13 CO 220/2022-160 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem stavby, stavba technického vybavení, budova bez čísla popisného nebo evidenčního, která stojí na pozemku č.parc. [číslo], zapsaná pod [list vlastnictví] [anonymizováno] kat. území [část obce], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce] a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému k jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Při svém rozhodování vyšel z toho, že z dosavadních tvrzení a důkazů se žalobkyni nepodařilo stvrdit bezrozpornou hylemorfickou provázanost předmětů kupní smlouvy ze dne [datum], od níž své vlastnické právo odvozovala, s objektem zapsaným v katastru nemovitostí, proto při vědomí pojmových distinkcí následovaných nejednotnou a neurčitou lokalizací objektu trval na tom, aby žalobkyně svým tvrzením a navrženými důkazy důsledně identifikovala předmět svého vlastnictví vůči kupní smlouvě o nabytí zboží z [datum] (správně [datum] - pozn. odvolacího soudu) v porovnání se stavbou zapsanou do katastru nemovitostí, a to způsobem nevzbuzujícím pochybnost. Žalobkyně byla proto v této souvislosti vyzvána ke ztotožnění předmětu řízení vůči všem jeho fázím postupné proměny (nejprve pluralita zboří, později jednotný objekt) s poučením o tom, že dříve o jejím vlastnickém právu není možné kladně rozhodnout. Žalobkyně v tomto kontextu odkázala na spojitosti jednotlivých listin, z nichž by měly charakteristiky objektu vycházet, přičemž se jí zdařilo jen částečně (látkově) identifikovat stavbu popsanou ve stavebním řízení se zbožím uvedeným v kupní smlouvě, ale žádný další vztah -především pak vůči objektu zapsanému v katastru nemovitostí- neozřejmila ani neprokázala, když jediné, co vyplývalo z žalobkyní doplněného skutkového stavu je, že stavební [anonymizováno] rozhodoval ([datum], [datum] a [datum]) o stavbě sestávající z materiálu korespondujícího se zbožím z kupní smlouvy. Fakt, že v žalobním petitu vymezená stavba technického vybavení by měla sestávat právě z 10ti ks stavebních buněk nebo alespoň jejich určitě vymezených částí, však zůstal bez povšimnutí a neobjasněna zůstala nadále další, neméně podstatná kritéria objasňující změnu formy předmětů ve věc jinou. Dále konstatoval, že ze stěžejního důkazu, na nějž se žaloba odvolává – Zapsání staveb do katastru nemovitostí ze dne [datum] se podává, že předmětem zápisu do katastru nemovitostí se mimo jiné stal objekt technického pracoviště nacházející se na pozemku č.parc. [číslo]. Významná distinkce bránící závěru o jednoznačném ztotožnění objektu technického pracoviště se stavbou technického vybavení (výpis z [list vlastnictví] [anonymizováno] k.ú. [část obce] ze [datum]) je dána nejenom rozdílným pojmovým určením, nýbrž i nesjednoceným rozprostraněním stavby na různých pozemcích (podle obou zmíněných listin z [datum] a ze [datum] se má předmět řízení nacházet na pozemku č.parc. [číslo], podle rozhodnutí správních orgánů se má vyskytovat na pozemku č.parc. [číslo] a podle nájemní smlouvy není vyloučeno, že se může nacházet na obou pozemcích, což koresponduje s dokladem o nařízení odstranění stavby z [datum]). Jistotu do zmíněné privace určitosti předmětu řízení nevnáší ani geometrický plán vyhotovený k [datum] a nad to se z výkazu výměr podle katastru nemovitostí u pozemku č.parc. [číslo] namísto technické vybavenosti vyskytuje [webová adresa]. 3. Vědom si toho, že u určovací žaloby je v prvé řadě zapotřebí odůvodnit naléhavý právní zájem, bylo podle soud I. stupně vzhledem k absenci elementárního tvrzení žalobkyně nutné nejprve vyjasnit totožnost předmětu řízení v jeho podstatných proměnách, jelikož bez toho nelze objekt vlastnického práva řádně (právně) kvalifikovat. Existenci rozporu mezi skutečným právním režimem objektu a jeho do katastru nemovitostí zapsanou podobou – stavby technického vybavení, od níž žalobkyně odvíjí splnění podmínky naléhavého právního zájmu, však nemohl bez potřebné identifikace předmětu řízení posoudit a tedy rozhodnout, zda jde o stavbu, natož přijmout východisko, zda vůbec běží o stavbu trvalou či dočasnou, čili zda zápis v katastru nemovitostí skutečnému právnímu stavu odpovídá či nikoli. Při pluralitě objektů, které svým charakterem mohou odpovídat technickému zázemí z prefabrikovaných prvků [anonymizováno] a při jejich variantním umístění [příjmení] na jednom či druhém ze dvou pozemků nebo na dvou pozemcích současně- není možné předmět řízení co do kvality a rozsahu bezpečně určit. Není-li jednoznačně předmět řízení identifikován, nemůže být z povahy věci přisouzen subjektu, jenž se dovolává svého vlastnictví k němu. Vlastnictví ke zboží podle kupní smlouvy nemůže vést k přiznání oprávnění vlastnit objekt vymezený žalobou bez objasnění vzájemných vazeb a jejich doložení. Žalobkyni proto opětovně poučil pod sankcí neúspěchu ve věci samé, aby doplnila tvrzení a důkazy o totožnosti zkoumaného objektu, ta však svou povinnost podle § 118a o. s. ř. nesplnila. Uzavřel tak, že [anonymizováno] četné distinkce, ať již v označení objektu i nejistotu v umístění a nesplnila-li žalobkyně svou prvořadou povinnost tvrzení a důkazní, nezbylo než žalobu zamítnout. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a žalovanému přiznal jejich náhradu ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], když v daném případě nebylo podle jeho názoru zastoupení žalovaného advokátem účelné, poněvadž žaloba na určení vlastnického práva k dočasné stavbě je žalobou, kterou je žalovaný dozajista schopen vyřešit skrze své vlastní zaměstnance (viz nález Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález]). 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas blanketní odvolání a v jeho dodatečném odůvodnění vytýkala soudu I. stupně nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Namítla, že závěr soudu I. stupně, [anonymizováno] který především žalobu zamítl, a sice, že„ z dosavadních tvrzení a důkazů se žalobci nepodařilo stvrdit bezrozpornou hylemorfickou provázanost předmětů kupní smlouvy“, je značně nepřiléhavý, neboť předložila celou řadu listinných důkazů, které kontinuálně pokrývají celé období prakticky od prvopočátku až ke dni podání žaloby, když jmenovitě lze odkázat na i/ rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ii/ kupní smlouvu ze dne [datum rozhodnutí], iii/ rozhodnutí [číslo jednací] a iv/ smlouvu o podnájmu ze dne [datum]. Na základě návrhu [anonymizována dvě slova], s.p. z [datum] byla stavba zaevidována v katastru nemovitostí jako objekt technického pracoviště, aniž by [anonymizována dvě slova], s.p. v návrhu uvedly vlastníka stavby. Přílohou tohoto návrhu byla i kopie rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] o změně užívání stavby, ze kterého je patrné, že vlastníkem je žalobkyně právě na základě kupní smlouvy z [datum]. Dočasnost„ stavby“ byla plynule prodlužována, a to až do [datum] a vždy jako účastník řízení figurovala žalobkyně. K důkazu označila i aktuální listiny vztahující se k nařízení odstranění stavby, konkrétně rozhodnutí stavební odboru Úřadu městské části [obec a číslo] č.j. [spisová značka] [spisová značka], sp.zn. [spisová značka] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec], Odbor stavebního řádu, oddělení právní, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Z nich je zřejmé, že rovněž správní orgány vychází z totožnosti věci a že rozhodovací činnost správních orgánů je plynule navazující až do současnosti. Ani příslušný stavební [anonymizováno] nemá pochybnost o tom, že by objekt/stavba, jež je předmětem žalobního návrhu, měla být proměnnou v čase, resp. že by snad stavba, k níž žalobkyně odvozuje vlastnické právo na základě kupní smlouvy ze dne [datum] a své další iniciativy ve stavebních řízeních, měla být jinou stavbou než ta, k níž dovozuje své vlastnické právo žalovaný. Ačkoliv mezi účastníky bylo sporováno vlastnické právo jako takové, nebyla z žalované strany vznesena námitka toho, že se snad nemá jednat o tutéž věc, resp. že se má jednat o věc jinou; paradoxně spíše naopak. V řízení nebylo jakkoli prokázáno, že by se snad na předmětných pozemcích měla nacházet jakákoli jiná věc/objekt splňující definice obsažené ve zmíněných listinách (resp. všech listinách založených stranami). Požadavek soudu, aby žalobkyně dále doložila, že se nejedná o jinou věc/zboží/objekt než ten, u něhož je žalobním návrhem požadováno určit vlastnické právo, je nad rámec již založených důkazů nesplnitelný, neboť žalobkyně není způsobilá prokázat negativní skutečnost i s ohledem na skutečnost, že žalovaný sám nesporuje, že by se jednalo o tentýž objekt. Z procesní obrany žalovaného je právě naopak zřejmé, že i on považuje stavbu/věc za jednu a tutéž (mj. viz protokol o jednání ze dne [datum]). Obě strany tak (paradoxně) ve shodě považují stavbu technického vybavení za jednu a tutéž. Předmět, k němuž žádá určit vlastnické právo, je vymezen plně v souladu s § 8 zákona č. 256/2013 Sb. dle údajů zapsaných v katastru nemovitostí ke dni podán