48 C 139/2025-33 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16.726,64 Kč s příslušenstvím.2. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 29. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě, které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně částka 15.893,21 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se sjednaným úrokem. Žalovaný splátkám nedostál, dostal se do prodlení, celkem žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, uhradil pouze částku 6.304,74 Kč. Úvěr byl ke dni 15. 5. 2024 zesplatněn. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 13.733,28 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, úroků z prodlení ve výši 953,30 Kč, úroků ve výši 1.392,50 Kč a úroků ve výši 2.093,36 Kč, úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14.633,28 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroků ve výši 14,75 % ročně z částky 13.733,28 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.3. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 9. 7. 2025 stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně při jejím posuzování vycházela ze sociálních a demografických dat a z informací z interních databází a externích registrů, dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací vyplývajících z výpisu z bankovního účtu žalovaného.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.6. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.7. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, týkající se věřitele společnosti , právnická osoba, a zákazníka označeného jménem žalovaného nemá soud za prokázané, že by žalovaný tuto smlouvu uzavřel. Smlouva jím není nikterak podepsána, soudu nebyl předložen ani jiný důkaz, ze kterého by vyplynul jiný způsob jejího uzavření prostřednictvím elektronických prostředků umožňujících komunikaci na dálku. Totožnost žalovaného vyplývá z kopie občanského průkazu. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 29. 6. 2023 vyplývá, že žalovanému byla dne 29. 6. 2023 poukázána na bankovní účet č. účtu , č. účtu, částka 15.000 Kč a dne 27. 10. 2023 částka 893,21 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že bankovní účet č. účtu , č. účtu, , je bankovním účtem žalovaného a v červnu a v říjnu 2023 na něj byly připsány částky 15.000 Kč a 893,21 Kč. Žalovaný byl dopisem ze dne 10. 4. 2024 vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění dluhu. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 6.304,74 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2024 zaslaným mu dne 11. 11. 2024 doporučeně na adresu , adresa, . Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 20.279,30 Kč vyzván i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 31. 12. 2024 zaslané mu téhož dne doporučeně na adresu , adresa, .8. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.15. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 9.588,47 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.17. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi stranami byla uzavřena žalobkyní specifikovaná smlouva o úvěru. Nadto, i kdyby její uzavření soudu prokázáno bylo, by byla tato smlouva o úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neplatná, neboť příjmy a výdaje žalovaného nebyly nijak doloženy. Lze tak uzavřít, že příjmovou ani výdajovou stránkou žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o příjmech a výdajích žalovaný nijak nedoložil. Právní předchůdkyně žalobkyně žádnými relevantními informacemi ani nedisponovala, natož pak, aby se jimi zevrubně zabývala. Lze tedy uzavřít, že pokud se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s negativní lustrací žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.18. I pokud by tak smlouva uzavřena byla, právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet jej s odbornou péčí a smlouva by tak s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku byla pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť by šlo o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.19. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 6. 2023 čerpal od právní předchůdkyně