48 C 10/2026-29 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 32.981,60 Kč s příslušenstvím.2. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 14. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě, které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 34.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 38.920 Kč prostřednictvím 18měsíčních splátek po 4.052 Kč. Žalovaná splátkám nedostála, dostala se do prodlení, celkem žalobkyni z titulu této smlouvy uhradila pouze částku 2.067 Kč, ke dni 31. 12. 2023 zesplatněn. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 32.981,60 Kč, úroků z prodlení ve výši 1.576,93 Kč, úroků ve výši 2.937,42 Kč, úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32.981,60 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroků ve výši 12,75 % ročně z částky 32.981,60 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.3. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 28. 1. 2026 stran posuzování úvěruschopnosti žalované sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně při jejím posuzování vycházela ze zákaznické karty žalované a z její lustrace ve veřejně dostupných databázích.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.6. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 14. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované téhož dne poskytnuta v hotovosti částka 34.000 Kč, kterou se zavázala spolu s částkou 36.058 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím 18měsíčních splátek po 4.052 Kč. Ze zákaznické karty žalované ze dne 14. 6. 2023 vyplývá, že žalovaná byla v té době svobodná, zaměstnána na plný úvazek jako kuchařka s čistým měsíčním příjmem ve výši 15.371 Kč, měla další příjem ve výši 6.547 Kč měsíčně, bydlela v nájmu a měla tři vyživovací povinnosti. Její měsíční výdaje dosahovaly částky 10.000 Kč a splácela právní předchůdkyni žalobkyně částku 4.171 Kč měsíčně. Její příjem byl dle zákaznické karty ověřen z výplatních pásek za měsíc březen a duben 2023. Žalovaná na částku 34.000 Kč uhradila jen částku 2.067 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, o čemž byla žalovaná zpravena dopisem ze dne 28. 4. 2025 zaslaným jí dne 22. 5. 2025 doporučeně na adresu , adresa, . Žalovaná dlužnou částku neuhradila, proto byla k její úhradě vyzvána i prostřednictvím předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně ze dne 29. 7. 2025 zaslané jí dne 30. 7. 2025 doporučeně na adresu , adresa, .8. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 31.933 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byla žalované poskytnuta zápůjčka v celkové výši 34.000 Kč.17. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé z jejího označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované zápůjčku splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.18. Výdaje žalované uvedené v kartě zákazníka nejsou nijak doloženy. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalované se právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované zápůjčku splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaná nijak nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalované; nenechala si stran nákladů od žalované ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalované zevrubně zabývala. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalované do zákaznické karty sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalované a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit smlouvu o zápůjčce uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o zápůjčku má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Lze tedy uzavřít, že pokud se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalované v insolvenčním rejstříku a s objektivně ne zcela doloženým prohlášen