48 C 141/2024-32 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 38.168,33 Kč s příslušenstvím.2. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 23. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě, které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 36.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 30.920 Kč prostřednictvím 14měsíčních splátek po 4.780 Kč se splatností poslední splátky dne 23. 10. 2020. Žalovaná splátkám nedostála, celkem žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, uhradila pouze částku 28.039,99 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 21.668,33 Kč, úroků ve výši 1.257,15 Kč, poplatku ve výši 10.247 Kč, nákladů ve výši 1.943,34 Kč, inkasního poplatku ve výši 3.764,21 Kč, úroků ve výši 9.821,99 Kč, úroku z prodlení ve výši 5.402,09 Kč, nákladů ve výši 72 Kč a smluvní pokuty ve výši 16.500 Kč s příslušenstvím.3. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 20. 6. 2024 stran posuzování úvěruschopnosti žalované sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně při jejím posuzování vycházela z žádosti žalované o úvěr.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.6. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 23. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě, které byl žalované téhož dne v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 36.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 3.466 Kč, s úplatou ve výši 17.640 Kč, s náklady ve výši 3.334 Kč a s inkasem za platby v hotovosti ve výši 6.480 Kč, celkem tedy s částkou 30.920 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k celkové úhradě částky 66.920 Kč prostřednictvím 14měsíčních splátek po 4.780 Kč. Žalovaná převzetí částky 36.000 Kč stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná v žádosti o úvěr ze dne 23. 8. 2019 uvedla, že je zaměstnaná s příjmem 14.589 Kč měsíčně, má výdaje spojené s bydlením ve výši 3.410 Kč měsíčně, další výdaje ve výši 3.000 Kč měsíčně a splácí půjčky ve výši 500 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že žije v nájmu, je svobodná, má středoškolské vzdělání a nemá vyživovací povinnost. Žalovaná k ověření úvěruschopnosti předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce květen až červenec 2019 včetně. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 1. 2024 zaslaným jí dne 3. 1. 2024 doporučeně na adresu , adresa, . Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 79.104,98 Kč vyzvána dopisem ze dne 5. 2. 2024 a následně i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 9. 4. 2024 zaslané jí dne 10. 4. 2024 doporučeně na adresu , adresa, .8. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.15. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 7.960,01 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.17. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 36.000 Kč.18. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé z jejího označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z názvu a z obsahu smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.19. Výdaje žalované uvedené v žádosti o úvěr nejsou nijak doloženy. Nadto jejich žalovanou uváděná výše (např. 3.410 Kč měsíčně za bydlení) se soudu vzhledem k nájemnímu bydlení žalované jeví jako nepřiměřeně nízká. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalované se právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované zápůjčku splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaná nijak nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalované; nenechala si stran nákladů od žalované ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalované zevrubně zabývala. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalované do žádosti o úvěr sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalované a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit smlouvu o zápůjčce uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale ce