Žalobou podanou soudu dne 17.12.2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25.212,94 Kč s 11,5% úrokem z prodlení z částky 11.710,18 Kč od 29.7.2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 95,24 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 9.2.2025 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 42.100,-Kč s možností postupného čerpání úvěru (úvěr byl vyplacen na účet č. , č. účtu, tak, že bankovním převodem byla dne 9.2.2025 vyplacena částka 6.000,-Kč, dne 9.2.2025 částka 5.500,-Kč a dne 5.4.2025 částka 32,-Kč), a poskytnutou částku spolu s příslušenství se žalovaný zavázal splatit v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 11.3.2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 30.9.2026. Protože žalovaný svou platební povinnost nesplnil řádně a včas - celkem uhradil splátky na jistinu ve výši 32,91 Kč, žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž byl žalovaný informován e-mailem ze dne 28.7.2025 a žalobkyně požaduje nejen zaplacení dlužné částky na jistině ve výši 11.499,99 Kč, ale i poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 210,19 Kč, smluvní úrok ve výši 13.502,76 Kč, celkem tedy 25.212,94 Kč s 11,5% úrokem z prodlení z dlužné částky 11.710,18 Kč od 29.7.2025 do zaplacení a částku 95,24 Kč coby smluvní pokutu za dobu od 27.4.2025 do 26.7.2025.2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti:Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , informací pro spotřebitele, přehledu denních splátek a údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že úvěrová smlouva byla datována dnem 9.2.2024 s tím, že stranami smlouvy jsou žalovaný na straně klienta a žalobkyně na straně věřitele, podle této se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 42.100,-Kč s možností postupného i opakovaného čerpání (čl. I. bod 1., čl. II. bod 1. smlouvy) oproti závazku žalovaného vrátit vyčerpanou částku úvěru spolu s s příslušenstvím v denních splátkách (č.l. V. bod 1 smlouvy). V čl. VI. byla stanovena úroková sazba pro maximální výši úvěru – schváleného kreditního rámce 42.100,-Kč - ve výši denního úroku 0,983 %, RPSN činilo 1611,14%, splatnost první splátky byla stanovena na 11.3.2025 a datum splatnosti úvěru na 3.8.2026, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky, poplatek za další služby, to je službu „klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně a „presto“ ve výši 165,-Kč za expresní vyplacení každé tranše (č.l. VII. bod 4. smlouvy), pro případ prodlení klienta byla upravena smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky, s níž je klient v prodlení (čl. VIII. bod 1. smlouvy).3. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . a výpisu z účtu č. 2102917994/2010 za období od 1.2.2025 do 30.4.2025 bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla z účtu č. , č. účtu, označeného názvem žalobkyně zaslána dne 9.2.2024 částka 6.000,-Kč (v 14:40 hodin), dne 9.2.2024 částka 5.500,-Kč (v 14:42 hodin) a dne 5.4.2025 částka 32,90 Kč, vždy s uvedenou poznámkou „Váš , Anonymizováno, úvěr“ a uvedeným variabilním symbolem , var. symbol, .4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tvrzení obsažená v žalobě nebyla z důkazů navržených žalobkyní prokázána. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008,). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř.5. Z provedených důkazů není zřejmé, zda strany uzavřely smlouvu o úvěru. Vzhledem k chybějícímu podpisu žalovaného u shora uvedené smlouvy o úvěru či jinak vyjádřené vůli žalované uzavřít smlouvu, není ani prokázáno, že žalovaný měl vůli s žalobkyní takovou smlouvu uzavřít a z toho důvodu se soud dále nezabýval otázkou, zda byla před uzavřením smlouvy řádně zkoumána schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. Avšak i kdyby tato skutečnost byla prokázána a žalovaný byl uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11.532,90Kč (6.000 + 5.500 + 32,90 = 11.532,90), oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku a zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků denní úrok ve výši 0,983 %, byl by stranami sjednán roční úrok v sazbě 358 %. Soud má za to, že již taková dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 358 %. Takové ujednání stran sazby úroků je dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů.6. Protože v řízení bylo prokázáno, že na účet vedený , právnická osoba, . pod číslem , č. účtu, ve prospěch žalovaného byla žalobkyní převedena částka v souhrnné výši 11.532,90 Kč aniž by byl prokázán právní důvod takového jednání, tedy žalovanému bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaný je povinen toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.). Protože žalovaný uhradil žalobkyni 32,91 Kč, jak bylo žalobkyní v žalobě tvrzeno, byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.499,09 Kč, coby vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 13.809,09 Kč [(25.212,94 + 95,24) – 11.499,09 = 13.809,09] byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalovanému povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tento se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25.308,18 Kč. Byla úspěšná ve výši 11.499,09 Kč, což je 45 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšný v 55 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 10 % žalovaným vynaložených nákladů řízení (55 – 45 = 10). Žalovanému v souvislosti s podanou žalobou žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.8. Žalobkyně uhradila v souvislosti s podanou žalobou sodní poplatek ve výši 1.013,-Kč. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vznikla žalobkyni podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu poplatková povinnost ve výši 1.266,-Kč, avšak elektronický platební rozkaz vydán nebyl. Proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek do výše 1.266,-Kč a žalobkyni byla stanovena povinnost zbývající část soudního poplatku ve výši 253,-Kč uhradit (položka 2 bod 2, položka 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona o soudních poplatcích).