17 C 194/2025-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5.2.2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 27.187 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zápůjčky dle smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne 19.10.2023. Na základě uvedené smlouvy žalobce poskytl žalované dne na bankovní účet č. , č. účtu, peněžení prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci zápůjčku ve výši 20.000 Kč a uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6.500 Kč ke dni 18.11.2023. Žalovaná uhradila částku 8.173 Kč, tuto částku žalobce započetl na smluvní pokutu, kterou požaduje za období od 19.11.2023 do 4.2.2025 ve výši 8.867 Kč, resp. nyní ve výši 687 Kč. Dále se žalovaná zavázala uhradit účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, a to za zaslané písemné výzvy v celkové výši 2.500 Kč. Dlužné částky žalovaná neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 26.9.2024.2. Žalovaná se podané žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Dne 19.10.2023 byla vyhotovena listina označená jako „Tato smlouva o zápůjčce“, v níž je uvedeno, že dne 19.10.2023 se žalobce jakožto věřitel zavázal poskytnout žalované jakožto klientovi na účet č. , č. účtu, zápůjčku v celkové výši 20.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobci peněžní částku odpovídající výši zápůjčky a uhradit poplatek za její poskytnutí ve výši 6.500 Kč nejpozději do 18.11.2023. Z bodu 2.3 bylo zjištěno, že za každou zaslanou písemnou (listinnou) upomínku/ výzvu k úhradě bude naúčtován poplatek ve výši 500 Kč za každou výzvu. Z cit. bodu bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý dne prodlení. Listina není podepsána žalovaným, u jeho jména je uveden PIN kód: , Anonymizováno, (uvedené bylo zjištěno z předmětné listiny). Dne 19.10.2023 byla na účet č. , č. účtu, , jehož vlastníkem je žalovaná, zaslána částka ve výši 20.000 Kč (uvedené bylo zjištěno z výpisu z účtu žalobce ze dne 31.10.2023, a protokolu o vlastnictví účtu) Dne 25.11.2023, dne 2.12.2023, dne 9.12.2023, dne 18.12.2023, dne 2.1.2024 vyhotovil žalobce listiny označené jako upomínky. Bylo nesporným, že žalovaná uhradila na dlužnou částku 8.173 Kč. Dne 26.9.2024 byla žalovaná vyzvána zástupkyní žalobce k zaplacení částky ve výši 26.033 Kč; výzva byla k poštovní přepravě předána dne 26.9.2024 (uvedené bylo zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 26.9.2024 vč. podacího lístku).5. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.6. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.7. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.8. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.9. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.15. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně.16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy ze dne 19.10.2023. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr/zápůjčku, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.17. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci žalobce rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůbec řádně posuzoval schopnost žalované zápůjčku dle smlouvy ze dne 19.10.2023 splatit, tímto tedy rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko snad spoléhal pravděpodobně na údaje výlučně od žalované. Nikterak nebyly ověřeny příjmy a výdaje žalované.18. Jelikož soud shledal smlouvu o zápůjčce ze dne 19.10.2023 neplatnou, poskytl žalobce žalované plnění ve výši 20.000 bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalované u částka 20.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle ust. § 2991 občanského zákoníku povinna vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatil tj. žalovaná je povinna žalobci zaplatit částku ve výši 11.827 Kč, kdy na poskytnutou částku 20.000 Kč byly započteny úhrady ve výši 8.173 Kč. S ohledem na uvedené soud zavázal žalovanou k úhradě částky ve výši 11.827 Kč.19. Dále výrokem II. soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v rozsahu částky ve výši 14.673 Kč (jistina ve výši 8.173 Kč + 6.500 Kč jak poplatek za poskytnutí peněžníc