13 C 96/2024-111 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 295 353 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady platu za nevyčerpanou dovolenou za období od , datum, do , datum, . Svůj žalobní návrh odůvodnila tím, že od , datum, do , datum, byla zaměstnána u žalované, která jí však od , datum, do , datum, (tedy v období, kdy mezi stranami probíhaly spory ohledně neplatnosti odvolání z pozice , Anonymizováno, a také neplatnosti rozvázání pracovního poměru) nepřidělovala práci, a žalobkyně tak nemohla svou dovolenou čerpat. Skončením pracovního poměru dne , datum, proto žalobkyni měl vzniknout nárok na proplacení dovolené, kterou v uvedeném období nevyčerpala. Své závěry žalobkyně opírala zejména o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. C-57/22 (dále jen „rozsudek SDEU“), dle něhož má zaměstnanec, který byl protiprávně propuštěn, nárok na placenou dovolenou též za období ode dne propuštění do zaměstnání do dne, kdy do něj byl znovu přijat, ačkoliv mu zaměstnavatel v tomto období nepřiděloval práci.2. Žalovaná namítala, že nárok na proplacení dovolené žalobkyni nevznikl, a navrhla zamítnutí žaloby. Dle jejího názoru rozsudek SDEU nelze v nyní posuzovaném případě použít, jelikož se týkal skutkově odlišné věci. Zatímco rozsudek SDEU řešil případ, kdy byl neplatně propuštěný zaměstnanec do práce opětovně přijat, v případě žalobkyně tomu tak nebylo. Navíc žalobkyně byla odvolána a propuštěna z pracovního poměru po právu, a není tedy možné ji považovat za protiprávně propuštěného zaměstnance ve světle zmiňovaného rozsudku. Kromě uvedeného žalovaná namítla, že žalobkyně vyvíjela v žalovaném období práci pro jiného zaměstnavatele a k tomu od , datum, pobírala též dávky starobního důchodu, a nevidí tedy důvod, proč by za toto období měla obdržet ještě náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou. Jestliže má dovolená sloužit k odpočinku zaměstnance, pak je žalovaná toho názoru, že žalobkyně mohla odpočívat od práce pro žalovanou po celou dobu žalovaného období, a i z tohoto důvodu by jí neměla být náhrada platu za nevyčerpanou dovolenou přiznána. V neposlední řadě žalovaná namítala, že žalovaná v důsledku zařazení do nesprávné platové třídy pobírala vyšší plat, než který jí měl po právu náležet, a proto by případná náhrada platu rozhodně neměla být tak vysoká, jak tvrdí žalobkyně.3. V podrobnostech argumentace účastníků odkazuje soud na jejich písemná podání a přednesy, které jsou součástí spisu a jsou oběma stranám sporu známy.4. Podáním doručeným soudu dne 25. 11. 2024 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to v částce 101 011,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 12. 2023 do zaplacení. Žalovaná vyslovila s částečným zpětvzetím souhlas na jednání dne , datum, . Soud proto v uvedeném rozsahu řízení částečně zastavil dle § 96 odst. 2 o. s. ř. (výrok I.) a předmětem řízení zůstal toliko peněžitý nárok ve výši 194 341,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 12. 2023 do zaplacení.5. Podle § 120 odst. 3 o. s. ř. soud vzal za svá skutková zjištění v podobě shodných skutkových tvrzení účastníků, že žalobkyně v období od , datum, do , datum, vykonávala pro žalovanou práci ve funkci , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dne , datum, zřizovatel žalované žalobkyni z funkce , Anonymizováno, neplatně odvolal, o čemž rozhodl Městský soud v Brně rozhodnutím pod č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně pod č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci , datum, . Od , datum, žalovaná žalobkyni nepřidělovala práci, a to až do skončení pracovního poměru, tj. do , datum, . Dne , datum, žalovaná doručila žalobkyni neplatnou výpověď pro nadbytečnost ze dne , datum, , o čemž byl schválen smír, a to usnesením Městského soudu v Brně č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 22. 9. 2020. Dne , datum, zřizovatel žalované opětovně odvolal žalobkyni z funkce , Anonymizováno, žalované. Od , datum, – , datum, žalobkyně se nacházela v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Dne 3. 9. 2019 žalobkyně sdělila žalované, že trvá na přidělování práce ve funkci , Anonymizováno, . Dne , datum, zřizovatel žalované s účinností ke dni , datum, opětovně odvolal žalobkyni z funkce , Anonymizováno, žalované, tentokráte z důvodu sloučení , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, u žalované. Dne 18. 5. 2021 nabídla žalovaná žalobkyni práci na pracovní pozici , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dne , datum, žalobkyně obdržela výpověď pro nadbytečnost. Od , datum, až do , datum, se žalobkyně nacházela v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Dne , datum, nastal konec pracovního poměru žalobkyně u žalované.6. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.7. Žalobkyně je absolventkou magisterského studijního oboru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ na , právnická osoba, , což vyplynulo z vysokoškolského diplomu ze dne , datum, , jakož i z osvědčení o státní zkoušce vydaného téhož dne.8. Z osvědčení o absolvování programu celoživotního vzdělávání orientovaného na výkon povolání ze dne , datum, bylo dále prokázáno, že žalobkyně získala , Anonymizováno, způsobilost v oblasti , Anonymizováno, pro práci ve , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, .9. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 12. 7. 2021 bylo prokázáno, že od , datum, do , datum, byla žalobkyně evidována jako zaměstnankyně , právnická osoba, . To vyplynulo též z evidenčních listů důchodového pojištění ze dne , datum, a , datum, .10. Z platových výměrů ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že žalobkyně byla zařazena do , Anonymizováno, platové třídy a že se přinejmenším s účinností od , datum, její plat skládal z příslušného platového tarifu, osobního příplatku ve výši 5 500 Kč, zvláštního příplatku za , Anonymizováno, ve výši 1 800 Kč a příplatku za , Anonymizováno, ve výši od 8 000 Kč do 11 200 Kč.11. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2023 a připojené doručenky je zřejmé, že žalovanou vyzvala žalobkyně k úhradě žalované částky. Požadovaná částka byla ze strany žalobkyně ve výzvě zdůvodněna, a to jak po stránce skutkové, tak po stránce právní.12. Soud provedl rovněž důkaz (a) výplatními lístky žalobkyně za měsíce duben, květen a červen roku 2018, (b) evidenčními listy důchodového pojištění ze dne , datum, a , datum, , (c) sdělením , Instituce, ze dne , datum, , č. j. , číslo, , (d) Metodickým výkladem k odměňování , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, a jejich zařazování do platových tříd podle katalog prací a (e) dopisem od , Instituce, ze dne 13. 5. 2021. Z těchto důkazů však soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení věci.13. Jde-li o žalovanou předkládané důkazy ohledně údajně špatného zařazení žalobkyně do vyšší platové třídy [tj. důkazy uvedené výše pod body c) až e)], k tomu soud dodává, že neměly pro nyní posuzovanou věc žádnou relevanci, jelikož z hlediska výpočtu průměrného výdělku, a tedy i celkové výše náhrady platu, není podstatné, zda byl plat žalobkyně určen správně, nýbrž pouze to, jaká výše platu skutečně byla, resp. jaká by s ohledem na prokázané skutečnosti byla v případě, že by žalovaná žalobkyni přidělovala práci až do platného skončení pracovního poměru.14. Soud také nepřisvědčil tvrzení žalované, že by žalobkyni neměla náležet náhrada platu mj. proto, že od , datum, pobírala dávky starobního důchodu. Kromě toho, že žalobkyně toto tvrzení ničím neprokázala, jej totiž soud pokládá za zcela nerelevantní, jelikož s účinností od 1. 1. 2010 odpadlo dřívější omezení souběžného pobírání starobního důchodu a odměny za vykonanou práci, a v dnešní době tedy není nijak neobvyklé, že starobní důchodci pobírají vedle dávek starobního důchodu též mzdu, plat či odměnu z dohody.15. Soud vzal s ohledem na shora uvedené za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně byla od , datum, do , datum, zaměstnaná u žalované, přičemž od , datum, do , datum, vykonávala funkci , Anonymizováno, . Žalobkyně pobírala plat ve výši stanovené platebním výměrem. Její plat se skládal z příslušného platového tarifu, osobního příplatku ve výši 5 500 Kč, zvláštního příplatku za , Anonymizováno, ve výši 1 800 Kč a příplatku za , Anonymizováno, ve výši od 8 000 Kč do 11 200 Kč. Jelikož od , datum, do konce pracovního poměru nepřidělovala žalovaná žalobkyni práci, začala žalobkyně vykonávat práci pro , právnická osoba, , u níž byla zaměstnaná v období od , datum, do , datum, . Ve zbylé části žalovaného období však žalobkyně u jiného subjektu zaměstnána nebyla. Předžalobní výzvou ze dne 21. 11. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení náhrady platu za nevyčerpanou dovolenou za období od , datum, do , datum, . Žalovaná jí požadovanou částku neuhra