13 CO 84/2022-66 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); ohledně zbývajících [částka] žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě došlé soudu dne [datum], jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp.zn. [spisová značka]. 2. Při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že předmětem řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp.zn. [spisová značka], jehož průběh v odůvodnění svého rozsudku podrobně popsal, bylo výživné pro manželku, žalobce v něm měl procesní postavení žalovaného a žaloba mu byla doručena [datum]. Ve věci samé rozhodoval nalézací soud třikrát a odvolací soud rovněž třikrát; v průběhu řízení došlo opakovaně k dlouhotrvajícím průtahům, a to jednak v období od [datum] do [datum], resp. až do [datum], neboť soud do té doby nepostupoval příliš koncentrovaně, když po účastnících vyžadoval toliko„ vyjádření k vyjádření“ a dále od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], kdy se věc nacházela u Krajského soudu v [obec] jakožto soudu odvolacího. Pravomocně řízení skončilo [datum]. Žalobce svůj nárok ve výši [částka] (správně [částka] - pozn. odvolacího soudu) předběžně uplatnil [datum] u žalované a ta mu svým stanoviskem ze [datum] poskytla zadostiučinění ve výši [částka]. 3. Zejména na podkladě těchto zjištění shledal soud prvního stupně délku posuzovaného řízení, trvajícího [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců, jako nepřiměřenou. V řízení se vyskytly opakované a dlouhotrvající průtahy, ale žalobce se na celkové délce řízení významným způsobem nepodílel; věc byla obtížnější jak po stránce skutkové, tak i právní a předmět řízení měl pro žalobce standardní význam. Dovodil, že žalobci vznikla nemajetková újma v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícím v porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a s odkazem na § 1 odst. 1, § 2, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1,2,3 zákona č. 82/1998 Sb. a judikaturu ESLP, Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ČR uzavřel, že je na místě poskytnout mu zadostiučinění v relutární formě. Vyšel přitom ze základní částky [částka] za každý rok řízení, z toho za první dva roky v poloviční výši, takže základní částka činí [částka]. Tuto částku pak snížil jednak o 30% z důvodu skutkové a právní složitosti věci a dále o 20% z důvodu, že se věc opakovaně nacházela před nalézacím a odvolacím soudem a naopak ji navýšil o 10% pro postup orgánů státu. Poté, co od základní částky [částka] odečetl [částka] (tj. 40%), dospěl k závěru, že by žalobci měla na přiměřeném zadostiučinění náležet částka [částka], ale poněvadž žalovaná žalobci mimosoudně uhradila [částka], přiznal žalobci částku [částka] a ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť i částečné vyhovění žalobě o přiměřené zadostiučinění je ve svém důsledku plným úspěchem poškozeného ve věci. 4. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do vyhovujícího výroku o věci samé (I.) a do výroku o nákladech řízení (III.), podala žalovaná včas odvolání. Zopakovala, že se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka], když již odečetl žalovanou mimosoudně uhrazenou částku na svůj nárok. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že celková délka nalézacího řízení činila [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců a hodnotil ji jako nepřiměřenou. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel z částky [částka], tudíž základní částka odškodnění podle něj činí [částka], od které odečetl 30% z důvodu složitosti věci a dále 20% z důvodu, že věc se opakovaně nacházela před nalézacím a odvolacím soudem a naopak ji navýšil o 10% z důvodu postupu soudu. Na základě jím provedené kalkulace dospěl k částce [částka] a jelikož žalovaná žalobci mimosoudně uhradila částku [částka], přiznal mu částku [částka]. Namítala, že soud prvního stupně pochybil při stanovení počátku namítaného řízení a tedy i při konečném výpočtu zadostiučinění, když je v rozsudku uvedeno, že předmětné řízení trvalo od [datum] (od doby, kdy byla žalobci doručena žaloba) do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne [datum], tj. [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců. Předmětné řízení však bylo ve vztahu k žadateli zahájeno až o rok později, tj. [datum] a trvalo do [datum], tj. 7 let a [anonymizováno] měsíců; žaloba navíc nemohla být žalobci doručena již [datum], když předmětné řízení bylo zahájeno až dne [datum]. Dovozovala, že pokud by soud prvního stupně vycházel ze správné doby trvání řízení (7 let a [anonymizováno] měsíců), dospěl by k základní částce [částka] a při následném snížení o 40% k finální částce [částka], tedy ke stejné částce, kterou žalovaná žalobci přiznala již v rámci mimosoudního projednání věci. V důsledku tohoto pochybení dospěl soud prvního stupně i k nesprávnému rozhodnutí o nákladech řízení za situace, kdy žalobce u ní uplatnil svůj nárok dne [datum] a k projednání žalobcovy žádosti a úhradě částky [částka] došlo [datum], tedy před uplynutím šestiměsíční lhůty a i před podáním žaloby, takže svou povinnost splnila řádně a včas a nebyl tedy důvod k přiznání náhrady nákladů řízení žalobci. Závěrem proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že se žaloba zamítá a znovu rozhodl o nákladech řízení. 5. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a neshledal podmínky ani pro potvrzení a pro zrušení odvoláním dotčené části napadeného rozsudku. Rozhodl přitom podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť žalobce ani žalovaná na výzvu ze dne [datum], zda s takovým postupem souhlasí, nereagovali a odvolací soud tak vycházel z předpokladu, že s takovým postupem souhlasí. 7. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Soud prvního stupně postupoval v souladu s § 115a o. s. ř., při svém rozhodování vyšel z nesporných tvrzení účastníků a skutečností zjištěných provedeným dokazováním a v odůvodnění svého rozsudku vyložil, které skutečnosti byly prokázány i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). 8. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl i odvolací soud k závěru, že je na místě považovat délku posuzovaného řízení za nepřiměřenou, za což také žalovaná ve svém stanovisku ze [datum], tj. ve lhůtě šesti měsíců od uplatnění nároku stanovené § 15 zákona č. 82/1998 Sb., žalobce odškodnila částkou [částka]. Ačkoliv řízení vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp.zn. [spisová značka] bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum], o čemž také mezi účastníky není ani sporu, a ve vztahu k žalobci trvalo od doručení žaloby dne [datum] do jeho pravomocného skončení [datum], tedy trvalo 7 let a [anonymizováno] měsíců, vyšel soud prvního stupně zcela nesprávně z toho, že v posuzovaném řízení byla žalobci žaloba doručena [datum] a řízení že tak trvalo [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců namísto správných 7 let a [anonymizováno] měsíců. To pak doznalo svého projevu v tom, že základní částka odškodnění činí správně [částka] a nikoliv [částka] a že -při akceptaci výpočtu konečné výše zadostiučinění soudem prvního stupně- by žalobci náleželo odškodnění nemajetkové újmy ve výši [částka] ([částka] - 40%, tj. [částka]), kterého se žalobci od žalované již také dostalo a nikoliv [částka] ([částka] - - 40%, tj. [částka]), na což také žalovaná ve svém odvolání důvodně poukazuje. Soud prvního stupně tudíž nesprávně žalobě ohledně částky [částka] vyhověl, ačkoliv i ohledně ní měla být žaloba zamítnuta. 9. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že se žaloba o zaplacení částky [částka] zamítá. 10. V důsledku změny odvoláním dotčené části napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud nejenom o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 1,2 o. s. ř.) a žalované, která měla v řízení plný úspěch, byla přiznána podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů v paušální výši po [částka] za jeden úkon v řízení před soudem prvního stupně (písemné vyjádření k žalobě) a za jeden úkon v odvolacím řízení (odvolání), tj. celkem [částka] (§ 151 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), f) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.). 11. Ve zbývajícím, odvoláním nenapadeném zamítavém výroku o věci samé (II.) zůstal rozsudek soud