15 CO 213/2022-166 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl tak, že žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že výpověď ze dne [datum] daná žalovaným žalobcům z nájmu nemovitých věcí: domu, který je součástí pozemku parc. [číslo] na kterém je dům postaven (dům není zapsán v katastru nemovitostí), a dále pozemku parc. [číslo] to vše v katastrálním území Stodůlky, obec Praha, zapsáno na [list vlastnictví], vedeného u [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] [část Prahy], na adrese [adresa], je neplatná, zamítl a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně. 2. Takto rozhodl a žalobě založenou na tvrzení, že výpověď ze dne [datum] z nájmu nemovitosti, domu, který je součástí uvedených pozemků a dále i pozemku, který je konkretizován ve výroku rozsudku, dána žalovaným žalobcům je neplatná. Tvrdili, že předmětný dům je v nevypořádaném společném jmění manželů – [jméno] [příjmení] a žalovaného a žalobci jej užívají v prvé řadě na základě dohody mezi žalobci a žalovaným z [anonymizováno] [rok]. Dále pak žalobci uzavřeli s paní [příjmení] dne [datum] nájemní smlouvu na dobu určitou, a to do dne [datum], měsíční nájemné bylo stanoveno na [částka]. [příjmení] [příjmení] o uzavření smlouvy informovala žalovaného a běžná praxe mezi bývalými manželi pak byla, že jeden nemovitost pronajal a druhému to ani nesdělil. Informováním žalovaného tak paní [příjmení] tuto praxi překročila. Dne [datum] obdržel žalobce a) a dne [datum] žalobkyně b) okamžitou výpověď z nájmu domu z důvodu neplacení nájemného od května do července [rok]. Proti výpovědi podali žalobci námitky, a to dne [datum] a žalovaný v reakci na uvedené svou výpověď odvolal dne [datum]. Výpověď je podle žalobců neplatná, neboť nájemné za měsíc květen až červen [rok] bylo předem zaplaceno paní [příjmení] v [anonymizováno] [rok]. Nájemné hrazené v [anonymizováno] [rok] pak bylo uhrazeno před nabytím právní moci rozsudku ohledně správy nemovitosti, paní [příjmení] tak byla oprávněna nájemné přijmout. V červnu [rok] žalobce a) neznal žalovaného, na který by mohl nájemné uhradit, neboť ten jej o novém platebním místě neinformoval. O novém platebním účtu byly žalobci informováni až dne [datum]. Žalobci se tak domáhali určení neplatnosti výpovědi z nájmu ze dne [datum]. 3. Žalovaný s nárokem žalobců nesouhlasil, když popsal vzájemnou komunikaci mezi účastníky a uvedl závěrem, že na jeho účet žalobci neuhradili ničeho, avšak s ohledem na tvrzení žalobců ohledně hrazení nájemného dopředu paní [příjmení] se rozhodl výpověď z nájmu odvolat, neboť ta byla podána jen z opatrnosti, když žalovaný má za to, že nájemní smlouva je neplatná. Soud prvého stupně na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba je neopodstatněná. Vyšel z toho, že žalovaný a paní [příjmení] jsou bývalí manželé, předmětný dům náleží do doposud nevypořádaného společného jmění bývalých manželů. Pro bývalé manžele po rozvodu jejich manželství za situace, kdy jejich již zaniklé společné jmění manželů dosud nebylo vypořádáno, pak platí stejná úprava jako pro manžele, a to, že jednají v záležitostech týkajících se jejich společného jmění nebo jeho součástí buď společně, oba spolu zároveň, anebo oba společně podepíšou listinu, v níž je obsaženo jejich právní jednání. V běžných záležitostech týkajících se společného jmění obvykle jedná jen jeden z manželů a souhlas druhého manžela se předpokládá. Odlišný režim platí pro záležitosti, které nelze považovat za běžné. Ohledně takových záležitostí týkajících se společného jmění nebo jejich jeho součástí je pak zapotřebí souhlasu obou manželů, byť právně jedná jen jeden z nich. Takovýto souhlas, respektive přivolení nemusí být předchozí, postačí i dodatečné, a to i konkludentní, kdy manžel, který se dozví o právním jednání druhého manžela, ničeho nenamítá a takovému právnímu jednání neoponuje. Jedná-li však jeden manžel vůči třetí osobě bez souhlasu, respektive přivolení manžela, tedy, aniž má nebo dodatečně získá jeho přivolení, je takové právní jednání neplatné, přičemž se jedná o relativní neplatnost takového úkonu. Z provedeného dokazování soud prvého stupně vyšel z toho, že ohledně pronájmu předmětné nemovitosti panují dlouhodobé neshody mezi bývalými manžely. Z toho je tak zřejmé, že paní [příjmení] při uzavírání nájemní smlouvy nemohla rozumně očekávat souhlas žalovaného s takovým jednáním. Soud nemohl akceptovat ani argumentaci žalobců v tom smyslu, že je běžná praxe mezi bývalými manžely, že nájemní smlouvy ohledně společných nemovitostí jsou uzavírány bez souhlasu druhého manžela, a to zejména za situace, kdy právě rozpory ohledně správy společných nemovitostí, mimo jiné i uzavírání nájemních vztahů k jejich užívání, bylo důvodem zahájení řízení o způsobu správy společného jmění manželů mezi žalovaným a paní [příjmení], na jejíž návrh bylo řízení zahájeno. Soud prvého stupně přihlédl i k tomu, že nájemní smlouva byla uzavřena obratem poté, kdy bylo Obvodním soudem pro Prahu 5 v prvém stupni rozhodnuto, že osobou oprávněnou ke správě předmětného domu je žalovaný. Rozsudek sice nabyl právní moci až dne [datum], jednání žalobců a paní [příjmení] při uzavírání smlouvy však nelze považovat ani za jednání v dobré víře, když je zřejmé, že žalovaný dlouhodobě vyjadřuje nesouhlas s tím, aby žalobci nemovitost užívali, a dokonce se jejího vyklizení domáhá i soudně v řízení, vedeném Obvodním soudem pro Prahu 5, sp. zn. [spisová značka], zahájeném dne [datum rozhodnutí], tedy téměř 2 roky předtím, než byla předmětná nájemní smlouva uzavřena. Soud prvého stupně tak uzavřel, že bývalá manželka jednala bez souhlasu žalovaného, jako svého bývalého manžela, ve věci, která dne nelze považovat za běžnou. Souhlas žalovaného nebyl dodán ani dodatečně, naopak ihned, jakmile se o existenci nájemního vztahu a jeho konkrétní podoby dozvěděl na základě předběžného opatření, podal námitku relativní neplatnosti nájemní smlouvy. Námitka byla podána žalovaným opakovaně a není pochyb o tom, že s touto námitkou byli seznámeni jak žalobci, tak paní [příjmení]. S ohledem na právní posouzení věci, a to na způsob žaloby tj. určení, že výpověď z nájmu bytu je neplatná, dospěl k závěru, že předmětná nájemní smlouva je neplatná a předmětná výpověď z této neplatné nájemní smlouvy je pak nulitní, neboť neplatnou smlouvu vypovědět nelze, požadované určení neplatnosti výpovědi tak nemůže eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu. Akcentoval tak, že nájemní smlouva ze dne [datum] je neplatná, výpověď z ní daná je proto nulitní a z tohoto důvodu nesvědčí žalobcům naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Z uvedeného důvodu proto žalobu zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 4. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, jímž se domáhali toho, aby změnou rozsudku bylo jejich žalobě vyhověno, o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně a dále, že žalovaný je povinen nahradit náhradu nákladů odvolacího řízení. V obsáhlém odvolání mimo jiné zdůraznily, že soud prvého stupně zamítl žalobu, aniž by žalobce v řízení poučil podle § 118a o. s. ř., a tato uvedená vada řízení je dle ustálené judikatury odvolacím důvodem ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Soud prvého stupně sice na jednání dne [datum] upozornil na skutečnost, že dle jeho názoru je možné po právní stránce posoudit věc jinak, než podle právního názoru žalobců, avšak tuto okolnost pak opomněl uvést v protokolu o jednání ze dne [datum]. Soud prvého stupně svůj předběžný právní názor účastníkům sdělil a v návaznosti na sdělený předběžný právní názor žalovaný změnil návrh petitu, když původně navrhoval, aby soud prvého stupně žalobě vyhověl, což změnil na zamítnutí žaloby. Soud prvého stupně neumožnil tak žalobcům navrhnout nové důkazy k prokázání tvrzení žalobců o platnosti nájemní smlouvy, ač soud prvého stupně založil své rozhodnutí právě na tom, že nájemní smlouva je neplatná. Dále poukázali na to, že rozsudek není správný, kdy žalobcům přímo ze zákonného § 2290 o. z., plynulo právo žádat, aby přezkoumal oprávněnost výpovědi z nájmu na základě jimi podané žaloby na neplatnost výpovědi z nájmu, aniž by žalobci byli povinni naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř., prokazovat. Dále mají za to, že pokud soud prvého stupně shledal výpověď za nulitní, měl správně žalobě žalobců vyhovět, jak ostatně původně navrhoval i sám žalovaný. V této souvislosti poukázali na stávající judikaturu vyšších soudů a soud prvého stupně tedy rozhodl nesprávně, když žalobu zamítl z důvodu absence naléhavého právního zájmu a z důvodu, že výpověď byla dle jeho posouzení nulitní. Konečně akcentovali, že soud prvého stupně při posouzení předběžné otázky dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že předmětná nájemní smlouva je neplatná. Předmětem řízení byl výkon správy nemovitého majetku v SJM a jeho výnosů, které si žalovaný po dobu