38 C 64/2022-75 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou Městskému soudu v Brně dne 31. 3. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 289.403 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. K odůvodnění uvedl, že byl zaměstnancem žalovaného podle pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 2018, dle které pracoval na pozici servisní technik. Žalobce vykonával práci pro žalovaného, žalovaný svévolně měnil výši platebního výměru a vyplácené mzdy, když jako mzdu uvádí částku 15.200 Kč na základě posledního platebního výměru za měsíc prosinec 2021. Takto zaměstnavatelem určená mzda (ve výši minimální mzdy) odporuje právním předpisům a nedosahuje zaručené mzdy, která měla být určena ve 4. skupině prací se mzdou ve výši 20.500 Kč v roce 2021. Žalovaný řádně nehradil žalobci mzdu již od roku 2018, když žalovanému vyplácel jen část mzdy nebo mzdu nevyplatil vůbec. Za rok 2018 měl žalovaný žalobci vyplatit částku 301.788 Kč, vyplatil však žalobci částku 131.298 Kč a zbývá mu tak zaplatit částku 170.490 Kč, za rok 2019 měl žalovaný žalobci vyplatit částku 183.175 Kč, vyplatil mu však jen částku 154.000 Kč a po dluhu za rok 2018 mu zbývá zaplatit částku 199.665 Kč, za rok 2020 měl žalovaný zaplatit žalobci částku 172.395 Kč, zaplatil mu částku 98.244 Kč a po přičtení dluhu z let 2018 a 2019 ve výši 199.665 Kč byl dluh v nevyplacené mzdě v částce 273.816 Kč. Žalovaný za rok 2021 měl žalobci zaplatit částku 111.445 Kč, dluh z předchozích let činil částku 273.816 Kč a žalobci vyplatil částku 122.914 Kč. Žalobce dne 15. 11. 2021 doručil žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu, že žalovaný žalobci řádně nehradil mzdu. Žalobci tak náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu dvou měsíců ve výši 27.056 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné mzdy a náhrady mzdy, žalovaný dosud žalobci dluh nezaplatil.2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že mzda byla žalobci stanovena mzdovým výměrem ze dne 2. 1. 2018, a to v základní měsíční mzdě ve výši 17.000 Kč měsíčně, když mzdový výměr obsahuje tzv. osobní ohodnocení jako nenárokovou složku mzdy až do výše 16.500 Kč, a toto osobní ohodnocení je odvislé od splnění průběžných měsíčních úkolů stanovených zaměstnavatelem. Osobní hodnocení má povahu pouze fakultativního plnění, které se nárokovou složkou mzdy stává teprve v okamžiku, kdy zaměstnavatel o přiznání tohoto nároku zaměstnanci rozhodne. Uděluje se za velmi dobré pracovní výsledky až do výše 100% platového tarifu, když o přiznání osobního ohodnocení a jeho výše rozhoduje zaměstnavatel. Mzda žalobce odvisela vždy od toho, zda odvedl řádně a včas svoji práci, jak dokázal na místě montáže komunikovat se zákazníkem a celkově jak v daném měsíci reprezentoval firemní politiku žalovaného. Tato složka mzdy byla poskytnuta dle kvantity pracovních zakázek. Žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobce.3. Žalobce k vyjádření žalovaného dne 7. 3. 2023 uvedl, že tvrzení žalovaného o rozdělení mzdy na nárokovou a nenárokovou není pravdivé dle výplatnic za rok 2018, kde je jako základní mzda uvedena částka 33.500 Kč. Žalobce má za to, že námitka promlčení žalovaného je v rozporu s dobrými mravy, když odpovědností zaměstnavatele je, aby svého zaměstnance za řádně vykonanou práci náležitě odměňoval, a to v souladu s pracovní smlouvou i právními předpisy tuto oblast upravujícími. Žalovaný však žalobci zcela vědomě a pravděpodobně i úmyslně mzdu řádně neplatil, a tím došlo u žalovaného k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce. S ohledem na námitku promlčení žalobce vznesl námitku započtení jednotlivých plateb žalovaného zaplacených žalobci v roce 2018 na dlužnou mzdu za rok 2018 a také na mzdu za rok 2019.4. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za svá skutková zjištění, že pracovní poměr žalobce u žalovaného vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 2018, dle které žalobce vykonával pracovní činnost servisního technika, spočívající v montážní práci garážových vrat u zákazníků, včetně pravidelných funkčních kontrol těchto vrat v rámci záručního servisu u garážových vrat Hörmann, které jsou po jednom roce od montáže. Mzda byla mezi účastníky určena mzdovým výměrem. Žalovaný dne 15. 11. 2021 obdržel od žalobce okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu, že žalobci nebyla řádně hrazena mzda zaměstnavatelem.5. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. Na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 2018 byl žalobce zaměstnán u žalovaného s druhem práce servisní technik. Nástup do práce byl dne 2. 1. 2018 a pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou.7. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne 17. 12. 2021, z potvrzení o zaměstnání ze dne 17. 12. 2021 a ze dne 23. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný v potvrzení pro úřad práce sdělil, že průměrný měsíční čistý výdělek žalobce činil 13.528 Kč s tím, že žalobce byl zaměstnán jako servisní technik (potvrzení ze dne 17. 12. 2021), resp. jako zaměstnanec – ruční montáž materiálem s využitím jednod. mech. prostředků (potvrzení o zaměstnání ze dne 23. 2. 2022).8. Z důkazu označeného servisní technik – náplň práce (čl. 51 spisu) vyplývá, že náplní práce servisního technika byl servis a revize elektricky poháněných vrat, bran a závor, hydraulicky poháněných ramp a můstků, protipožárních vrat, dveří a uzávěrů a napojení zařízení na EPS.9. Z potvrzení ze dne 1. 3. 2023 od společnosti , Anonymizováno, . – 2x, z potvrzení ze dne 1. 3. 2023 od společnosti , Anonymizováno, . a z potvrzení od společnosti , právnická osoba, vyplývá, že žalobce byl dříve zaměstnán v období 1997-2016 u společnosti , právnická osoba, . se sídlem , adresa, jako montér a později jako servisní technik a šéfmontér. Prováděl komplikovanější montáže, servisní prohlídky a funkční zkoušky, montáže a demontáže vzorových vrat a dalších zařízení na stavebních veletrzích v Brně i pro firmu , Anonymizováno, , řešil reklamace. V průběhu období 2018-2019 žalobce provedl montáže řádně a bez vad či nedodělků pro společnost , právnická osoba, . a pro společnost , právnická osoba, , montáž prováděl svým plně vybaveným montážním vozidlem pomocí vlastního nářadí.10. Z výplatnice za období 12/2021 vyplývá, že žalobce čerpal dovolenou za 12 dnů při hrubé mzdě 1.448 Kč (dle mzdového výměru 15.200 Kč/měsíc). Z výplatnic předložených žalobcem soud zjistil, že za období leden 2018 až únor 2019 byla hrubá mzda žalobce 33.500 Kč měsíčně. Za období březen 2019 až červenec 2019 částka 16.280 Kč měsíčně, v srpnu 2019 částka 16.361 Kč, za období září 2019 až prosinec 2019 částka 16.280 Kč měsíčně, za období leden 2020 až květen 2020 částka 17.800 Kč měsíčně, za červen 2020 částka 17.813 Kč, za období červenec 2020 až listopad 2020 částka 17.800 Kč měsíčně a za období prosinec 2020 částka 18.470 Kč.Ze mzdového osobního listu za rok 2021 vyplývá, že žalobce v červenci 2021 odpracoval 144 hodin, čerpal dovolenou dva dny, dva dny pobíral nemocenské dávky a náležela mu mzda ve výši 15.333 Kč hrubého výdělku, dále v srpnu 2020 odpracoval 160 hodin, za což mu náležela mzda 15.267 Kč, v září 2019 odpracoval 40 hodin, čerpal nemocenskou v počtu 136 hodin, za což mu náležela mzda 3.455 Kč.11. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2021 (včetně detailu zprávy ze dne 15. 11. 2021) soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné mzdy a současně okamžitě zrušil pracovní poměr dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu neuhrazené mzdy za měsíce 7 a 8/2021. Výzva byla žalovanému doručena dne 15. 11. 2021.12. Z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatele ze dne 13. 2. 2021 soud zjistil, že tímto jednáním žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr se žalobcem z důvodu neomluvené absence žalobce v zaměstnání po skončení pracovní neschopnosti od 7. 12. 2021 do vydání tohoto právního jednání.13. Z výzvy k vystavení opravného potvrzení zaměstnavatele ze dne 1. 2. 2022 (včetně detailu zprávy) vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného k bezodkladnému vystavení opraveného potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti příslušnému Úřadu práce a současně jej vyzval k bezodkladnému vydání výplatních pásek za rok 2021. Současně sdělil žalovanému, že žalovaným skončení pracovního poměru bylo učiněno až po skončení pracovního poměru ze strany žalobce a je tedy neplatné.14. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že byl zaměstnán u žalovaného jako servisní technik, o tomto byl proškolen u žalovaného. Garážová vrata zaměřoval sám. Žalovaný žalobci hradil mzdu nahodile.15. Z účastnické výpovědi statutární zástupkyně žalovaného , jméno FO, soud zjistil, že žalobce montoval garážová vrata dle montážního návodu, po proškolení, montážní návod nedodržoval. Žalobce neprováděl montáže samostatně, ale s dalším technikem či s ní.16. Z bankovního účtu žalovaného nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.17. Soud z důvodu rozporu se zásadou koncentrace řízení neprovedl důkazní prostředky uvedené v podání žalovaného ze dne 12. 7. 2023 ani