Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 684 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu, doplněném podáním ze dne 18. 3. 2026, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, ´s , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 4. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 9 500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 93,70 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 090,30 Kč do 14. 6. 2024. Žalovaný ve lhůtě splatnosti poskytnutý úvěr nevrátil, pohledávka žalovaného byla následně postoupena ze společnosti , Anonymizováno, ´s , právnická osoba, . na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025. Dopisem ze dne 16. 7. 2025 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a současně mu byla zaslána i předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení částky 11 684 Kč, tj. jistiny ve výši 9 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 93,70 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 090,30 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 684 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o úvěru č. 4470C/784456 ze dne 4. 6. 2024 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, ´s , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na základě které měla společnost , Anonymizováno, ´s , právnická osoba, . poskytnout žalovanému částku ve výši 9 500 Kč a žalovaný měl tuto částku vrátit do 10 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 93,70 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 090,30 Kč.5. Z potvrzení o platbě od společnosti , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne 3. 6. 2024 byla na účet předchůdkyně žalobkyně z bankovního účtu č. , č. účtu, zaslána částka 1 Kč.6. Z potvrzení o provedení transakce od , právnická osoba, . ze dne 3. 7. 2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně dne 4. 6. 2024 zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 9 500 Kč.7. Ze sdělení Raiffeisen Bank, a.s. ze dne 12. 3. 2026 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne 4. 6. 2024 byla na tento účet od předchůdkyně žalobkyně zaslána platba ve výši 9 500 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, ´s , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 16. 7. 2025, kdy následně téhož dne byl žalovaný předžalobní upomínkou vyzván k úhradě dlužné částky.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.12. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 9 500 Kč a žalovaný by předchůdkyni žalobkyně vrátil úvěr i spolu s úroky a poplatky z úvěru. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně uvedla, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdkyně žalobkyně vycházela z nahlédnutí do veřejných registrů a z výpočtu mezi doloženými příjmy a výdaji kdy se klientům ponechává rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy. Žalobkyně však na výzvu soudu žádné důkazy o příjmech a výdajích žalovaného nepředložila. Žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy ohledně provádění uváděných lustrací ve veřejných rejstřících. V rámci předložených listin není nikde žádný údaj ohledně příjmů a výdajů žalovaného. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně aktivně nezjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon, když neměla řádně ověřené příjmy a výdaje žalovaného.19. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, předchůdkyně žalobkyně tak nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“.20. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč, žalovaný zůstal v řízení pasivní, tedy netvrdil ani neprokázal, že by tuto částku alespoň částečně uhradil. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, a to i pokud jde o příslušenství představující zákonný úrok z prodlení z této částky. Dopisem ze dne 16. 7. 2025 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka, kdy mu byla stanovena lhůta k plnění do tří dnů. Dle ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Pokud byl dopis odesílán dne 21. 7. 2025 (potvrzení o odeslání zásilky), k doručení v souladu s ust. § 573 o. z. došlo dne 24. 7. 2025. Žalovanému byla v rámci dopisu stanovena lhůta k úhradě do tří dnů, soud má proto za to, že k prodlení došlo až dne 29. 7. 2025. S ohledem na uvedené byl tedy žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. z částky 9 500 Kč až ode dne 29. 7. 2025, a to ve výši 11,50 %. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.21. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 2 184 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 684 Kč od 15. 6. 2024 do 28. 7. 2025, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 184 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 9 500 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl. Zdejší soud pak při posuzování nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vycházel zejména z názoru Krajského soudu Brně vyjádřeného v jeho rozhodnutí č.j. 27 Co 117/2024-120.22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.23. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 21. 7. 2026, kdy tak vycházel z celkové částky 15 305,47 Kč, tedy žalovaná pohledávka 11 684 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 3 621,47 Kč (tj. 14,75 % ročně z částky 11 684 Kč od 15. 6. 2024 do 21. 7. 2026).24. Náklady řízení činí celkem 2 300 Kč tj. 800 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 3 účelně provedené úkony právní služby po 400 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu a 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Z praxe je soudu známo, že žalobkyně podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru a žalovaných a jde tak o druh žaloby, na který dopadá ustanovení § 14b advokátního tarifu.25. Žalobce byl úspěšný celkem v částce 10 571,54 Kč (tj. jistina ve výši 9 500 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 500 Kč od 29. 7. 2025 do 21. 7. 2026 ve výši 1 071,54 Kč), což odpovídá 69,1 %, a neúspěšný celkem v částce 4 733,92 Kč (tj. jistina ve výši 2 184 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 684 Kč od 15. 6. 2024 do 28. 7. 2025 ve výši 1 931,14 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 184 Kč od 29. 7. 2025 do 21. 7. 2026 ve výši 315,96 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 9 500 Kč od 29. 7. 2025 do 21. 7. 2026 ve výši 302,82 Kč), což odpovídá 30,9 %. Má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 38,2 %, tj. 878,6 Kč.26. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokátky, která žalobkyni v této věci zastupovala.