11 CO 262/2022-64 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím se zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku [částka] (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se na žalované domáhal zaplacení uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] byl vyrozuměn o zahájení kázeňského řízení a následně rozhodnutím ředitele ředitelství služby cizinecké policie ze dne [datum], [číslo] byl uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku porušení povinnosti příslušníka dodržovat služební kázeň, za což mu byl uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti inspektor. K odvolání žalobce první náměstek z policejního prezidenta rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], změnil výrok o vině co do popisu skutku, výrok o kázeňském trestu ponechal beze změny. Proti rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta podal žalobu u správního soudu dne [datum] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 [spisová značka] - 62, rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta zrušil, a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí ředitele ředitelství služby cizinecké policie pak bylo rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], doručeným žalobci dne [datum], zrušeno a řízení zastaveno. 3. Žalobce tvrdil, že v důsledku nezákonného rozhodnutí mu vznikla nemajetková újma, za kterou odpovídá žalovaná, neboť v návaznosti na zamítnutí jeho odvolání byl propuštěn ze služebního poměru, což vešlo ve známost přibližně po 2 měsících. Žalobce proto po několik měsíců čelil slovním urážkám„ bejvalej policajt“, že je zkorumpovaný, a že byl vyhozen za úplatky a podvody. Tato pověst žalobce, žijícího na malém městě, provázela dlouhé roky, než se ukázalo, že rozhodnutí v jeho věci bylo nezákonné. Následky propuštění se projevily i při hledání zaměstnání, neboť„ vyhozeného policistu“ nikdo zaměstnat nechtěl. V roce 2016 jej proto musela zaměstnat jeho matka, nicméně i k ní se dostávaly různé pomluvy a žalobce musel v tomto zaměstnání skončit. Práci našel po více než třech letech od propuštění až v červenci 2018, a to u zaměstnavatele, u něhož pracoval před tím, než nastoupil k policii. V důsledku nezákonného rozhodnutí měl problémy při schválení hypotéky. Samotné propuštění (a doba soudního řízení) mu znemožnilo kandidovat do obecního zastupitelstva kvůli špatným ohlasům, a žalobce tak musel odstoupit (z později vítězné) kandidátky současného starosty. Žalobce také musel opustit členství v představenstvu fotbalového oddílu TJ Sokol [obec]. O odškodnění nemajetkové újmy požádal žalovanou dne [datum], avšak žalovaná dopisem ze dne [datum] sdělila, že ničeho nezaplatí. 4. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud prvního stupně (dále též„ soud“) za prokázané, že žalobce byl dne [datum] vyrozuměn o zahájení kázeňského řízení. Rozhodnutím ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ze dne [datum], [číslo] byl uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku podle § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. K odvolání žalobce změnil první náměstek policejního prezidenta (dále též„ odvolací správní orgán“) rozhodnutím ze dne [datum] výrok o vině co do popisu skutku, výrok o kázeňském trestu ponechal beze změny. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu u správního soudu, Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne [datum]. Kasační stížnost podaná prvním náměstkem policejního prezidenta dne [datum] byla zamítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. [číslo jednací]), které bylo odvolacímu správnímu orgánu doručeno [datum]. Rozhodnutí ředitele Ředitelství služby cizinecké policie pak bylo zrušeno novým rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce požádal žalovanou o odškodnění nemajetkové újmy ve výši [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí, žádost byla Ministerstvu vnitra doručena dne [datum] (správně [datum] - srov. odstavec 22 odůvodnění). Žalovaná vyjádřila žalobci omluvu v rámci svého přípisu ze dne [datum] s textem:„ Ministerstvo vnitra se [jméno] [příjmení] za vydání nezákonného rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech kázeňských č. j. PPR – [číslo] – 58/ [číslo jednací] – [číslo] omlouvá“. Následně soud prvního stupně uvedl, jaká zjištění učinil z listinných důkazů. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb. (dále též„ OdpŠk“), konkrétně dle § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 uvedeného zákona, s tím, že žalobce byl účastníkem shora uvedeného správního řízení (i navazujícího řízení před správním soudem). Aktivní věcná legitimace žalobce plyne z § 7 odst. 1 OdpŠk. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované [datum] (správně [datum] - srov. odstavec 22 odůvodnění). Podmínka předchozího uplatnění ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk byla tedy splněna. Dále soud prvního stupně uvedl, že stát objektivně odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, jímž je podle § 5 písm. a) a § 8 odst. 1 OdpŠk také rozhodnutí správního orgánu, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Předpokladem odpovědnosti státu tak je (1) vydání rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, (2) vznik újmy na straně žalobce a (3) příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nezákonným rozhodnutím. Soud prvního stupně uvedl, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. PPR – [číslo] – 58/ č.j. – 2014 – [číslo]), bylo v rámci správního soudnictví zrušeno pro nezákonnost, kterou je třeba spatřovat v nedostatku odůvodnění. Na žalobci však leželo nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní ohledně ostatních atributů odpovědnosti státu, přičemž vznik nemajetkové újmy se neprokazuje přímo (neboť se jedná o stav mysli), ale je třeba prokázat, v jaké situaci se poškozený v důsledku nezákonného rozhodnutí ocitl a poměřit tuto situaci„ očima“ každé třetí osoby, zda by se v totožné situace rovněž cítila poškozena (k tomu odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 261/11). Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce (v podstatě) tvrdil, že v důsledku uvedeného nezákonného rozhodnutí se začaly šířit negativní zvěsti o důvodech jeho propuštění, které vedly k tomu, že měl (a) čelil slovním urážkám, (b) měl problém se získáním úvěru, (c) nemohl najít zaměstnání, (d) nemohl kandidovat do voleb obecního zastupitelstva 2018, (e) musel se vzdát členství v představenstvu fotbalového klubu. 6. K provedeným důkazům soud prvního stupně uvedl, že žalobce ani netvrdil, kdo a kdy jej měl slovně urážet, a neprokázal ani jakékoliv problémy se získáním úvěru. Poslední strana úvěrové smlouvy (označená žalobcem k důkazu) nevypovídá ničeho o tom, kdy o uvedený úvěr žádal, zda byl odmítnut a z jakých důvodů. Pokud se týče ztráty zaměstnání (ukončení služebního poměru), souhlasil soud prvního stupně se žalobcem potud, že nebýt pravomocně uloženého kázeňského trestu, nedošlo by k vydání rozhodnutí ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. 314/2015), a tedy k ukončení jeho služebního poměru. Samo o sobě to však nevede k závěru, že žalobce nemohl najít jiné zaměstnání. Žalobce neprokázal, že měl potíže při hledání nového zaměstnání, resp. že by se ucházel o jiná zaměstnání a případně byl odmítnut právě s ohledem na předmětné nezákonné rozhodnutí. Žalobce neprokázal ani to, že v důsledku předmětného rozhodnutí nemohl kandidovat do voleb obecního zastupitelstva [rok]. I kdyby soud vyšel z výše uvedeného čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum], není zřejmé, jaká je role této osoby v rozhodování o kandidatuře žalobce. Stejně tak žalobce neprokázal, že důvodem jeho odchodu z TJ Sokol [obec] bylo předmětné nezákonné rozhodnutí. 7. Soud prvního stupně poukázal na to, že žalobce byl v řízení opakovaně poučen ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) včetně poučení o následku v podobě neúspěchu ve věci. Žalobce však další důkazy neoznačil a neunesl důkazní břemeno ohledně jednotlivých dílčích atributů své újmy. Soud prvního stupně uzavřel, že z provedeného dokazování je zřejmé, že v důsledku předmětného nezákonného rozhodnutí byl ukončen služební poměr žalobce. Žalobce tak mohl pociťovat určitou nejistotu, zda se mu nové zaměstnání podaří najít, případně zda jeho služební poměr bude obnoven. V tomto směru mu tedy újma vznikla. Vzhledem k tomu, že jiný rozsah újmy se žalobci prokázat nepodařilo, jevilo se soudu jako dostatečné zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk a náhradu újmy v penězích neshledal důvodnou. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalované přiznal právo na jejich plnou náhradu. 8. Žalobce ve včasném odvolání uvedl, že s odstupem sedmi let si již nepamatuje, které konkrétní osoby pronáš