2023 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.7. Stran tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka. K výzvě soudu po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., žalobce u jednání uvedl, že nemá k dispozici žádné jiné listiny, než ty, které jsou založeny ve spise, odkázal na kartu zákazníka. Žalobce tak v řízení neprokázal, že by řádným způsobem ověřil úvěruschopnost žalovaného, kdy jak vyplývá z karty zákazníka, neměl k dispozici kromě výplatních pásek jiné podklady, na základě kterých by ověřil, zejména výdaje žalovaného a to ať už v souvislosti s jeho náklady na bydlení, tak výši splátek z jiných úvěrů či zápůjček.8. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.14. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 13. 1. 2020 smlouva o úvěru č. , hodnota, , ve které vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši26 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C-679/18 OPR-finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, nevzniklo a nelze tyto proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět úvěru převzal (čerpal dne 13. 1. 2020 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši26 000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaný po uzavření smlouvy uhradil celkem částku 22 610 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. částkou 26 000 Kč a částkou již uhrazenou, tj. 22 610 Kč. S ohledem na výše uvedené, tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku3 390 K