48 C 262/2023-28 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 60.365 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 27. 12. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě, které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 65.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši 41.024 Kč a s částkou za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 33.026 Kč, celkem tedy s částkou 74.050 Kč, prostřednictvím 30 měsíčních splátek po 4.635 Kč se splatností poslední splátky dne 27. 6. 2022. Žalovaný splátkám nedostál, poslední splátku uhradil dne 25. 5. 2020, celkem žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, uhradil pouze částku 5.735 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 60.365 Kč, úroků z prodlení ve výši 10.430,57 Kč, úroků ve výši 7.166,33 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60.365 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroků ve výši 25,14 % ročně z částky 60.365 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.2. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 23. 11. 2023 stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně při jejím posuzování vycházela z karty zákazníka ze dne 27. 12. 2019, kde žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem tam uvedeným, žije ve vlastním bytě či domě a nemá vyživovací povinnost.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 27. 12. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které byl žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 65.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 41.024 Kč a s částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 33.026 Kč, celkem tedy s částkou 33.026 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k celkové úhradě částky 139.050 Kč prostřednictvím 30měsíčních splátek po 4.635 Kč. Žalovaný převzetí částky 65.000 Kč stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný v kartě zákazníka ze dne 27. 12. 2019 uvedl, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, pracuje na plný úvazek jako stavbyvedoucí s čistým měsíčním příjmem ve výši 70.440 Kč měsíčně, má jednu vyživovací povinnost. Současně uvedl další čistý příjem domácnosti ve výši 45.000 Kč měsíčně a své odhadované měsíční výdaje 3.500 Kč. Žalovaný k ověření úvěruschopnosti předložil pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu. Z potvrzení o příjmu ze dne 20. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný má měsíční příjem ve výši 70.440 Kč. Žalovaný se s úhradou úvěru dostal do prodlení, uhradil pouze částku 5.735 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022 zaslaným mu dne 13. 1. 2023 doporučeně na adresu , adresa, . Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 160.373,86 Kč vyzván i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 1. 6. 2023 zaslané mu dne 2. 6. 2023 doporučeně na adresu , adresa, .7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 59.265 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka v celkové výši 65.000 Kč.17. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.18. Výdaje žalovaného uvedené v kartě zákazníka nejsou nijak doloženy. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného zápůjčku splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalovaného; nenechala si stran nákladů od žalovaného ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalovaného zevrubně zabývala. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného do zákaznické karty sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z