13 CO 411/2021-118 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ohledně zbývajících [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na nákladech řízení [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Takto rozhodl o žalobě došlé soudu [datum], jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 34C 209/2014. 3. Za postupu podle § 115a o. s. ř. vyšel ze zjištění, že řízení vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 34C 209/2014, jehož průběh v odůvodnění rozsudku podrobně popsal, bylo zahájeno [datum] podáním žaloby, kterou se žalobce domáhá vůči žalovanému - [ulice] podnik města České Budějovice, a.s. náhrady škody na zdraví z pracovního úrazu, po jejích opakovaných změnách (rozšiřování) v konečné výši [částka] s příslušenstvím. Ve věci byli slyšeni svědci, byl vyžádán znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie od ustanovené znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a jeho doplnění, následně i revizní znalecký posudek od Psychiatrické nemocnice [část obce] a znalecký posudek z oboru ortopedie. Rozsudkem ze dne [datum] okresní soud žalobě co do částky [částka] a příslušenství z částky [částka] a z částky [částka] vyhověl a ohledně zbývajících [částka] s příslušenstvím ji zamítl. Z podnětu odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích po doplnění dokazování rozsudkem ze [datum] zmíněný rozsudek v zamítavém výroku II. co do částky [částka] s příslušenstvím potvrdil a ohledně částky [částka] s příslušenstvím, jakož i ve výrocích III. až V. jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dne [datum] podal žalobce proti rozsudku krajského soudu dovolání. Rozsudkem ze dne [datum] okresní soud žalobě vyhověl co do částky [částka] s příslušenstvím a ohledně částky [částka] s příslušenstvím ji zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Žalobce proti zmíněnému rozsudku podal odvolání, které bylo usnesením krajského soudu z [datum] odmítnuto. Věc pak byla [datum] předložena Nejvyššímu soudu. Dne [datum] se žalobce se svým nárokem obrátil předběžně na žalovanou, ta se však do podání žaloby nevyjádřila. 4. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně s odkazem na § 1 odst. 1, § 2, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) a judikaturu (stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010 a rozhodnutí téhož soudu sp.zn. 30 Cdo 1355/2012, 25 Cdo 508/2008) k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť jeho délka od [datum] do rozhodnutí v této věci ([datum]) je nepřiměřeně dlouhá, přičemž řízení není dosud skončeno, žalobci tak vznikla nemajetková újma, kterou je na místě odškodnit v relutární formě. Při stanovení výše zadostiučinění vyšel ze základní částky [částka] za každý rok trvání řízení (z toho za první dva roky v poloviční výši), což při délce posuzovaného řízení 7 let a 4 měsíce činí [částka]. Tuto částku pak snížil jednak o 45% z důvodu právní a skutkové obtížnosti věci (bylo provedeno dokazování výslechem svědků, znalců /opakovaně/, znaleckými posudky a listinami) a o dalších 20% z důvodu počtu soudní soustavy, před kterou se věc nacházela (nalézací soud rozhodoval ve věci dvakrát a odvolací soud rovněž dvakrát) a naproti tomu ji zvýšil o 20% z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce. Neshledal, že by v posuzovaném řízení došlo k průtahům či nečinnosti soudu, jehož postup víceméně směřoval k rozhodnutí ve věci, nicméně v období od [datum] do [datum] docházelo k nekoncentrovanému postupu nalézacího soudu. Přitom nebylo zjištěno, že by se žalobce na délce řízení podílel. Žalobě proto vyhověl co do částky [částka] ([částka] – [částka]) spolu s úroky z prodlení (§ 15 odst. 2 OdpŠk a § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.) od [datum] a ohledně zbývajících [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků II. a III., podal žalobce včas odvolání, ve kterém uvedl, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v jeho případě není možno napravit újmu vzniklou dlouhotrvajícím řízení jinak než zadostiučiněním v penězích a že nebylo zjištěno, že by se na délce řízení podílel, avšak nesouhlasí se závěrem, že z důvodu právní a skutkové obtížnosti věci je nutno odečíst 45% od základní částky [částka]. Z odůvodnění rozsudku nevyplývá, proč nalézací soud přistoupil právě k takovémuto procentuálnímu krácení a napadený rozsudek je tak podle něj nepřezkoumatelný. Dovozoval, že mělo být užito krácení maximálně 20% a měla mu tak být přiznána ještě částka [částka] (celkem tedy [částka]). Pokud argumentuje soud prvního stupně, že ve věci bylo provedeno dokazování výslechem svědků, jednalo se o návrh na slyšení svědků vznesený žalovanou stranou, potažmo vedlejším účastníkem, a svědkové byli zaměstnanci žalovaného, kteří již byli slyšeni v rámci trestního řízení a vyjadřovali se k těm samým skutečnostem, jež byly uváděny v trestním řízení. Žalobce sám návrhy na výslech těchto osob nevznášel a též se k těmto důkazním návrhům ani nepřipojoval. Dále uvedl, že k průtahům, jež byly ovlivněny důvody na straně soudu, nedošlo jen v období zmiňované nečinnosti a nekoncentrovaného vedení řízení od [datum] do [datum], ale je potřeba to vztáhnout i k období předchozímu a též k období po [datum] a rozvedl proč. Stran výroku o nákladech řízení žalobce namítal, že je nesprávný, neboť mu nebyla přiznána nákladů za úkon právní služby v podobě sepisu vyjádření ze dne [datum], jímž reagoval na vyjádření žalované ve věci. Ačkoliv s ním jako přílohu zaslal osvědčení o registraci jeho zástupce k DPH, soud prvního stupně mu náklady nesprávně přiznal bez náhrady této daně. Správně tedy podle žalobce měly náklady řízení činit [částka]. Proto žalobce navrhl, aby byl napadený rozsudek ve výroku II. změněn tak, že mu bude přiznána na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dále částka [částka] s příslušenstvím a na nákladech řízení částka [částka]. Současně uvedl, že souhlasí a navrhuje, aby bylo o odvolání rozhodnuto bez jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. 6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. 7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), a shledal odvolání zčásti důvodným. Rozhodl přitom podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť žalobce se práva účasti na projednání věci vzdal již v odvolání a žalovaná na výzvu odvolacího soudu ze dne [datum], zda s takovým postupem souhlasí, opatřenou doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nereagovala. Odvolací soud tak vycházel z předpokladu jejího souhlasu. 8. Procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud prvního stupně za postupu podle § 115a o. s. ř. správně zjistil skutkový stav, který nedoznal zásadních změn – kromě neskončení dovolacího řízení – ani v odvolacím řízení, proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil zásadně správně i po stránce právní, vycházeje i z na věc přiléhající judikatury. Odvolací soud nahlíží na věc dílem odlišně, jen pokud jde stanovení základního odškodnění a jeho moderace. 9. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl i odvolací soud k závěru, že délka posuzovaného řízení, které není vzhledem k žalobcem podanému dovolání doposud skončeno, je nepřiměřeně dlouhá, když k okamžiku rozhodování odvolacího soudu (§ 211 a § 154 odst. 1 o. s. ř.) činí 7 let a 8 měsíců, že tím žalobci vznikla nemajetková újma (kterou žalovaná nevyvracela, majíc za to, že délka řízení ještě obstojí) a že je na místě odškodnění této újmy peněžitou formou. Při základní částce [částka] za každý rok trvání řízení (z toho za první dva roky v poloviční výši), kterou i odvolací soud považuje v posuzovaném případě za odpovídající, tak výše zadostiučinění činí [částka]. Tuto částku je pak podle přesvědčení odvolacího soudu na místě podle § 31a odst. 3 OdpŠk snížit jednak o 20% z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, na kterých byla věc projednávána a dále o 35% z důvodu skutkové složitosti věci (potřeba obsáhlého dokazování, nutnost vyhotovení znaleckých posudků a jejich doplňků, opakované slyšení znalců) a naopak ji zvýšit o 20% z důvodu zvýšeného výz