13 CO 206/2022-133 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně [anonymizována dvě slova] do částky [částka] zastavil (výrok I.); žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] zamítl (výrok II.); žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.); žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] zamítl (výrok IV.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů [anonymizováno] (výrok V.). Takto rozhodl o žalobě došlé soudu dne [datum], jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka], a to jednak z titulu náhrady škody ve výši [částka] jakožto nákladů vynaložených na svoji obhajobu v [anonymizováno] vedeném u Okresního soudu Brno-venkov sp.zn. [spisová značka] a dále z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím o zahájení [anonymizována dvě slova], které skončilo zproštěním obžaloby. 2. Na základě nesporných tvrzení účastníků a skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že usnesením policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno [anonymizována dvě slova] žalobce pro [anonymizována dvě slova] těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a [anonymizována dvě slova] výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku s [anonymizováno] sazbou 3 - 10 let. Proti tomuto usnesení podal žalobce [datum] stížnost, která byla zamítnuta a [datum] byla u Okresního soudu Brno-venkov podána obžaloba. Rozsudek tamního soudu ze dne [datum], kterým byl žalobce uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na 12 měsíců a náhradě nemajetkové újmy [částka] a škody [částka], byl z podnětu žalobcova odvolání Krajským soudem v Brně dne [datum] zrušen a následným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci téhož dne, byl žalobce podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby zproštěn. Žalobci byl z důvodu [anonymizována dvě slova] zajištěn zbrojní průkaz společně s kulovnicí a brokovnicí, které mu byly vráceny [datum]. Za obhajobu v rámci [anonymizována dvě slova] žalobce svému obhájci zaplatil [částka]. Dále vzal za prokázáno, že žalobce byl vyšetřován pro nutnou obranu proti podnapilé osobě a své obvinění vnímal zvlášť úkorně, neboť se týkalo společenského života v malé obci, když k incidentu došlo během hodů a kvůli obvinění utrpěl na malé obci ostudu. Incident samotný názorově rozdělil obec, zda žalobce jednal vůči útočníkovi oprávněně či nikoliv. Z [anonymizována dvě slova] byl žalobce smutný, zamlklý a podrážděný, hůře spal a stres přenášel i do osobního života, on sám i jeho těhotná přítelkyně se obávali jeho odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, známí a kamarádi měli nejapné připomínky, což mu bylo nepříjemné. V mysliveckém spolku vykonával bez zbrojního průkazu více hroších prací, které nebyly součástí honu a v dobrovolném hasičském sboru se probíralo, zda žalobce vyloučit, ale k hlasování nedošlo. Svůj nárok žalobce uplatnil [datum] předběžně u žalované, která mu svým stanoviskem z [datum] přiznala na nákladech obhajoby [částka], konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. 3. Ohledně žalobcova nároku na náhradu škody ve výši [částka] soud prvního stupně [anonymizována dvě slova] do částky [částka] z důvodu částečného zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1,3 o. s. ř. zastavil a [anonymizováno] do částky [částka] žalobu zamítl, když uzavřel, že polovina odměny za stížnost proti zahájení [anonymizována dvě slova] není podle § 31 odst. 1,3 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) požadována důvodně, když odměna za plný úkon advokátní služby neodpovídá § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. [spisová značka], [spisová značka]). Stran náhrady nemajetkové újmy pak na podkladě zjištěného skutkového stavu s odkazem na § 1 odst. 1, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1,2 OdpŠk dospěl k závěru, že usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je nezákonným rozhodnutím, když [anonymizována dvě slova] žalobce neskončilo jeho pravomocným odsouzením a žalobci tak vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy, kterou je nutno nahradit v penězích, neboť danou újmu nelze nahradit jinak a konstatování porušení práva se nejeví jako dostatečné a dostatečným se poskytnutí morálního odškodnění nejeví ani ve srovnání s dalšími případy. [anonymizována dvě slova] trvalo sice krátce, ale žalobce se hluboce dotýkalo, když zpočátku byl ohrožen citelnou [anonymizováno] sazbou a v [anonymizována dvě slova] byl též nepravomocně vyslovena jeho vina; [anonymizována dvě slova] přitom probíhalo v době pro žalobce zvláště citelné, když očekával narození potomka, od čehož ho [anonymizována dvě slova] odpoutávalo. Nemajetkovou újmu žalobce prohloubila skutečnost, že žije v malé obci, kde se událost stala předmětem veřejného zájmu i nepravomocné vyslovení viny. Poté, [anonymizováno] soud prvního stupně provedl srovnání s obdobnými případy vedenými u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], [spisová značka] a [spisová značka], které blíže popsal, uzavřel, že s ohledem na okolnosti případu ve srovnání s případy podobnými je odpovídajícím zadostiučiněním [částka], pročež v této části žalobě vyhověl a [anonymizováno] do částky [částka] žalobu zamítl. O nákladech [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 1,3 o. s. ř., neboť žádný z účastníků nebyl ve věci úspěšný. 4. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobce i žalovaná. 5. Žalobce směřoval své odvolání pouze do výroku o nákladech [anonymizováno] (V.). Namítal, že soud prvního stupně založil své závěry na skutečnosti, že žaloba byl podána předčasně, přičemž na podporu své argumentace odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], avšak pominul, že žalovaná nárok splnila až po lhůtě podle § 15 odst. 2 OdpŠk a tudíž i dříve podaná žaloba nemůže vést k takovému závěru, když tedy žalovaná zaplatila až v okamžiku, kdy žaloba již důvodně podaná byla. Nárok byl u žalované uplatněn [datum], zčásti uspokojen byl až [datum], když stanovisko žalované mu bylo doručeno dne [datum] a pokud je v odůvodnění rozhodnutí uvedeno datum [datum], jedná se o chybu v psaní, příp. nesprávné hodnocení skutkového stavu. Dále uvedl, že soud prvního stupně přihlédl k tomu, že nárok na přiznání zadostiučinění závisí na úvaze soudu, tudíž se mělo uplatnit ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., které umožňuje i v takovém případě částečně úspěšnému žalobci přiznat náhradu nákladů [anonymizováno] v plném rozsahu z přiznané částky a odkázal v tomto směru na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález], z něhož citoval. Navrhl proto, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku změněn tak, že mu bude náhrada nákladů [anonymizováno] přiznána. 6. Žalovaná brojila svým odvoláním proti vyhovujícímu výroku o věci samé (III.) a soudu prvního stupně vytýkala nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Dovozovala, že soud nesprávně určil výši zadostiučinění nemajetkové újmy žalobce, neboť z provedeného dokazování nevyplývá, že by mu vznikla újma srovnatelná s újmou v případech a soudních rozhodnutích, která soud prvního stupně zvolil pro srovnání věci s jinými případy, tedy že výše poskytnutého zadostiučinění neodpovídá srovnatelným případům ze soudní praxe. Navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá. 7. V následném doplnění svého odvolání žalovaná uvedla, že podle ní z dokazování vyplynuly pouze běžné dopady [anonymizována dvě slova] na osobu žalobce a jeho rodinu. Byť nechce popírat, že [anonymizována dvě slova] bezúhonného člověka vyvolá obavy o budoucnost či určité napětí a může se negativně projevit ve vztazích v rodině a společnosti, žalobce měl ve své věci podporu jak své rodiny, tak svých blízkých přátel a kamarádů, se kterými tráví svůj volný čas a účastní se spolkové činnosti. Podle jejího názoru z výpovědi žalobce i svědků vyplývá, že tvrzené a prokázané negativní vlivy v místě bydliště žalobce a ve spolkové činnosti nebyly důsledkem [anonymizována dvě slova], ale byly spíše odrazem skutku, který se prokazatelně udál na veřejném místě v přítomnosti většího počtu obyvatel obce, kde žalobce žije a kde se angažuje ve spolkové činnosti. Incident, jehož byl žalobce účasten, překračoval běžnou míru násilí na vesnické zábavě a pro svou intenzitu a následky byl dále řešen. Skutek, pro který byl žalobce stíhán, byl označen jako nutná obrana, a nutná obrana je stále dle své definice jinak protiprávní [anonymizováno], kterým bránící se osoba přímo odvrací trvající útok proti jinému chráněnému zájmu. Z výpovědi žalobce i většiny svědků vyplývá, že nikoliv samotná skutečnost, že žalobce je trestně stíhán, ale spíše fakt, že jindy mírný člověk udeřil jiného člověka silnou sklenicí od piva do hlavy, vzbuzovala obavy, zda je vhodné, aby se žalobce účastnil další spolkové činnosti. Zlomyslnost půvo