38 C 167/2023-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 23. 3. 2023 Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 18.224 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 8. 4. 2022 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které původní věřitel poskytl žalovanému finanční hotovost ve výši 16.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli tuto částku spolu s příslušenstvím do 7. 6. 2022. Žalovaný požádal o finanční prostředky na internetových stránkách , Anonymizováno, , v rámci dokončení žádosti provedl žalovaný tzv. verifikační platbu a na základě toho byl žalobci schválen úvěr ve výši 16.000 Kč, poskytnutý na účet, ze kterého žalovaný odeslal verifikační platbu. Žalovaný danou částku neuhradil řádně a včas, a proto mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Dne 8. 11. 2021 byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek a na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný do dnešního dne nezaplatil žalobci částku 18.324 Kč, skládající se ze smluvní pokuty ve výši 2.224 Kč a z neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobce se dále domáhá částky 111 Kč za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 782,90 Kč a zákonného úroku z prodlení z jistiny dluhu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2023, č.j. , spisová značka, bylo řízení ohledně zaplacení částky 2.224 Kč s kapitalizovaným úrokem 100 Kč zastaveno, usnesení nabylo právní moci dne 6. 12. 2023.4. Z předložených listinných důkazů (smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne 8. 4. 2022, smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne 10. 5. 2022, obchodní podmínky, bankovní výpis ze dne 8. 4. 2022 – 2x, plná moc ze dne 5. 1. 2022, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2021, přípis žalobce ze dne 22. 11. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 2022, podací arch ze dne 24. 11. 2022, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, výpis z obchodního rejstříku žalobce, přípis zástupce žalobce ze dne 2. 1. 2023, výzva ze dne 9. 3. 2023 včetně podacího archu, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky) soud zjistil následující skutkový stav:5. Dle smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 8. 4. 2022 a ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 10. 5. 2022 požádal žalovaný o spotřebitelský úvěr ve výši 16.000 Kč, když v nákladech spotřebitelského úvěru je uvedeno RPSN při splatnosti 60 dnů ve výši 299,7% (strana 1 smlouvy). Dle bankovního výpisu ze dne 8. 4. 2022 (2x) vyplývá, že žalovaný původnímu věřiteli zaplatil částku 0,01 Kč a původní věřitel dne 8. 4. 2022 zaplatil žalobci částku 16.000 Kč. Dle shora uvedené rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2021, z přípisu žalobce ze dne 22. 11. 2022 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 2022, jakož i ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na žalobce, o čemž byl žalovaný informován dne 22. 11. 2022. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 9. 3. 2023, podanou k přepravě dne 13. 3. 2023.6. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).15. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).16. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřit