15 CO 244/2022-82 — Městský soud v Praze

1. Výrokem I. napadeného rozsudku soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Výrokem II. žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Výrokem III. žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Výrokem IV. uložil žalovanému zaplatit [země] náklady řízení státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 ve výši [částka] a výrokem V. nepřiznal státu právo a náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Výrokem VI. uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek z žaloby ve výši [částka]. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], který je v celé své výměře zastaven garáží ve vlastnictví žalovaného, a to za období od [datum] do [datum]. Výši bezdůvodného obohacení stanovila podle cenové mapy stavebních pozemků pro dané katastrální území, když obvyklé nájemné činí 5% z celkové ceny pozemku. Za rok [rok] vyčíslila obvyklé nájemné za předmětný pozemek částkou [částka]. Žalovaný za rok [rok] uhradil za užívání předmětného pozemku částku [částka], zbývající část ve výši [částka] uhrazena nebyla. Za rok [rok] vyčíslila obvyklé nájemné za předmětný pozemek částkou [částka]. Žalovaný za rok [rok] uhradil za užívání předmětného pozemku částku [částka], zbývající část ve výši [částka] uhrazena nebyla. Žalobkyně tak požadovala za bezesmluvní užívání svého pozemku v období od [datum] do [datum] doplacení celkem částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení. 3. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Nesporoval, že žalobkyně je vlastníkem předmětného pozemku, který je zastavěn v celé své výměře garáží ve vlastnictví žalovaného. Namítal, že se opakovaně snažil o vyřešení vlastnických vztahů k předmětnému pozemku, avšak zatím zcela bezúspěšně. Nesouhlasil s výší žalobkyní vyčísleného obvyklého nájemného, které požaduje žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Za obvyklé nájemné považoval nájemné, které stanovuje dohodou [stát. instituce] občanům, kteří v dané oblasti vlastní identické garáže, ale na pozemcích ve vlastnictví [anonymizováno]. 4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že na [list vlastnictví] je zapsána [země] jako výlučný vlastník pozemku parc. [číslo] –zastavěná plocha a nádvoří o výměře 22 m2 v kat. úz. [část obce]. Na [list vlastnictví] je jako výlučný vlastník garáže postavené na celé ploše uvedeného pozemku zapsán žalovaný. Žalovaný užívá pozemek žalobkyně bezesmluvně, k dohodě o jeho odkupu nebo uzavření nájemní smlouvy se žalobkyní nedošlo. Žalobkyně se domáhá náhrady za užívání pozemku za období [datum] – [datum] v celkové výši [částka], když za rok [rok] vychází z ceny pozemku podle cenové mapy stavebních pozemků hl. m. [obec] ve výši [částka], výši úhrady za užívání proto stanovila na částku [částka], za rok [rok] vychází z ceny pozemku podle cenové mapy ve výši [částka], roční výši úhrady za užívání stanovila na [částka]. Žalovaný za užívání pozemku v roce [rok] žalobkyni zaplatil částku [částka] a za rok [rok] částku [částka] Tyto částky žalobkyně započetla, a proto za žalované období požaduje částku [částka]. Podle znaleckého posudku zpracovaného soudem ustanovenou znalkyní [příjmení] [jméno]. [jméno] [příjmení], akceptovaného oběma účastníky, činí výše obvyklého nájemného za užívání předmětného pozemku v roce [rok] částku [částka] a v roce [rok] částku [částka]. Žalovaný do dne vyhlášení rozsudku žalobkyni částku [anonymizována dvě slova] nezaplatil. 5. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně po právní stránce posuzoval dle § 2991 odst. 1,2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žaloba je co do základu důvodná s tím, že základ nároku nebyl ani mezi účastníky řízení od počátku sporný. 6. Konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, jako vlastník garáže, postavené na pozemku ve vlastnictví [země], užívá tento pozemek bezesmluvně, a neposkytuje žalobkyni úhradu za jeho užívání v plné výši. V rozsahu rozdílu mezi dosavadním plněním a znaleckým posudkem stanoveným nájemným, resp. úhradou za užívání pozemku, se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje, a je proto povinen žalobkyni to, oč se obohatil, vydat. Úhrada za užívání za rok [rok] činí částku [částka], žalovaný před podáním žaloby zaplatil žalobkyni částku [částka], rozdíl tedy činí [částka]. Úhrada za užívání za rok [rok] činí částku [částka], žalovaný zaplatil žalobkyni před podáním žaloby částku [anonymizována dvě slova], rozdíl tedy činí částku [částka]. Za žalované období tak za užívání pozemku zůstala neuhrazena částka v celkové výši [částka]. Tuto částku soud prvního stupně žalovanému uložil žalobkyni zaplatit spolu s požadovaným příslušenstvím. Podotkl, že žalobkyně se v žalobě domáhala úroků z prodlení nikoli z celé žalované částky, ale pouze z dlužné úhrady za rok [rok], soud jí proto přiznal úroky z prodlení z přiznané částky za rok [rok], tedy z částky [částka]. 7. Ve zbývající části žalobu zamítl, neboť žalobkyně, byť neměla výhrady ke znaleckému posudku a jím stanovené výši úhrad, setrvala na žalobním požadavku v původním rozsahu. 8. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že základ nároku žalobkyně byl v řízení prokázán a byl i mezi účastníky nesporný, výši soud stanovil na základě znaleckého posudku. Přiznal proto žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle [ustanovení pr. předpisu] 9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Především v něm vytýkal soudu prvního stupně, že se nezabýval věcnou aktivní legitimací žalobkyně k podání žaloby v této věci. Poukazoval na to, že nárok posoudil podle obecného právního předpisu, tj. občanského zákoníku, aniž se zabýval tím, zda vůbec žalobkyni podle zákona o majetku státu skutečně svědčí právo s předmětným pozemkem hospodařit. V případě, že by dospěl k závěru, že jí toto právo náleží, pak se vůbec nezabýval tím, za jakou cenu veřejná správa, jíž je žalobkyně součástí, pronajímá pozemky vlastníkům gáží k nepodnikatelským účelům v téže lokalitě. Namísto toho vyšel jen ze znaleckého posudku, v němž však nebyl paralelní režim nájmů nemovitých věcí nesloužících k podnikání, umístěných na pozemcích vlastněných veřejnou správou na území hl. m. [obec] nijak zohledněn. Žalovaný je toho názoru, že žalobkyni právo hospodaření s předmětným pozemkem nenáleží, neboť tento pozemek nemůže být pozemkem státním, když nenaplňuje materiální znak majetku státu, neboť neslouží žádnému účelu podle zákona o majetku státu. Dále namítal, že se soud prvního stupně vůbec nevypořádal s námitkou žalovaného ohledně dvojkolejné úpravy hospodaření s majetkem státu a majetkem, jež je ve vlastnictví obcí. Žalovaný tuto dvojkolejnost považuje za diskriminační a nespravedlivou vůči němu, když na rozdíl od jiných vlastníků garáží postavených však na pozemku ve vlastnictví hl. m. [obec], musí platit nájemné podstatně vyšší, neboť žalobkyně se nemůže smluvně odchýlit od zákona o majetku státu. V této souvislosti navrhl, aby odvolací soud přerušil odvolací řízení a věc postoupil Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení § 2 odst. 1 zákona o majetku státu. V neposlední řadě namítal, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Tuto vadu spatřoval v tom, že soud prvního stupně, přes výslovnou žádost žalovaného, nezajistil, aby znalkyně žalovaného vyrozuměla o datu a hodině místního šetření, které tvoří součást řízení ve věci samé. Žalovanému tak fakticky byla odňata možnost se místního šetření zúčastnit, což jej omezilo v právu na přístup k soudu. Žalovaný proto žádal, aby odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že odvolání žalovaného považuje za nedůvodné a jím uváděné námitky ohledně nedostatku aktivní legitimace též za nepřípustné. Poukázala na to, že žalovaný v průběhu řízení před soudem prvního stupně aktivní legitimaci žalobkyně nijak nezpochybnil, měl výhrady pouze k výši požadovaného bezdůvodného obohacení. Tvrzení, která uvedl v odvolání, jsou tak nová a navíc plně v rozporu s celým jednáním žalovaného, který zaplatil část úhrady za užívání pozemku žalobkyně, ve výši kterou považoval za odpovídající, čímž fakticky uznal vlastnické právo žalobkyně. Nadto s ní průběžně jednal i o možnosti uzavření nájemní smlouvy nebo odkoupení pozemku pod svou stavbou. To, že pozemek je zastavěn stavbou žalovaného neznamená, že by neplnil svůj účel dle zákona o majetku státu. Navíc žalobkyně je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí, s právem hospodaření příslušejícím Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Jsou tak splněny jak materiální, tak formální podmínky prokazující vlastnické právo žalobkyně k předmětnému pozemku, kt