48 C 232/2025-24 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14.000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena dne 10. 11. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet žalovaného č. účtu , č. účtu, pod variabilním symbolem, který odpovídá rodnému číslu žalovaného, , Anonymizováno, , téhož dne úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny, tj. s částkou 4.000 Kč. Žalovaný se dále zavázal splácet dlužnou částku každý měsíc, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci, spolu s úrokem za uplynulé období. Jistinu úvěru měl možnost žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se však dostal s placením úvěru do prodlení, žalobkyni neuhradil na dluh ničeho. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky 14.000 Kč sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 10.000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc do vyčerpání úvěru v kapitalizované výši 4.000 Kč a dále zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z částky 10.000 Kč za období od 15. 3. 2024 do 14. 6. 2025 v kapitalizované výši 4.560 Kč.2. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 2. 12. 2025 stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že při jeho posuzování vycházela z veřejně dostupných databází a z žádosti o spotřebitelský úvěr.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 11. 2023 prostřednictvím webové stránky žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které byl žalovanému téhož dne poskytnut na bankovní účet č. účtu , č. účtu, úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet za podmínek ve smlouvě uvedených. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií jeho občanského průkazu. Žalovanému byla dne 10. 11. 2023 poskytnuta je jeho bankovní účet č. účtu , č. účtu, částka 10.000 Kč. Ze žádosti žalovaného o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaný byl v době jejího sepisu svobodný, bydlel s další osobou v družstevním bytě, měl základní vzdělání a byl od října 2021 osobou samostatně výdělečně činnou v oboru stavebnictví s měsíčním příjmem 80.635 Kč a s měsíčními výdaji ve výši 25.000 Kč. Žalobkyně disponovala výpisy z jeho bankovního účtu za období prosince 2022 až května 2023 včetně. Žalobkyně jej dopisem ze dne 11. 3. 2024 vyzvala k úhradě dlužné částky s tím, že ke dni 11. 3. 2023 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, a proto byl k úhradě dlužné částky v celkové výši 35.677,53 Kč vyzván i prostřednictvím právního zástupce žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 zaslané mu téhož dne doporučeně na adresu , adresa, . Žalovaný je vlastníkem a jediným disponentem bankovního účtu č. účtu , č. účtu, , na který byla pod VS , var. symbol, připsána částka 10.000 Kč.7. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 10.000 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč.16. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.17. Příjmy ani výdaje žalovaného uvedené v jeho žádosti o úvěr nejsou nijak doloženy. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalovaného se žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaný ani nijak nedoložil. Žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalovaného; nenechala si stran nákladů od žalovaného ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalovaného zevrubně zabývala. Žalobkyně se poměry žalovaného zabývala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Za si