238 C 11/2025-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 4. 4. 2025 Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 98.535 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 30. 8. 2023 uzavřel žalovaný se žalobcem smlouvu o úvěru č. , hodnota, a žalovaný se zavázal vrátit žalobci částku 60.000 Kč spolu s příslušenstvím, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 4.012 Kč, počínaje měsícem září 2023. Žalovaný danou částku nehradil řádně a včas, když zaplatil žalobci pouze dne 22. 9. 2023 částku 4.012 Kč. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 998 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 26.026,26 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:4. Dle smlouvy o úvěru ze dne 30. 8. 2023 požádal žalovaný o spotřebitelský úvěr ve výši 60.000 Kč, když v nákladech spotřebitelského úvěru je uvedena RPSN 109,01%. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 31. 8. 2023 vyplývá, že smlouva o úvěru – návrh žalovaného byl žalobcem schválen, když celková výše, kterou měl žalovaný zaplatit, byla částka 192.576 Kč.5. Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak vyplývá z hodnocení klienta ze dne 30. 8. 2023, z předsmluvního formuláře ze dne 30. 8. 2023, dalšími listinnými důkazy (souhlas s kopírováním a uchováním OP ze dne 31. 8. 2023, prohlášení klienta ze dne 30. 8. 2023, výpis NRKI, výpis BRKI, výpis z registru SOLUS, výpis z ČNB, transakce na účtu žalovaného, občanský průkaz žalovaného).6. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 30. 8. 2023 a z bankovního výpisu ze dne 30. 8. 2023 vyplývá, že žalovaný obdržel od žalobce částku 60.000 Kč.7. Žalobce výzvou k zaplacení ze dne 26. 2. 2024, ze dne 27. 3. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 6. 9. 2024 vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z poštovního podacího archu ze dne 6. 9. 2024 vyplývá, že téhož dne žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení dluhu.8. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.9. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle ust. § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).19. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).20. Žalobce ani v doplnění žaloby ze dne 14. 8. 2025, ani na jednání soudu dne 27. 11. 2025 soudu nesdělil a neprokázal, z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalobce vycházel před uzavřením smlouvy se žalovaným ke schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet.21. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobce se měl zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalovaného za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní byl žalobce soudem vyzván na jednání dne 27. 11. 2025, žalobce rozhodné skutečnosti nedoplnil, ani soudu žádné další důkazy nenavrhnul. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce se prověřováním příjmů a výdajů žalovaného zabýval pouze vágně, dostatečně neprověřil příjmy a výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu. Smlouva mezi účastníky tak nebyla platně sjednána.22. Pokud by byla mezi žalobcem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp