Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím (úrokem a zákonným úrokem z prodlení), a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč, přičemž žalovaný se je zavázal vrátit ve splátkách ve výši 3 806 Kč (48 splátek) spolu s úrokem ve výši 64,59 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek. Žalovaná částka (173 929 Kč) se skládá z nedoplatku jistiny ve výši 165 731,04 Kč (jistina plus úrok ke dni zesplatnění), smluvní pokuty ve výši 24 697,39 Kč, náhradě nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 7 200 Kč. Rovněž tedy žalobkyně požaduje úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobkyně nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.3. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti:4. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč, přičemž žalovaný se je zavázal vrátit ve splátkách ve výši 3 806 Kč (48 splátek) spolu s úrokem ve výši 64,59 % ročně (návrh na uzavření smlouvy o úvěru, č. l. 13-15 + dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, č. l. 16-17). Totožnost žalovaného byla ověřena dle dokladu totožnosti (kopie OP, č. l. 25-26). V rámci procesu prověřování úvěruschopnosti žalobkyně o žalovaném zjistila, že má pravidelný čistý příjem ve výši 30 000 Kč (zaměstnání). Žalobkyně ověřila příjem žalovaného z výpisů z účtu za poslední 3 měsíce před poskytnutím úvěru (potvrzení o příjmu, č. l. 22). Žalovaný uvedl, že výdaje činí životní minimum ve výši 3 860 Kč, splátky u žalobkyně 3 455 Kč, náklady na bydlení 3 384 Kč. Žalovaný neměl záznam v registru SOLUS (hodnocení klienta, č. l. 12 + výpis z registru SOLUS, č. l. 23). Žalovaný sdělil žalobkyni své kontaktní informace a účet pro vyplacení peněžních prostředků. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na jím sdělený účet dne , datum, (základní informace o klientovi, č. l. 19 + informace o vyplacení, č. l. 20 + doklad o vyplacení úvěru, č. l. 21). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku ve výši 6 079,37 Kč (karta klienta, č. l. 27). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, a to i přes výzvy žalobkyně (výzva ze dne 17. 2. 2022, č. l. 33). Žalobkyně úvěr zesplatnila dne 2. 1. 2025 (oznámení o zesplatnění, č. l. 32 +dodejka, č. l. 30). Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě žalované částky rovněž předžalobní výzvou (předžalobní výzva ze dne 7. 5. 2025, č. l. 36 vč. podacího archu, č. l. 37).5. Ohledně ověřování úvěruschopnosti byla žalobkyně vyzvána ze strany soudu ještě před jednáním usnesením ze dne 27. 1. 2026. Žalobkyně na uvedené usnesení reagovala podáním ze dne 2. 2. 2026, kde popsala hodnocení úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému. K ověření reálné výdajové stránky žalovaného k ověření jeho tvrzených výdajů konkrétně neuvedla nic, ani nedoplnila žádné důkazní návrhy. K tomu nedošlo ani po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.6. Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti (reálné výdajové strany) žalovaného neunesla břemeno důkazní.7. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Této povinnosti původní věřitel absolutně nedostál, když neověřil reálné výdaje žalovaného (resp. uvedené neprokázal). Pokud žalobkyně neprokázala, že dostatečně zjišťovala a prověřovala reálné výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností. Dle soudu se nelze spolehnout pouze na tvrzené výdaje ve výši životního minima, což jsou výdaje, které realitě běžného člověka neodpovídají.8. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal.9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na úvěr čerpal částku 65 00 Kč. Uhradil částku 6 079,37 Kč. Na jistině tedy zůstává částka 58 920,63 Kč.10. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 58 920,63 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 58 920,63 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto soud výrokem I. podané žalobě částečně vyhověl.11. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla úvěrová smlouva z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nepřiznal soud žalobkyni požadované poplatky, úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Ve zbytku žaloby týkající se úroků, poplatků, smluvní pokuty a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl sice z hlediska celkového nároku ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.